Na tiskové konferenci 6. května jsme se dočkali prvních očekávaných průběžných výsledků studie plošné imunity, která proběhla na konci dubna. Jak již nepochybně víte, výsledná hodnota byla velmi nízká, v řádech jednotek procent. Odpovídalo to jak očekáváním českých odborníků, tak výsledkům z jiných zemí.
Podíl lidí s protilátkami dosahuje i v těch nejpostiženějších lokalitách nízkých jednotek procent. Údaje se mohou ještě do jisté míry měnit, protože zatím stále probíhá jejich ověřování, ale autoři si zatím jejich kvalitu velmi chválí, takže velké změny nečekejme.
Koronavirus v Česku   |
Test, který naznačuje nákazu někdy v minulosti, vyšel pozitivně u pouhých 107 lidí. Nikdo z nich si nemyslel, že by trpěl akutní infekcí SARS-CoV-2. Jestli nemoc prodělali, však chtělo vědět 70 procent z pozitivně testovaných. To bylo o něco více (o šest procent) než v celé skupině dotazovaných, vyplývá z průzkumu. Dvacet procent z nich bylo letos v zahraničí v době, kdy se již mohli nakazit.
Podle zdravotníků je tak populace promořená jen v řádech promile. „Do případných dalších vln pandemie je na to třeba myslet a připravovat se adekvátně,“ řekl ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek, který výsledek prezentoval. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dokonce zmínil, že s občasným výskytem ohnisek nákazy budou lidé muset počítat i v následujících letech.
Samotná skupina pozitivně testovaných nebyla ze statistického hlediska nijak zvláště zajímavá. Obě pohlaví byla mezi lidmi s pozitivním testem zastoupená téměř totožně. Z hlediska věku tvořili shodně po čtvrtině skupiny od 40 do 49 let a od 60 do 69 let. Tomu však nelze podle Ladislava Duška připisovat žádnou statistickou hodnotu. „Vzorek těch 107 lidí je na to příliš malý,“ řekl.
Možná poněkud zajímavější byl údaj o minulém zdravotním stavu lidí, kteří měli pozitivní výsledek testu. Výskyt příznaků covid-19 hlásila necelá polovina z pozitivně testovaných. Většinou šlo o kašel a zvýšenou teplotu. Dvě pětiny pozitivních testovaných pak pociťovali bolest v krku, obtížné dýchání pětina.
Zbylých 51 procent z těch, kteří si nemocí nevědomky prošli, žádné příznaky neměli. „Celkový pilotní odhad bezpříznakových průběhů je mezi 27 a 38 procenty,“ odhadl na základě výsledků studie Dušek.
Co o svém zdravotním stavu hlásili lidé, kteří v české průřezové studii měli pozitivní výsledek na přítomnost protilátek. Při hodnocení nezapomeňte na to, že někteří lidé z této skupiny nejspíše ve skutečnosti infekci neprodělali kvůli chybě testu.
Samozřejmě, jistý tento údaj zcela není. Protože studie probíhala zpětně, autoři museli spoléhat na to, co si lidé o svém zdravotním stavu sami pamatují. Neměli žádný objektivní způsob, jak zjistit, jaké obtíže (mírně zvýšenou teplotu, kašel atp.) dotyčný skutečně měl. „Nemáme jistou, já si ovšem myslím, že v této poměrně vypjaté době lidé dávají na své zdraví dobrý pozor a své zdraví sledují,“ řekl pro iDNES.cz jeden z vedoucích studie Marián Hajdúch z Univerzity Palackého v Olomouci.
Pokud bychom měli tento výsledek přijmout, znamená to také, že bezpříznakových je výrazně více, než s kolika počítaly epidemiologické modely poradního týmu vlády. Model ÚZIS předpokládá, že počet lidí bez příznaků, kteří sami nejspíše netuší, že by mohli být nemocní, je kolem 10 procent z celkového počtu případů. Pokud by poměr měl být jiný, model to ovšem zcela zásadně změní.
Můžeme si to ukázat na příkladech, které Ladislav Dušek ukázal na tiskové konferenci 8. dubna. Tehdy představil veřejnosti kromě běžného modelu i „hypotetický model“ pro situaci, kdy je nakažených 30 procent. Tedy hodnotu, která je podle zjištění průřezové studie reálná (nikoliv jistá).
Model tehdy předpokládal, že celkový počet nakažených bude do konce dubna stoupat. Na konci dubna by podle něj mohlo být někde mezi 15 až 25 tisíci lidí s potvrzenou nákazou. Porovnejme si to s grafem ze stejné tiskové prezentace, který počítal s 10 procenty nakažených. Ten odhadoval, že ke konci dubna by v ČR mělo být zhruba 9 až 12,5 tisíce případů:
Oba modely nepochybně „přestřelily“, odhalených případů nákazy bylo zhruba sedm tisíc, tedy pod spodní hranicí udávaného rozptylu. Zajímavější ovšem je, že oba zcela jinak určovaly vývoj počtu nezachycených infekcí (na obou grafech šedá křivka), a tedy budoucnost šíření nákazy virem SARS-CoV-2 v Česku.
V případě 10procentního podílu „zdravých nemocných“ by postupně mělo dojít k odhalení všech případů nákazy. Při 30procentním podílu mělo neodhalených případů nákazy neustále přibývat – a to dokonce relativně rychle. Reprodukční číslo nákazy (tedy počet lidí, které v průměru nakazí jeden nemocný) se mělo pohybovat nad 1, přesněji mezi 1,17 až 1,35. K tomu zcela evidentně nedošlo: počty odhalených případů nákazy i počty hospitalizovaných pacientů s potvrzenou nemocí covid-19 by musely být výrazně vyšší, než dnes jsou.
Možných vysvětlení je celá řada. Například údaje od účastníků studie o jejich zdraví opravdu nejsou přesné. Chyba ovšem může být i někde jinde. Bude například zajímavé sledovat, s jakým procentem bezpříznakových případů budou modely ÚZIS pracovat v dalších týdnech.
Superpřesné testy?
Velmi nízký počet pozitivních testů naznačuje, že ve studii bylo velmi málo případů, kdy test mylně ukázal, že člověk, který infekci neprodělal, má protilátky. Tyto tzv. falešně pozitivní výsledky mohou zcela zkreslit výsledky velkých studií, protože jejich počet může i u relativně spolehlivých testů výrazně převýšit počet přesných výsledků – a zdálo se, že by tomu tak mohlo být i v případě českého projektu.
Promořenost v České republice je v řádech promile, řekl Vojtěch |
Před zahájením testování byla k dispozici pouze informace, že použité testy ukazují správně nejméně 95 procent negativních případů jako negativní (tzv. specificita). Což znamená, že v pěti procentech případů by měly ukázat špatně. V případě testování 27 tisíc lidí by to znamenalo zhruba 1 300 špatných výsledků. Při předpokládané malé míře výskytu zjistitelných protilátek mezi testovanými by byl počet těchto tzv. „falešně pozitivních“ výsledků výrazně vyšší než počet skutečných záchytů.
Což se evidentně nestalo, protože pozitivních výsledků bylo pouze 107. Jak je to možné? Důvod je podle údajů zveřejněných na tiskové konferenci s průběžnými výsledky velmi jednoduchý: test byl mnohem přesnější, než zaznělo původně.
Výrobce garantoval specificitu zhruba 95 procent, a tento údaj byl také zveřejněn. Tým kolem studie totiž prováděl zkoušky použitých testů od firmy Wantai na řádově několika stovkách vzorků krve z doby, kdy se SARS-CoV-2 ještě nevyskytoval. Testy ani v jednom z případů neukázaly falešně pozitivní výsledek. V tomto konkrétním případě se tedy pro studii použité rychlotesty ukázaly jako stoprocentně přesné.
Dodejme hned, že v praxi to tak bude těžko. Ve skutečnosti budou testy do jisté míry nepochybně nepřesné a „falešné poplachy“ nepochybně ukazují. Vzhledem k velkému počtu testovaných také nelze vyloučit, že mezi pozitivními výsledky testů je většina falešná – nebo úplně všechny. Z hlediska statistického je tedy korektní uvádět, že průběžné výsledky testování v řadě míst ukazují míru výskytu nákazy někde mezi 0 až X procenty (či spíše v českém případě 0,X procenta). Tedy správně takto:
Předběžné výsledky podílu lidí, kteří měli pozitivní výsledek v rychlotestu na výskyt protilátek proti SARS-CoV-2 při průřezovém testování v ČR na konci dubna.
Z praktického hlediska je ovšem rozdíl mezi 0 a 0,5 procenta zanedbatelný. Podle počtů pozitivních výsledků je jasné, že problém nebude veliký a tyto konkrétní testy skutečně poskytují velmi malý počet „falešných poplachů“. Je to skok od prvních v České republice vyzkoušených rychlotestů, které měly výrazně nižší spolehlivost. Naznačuje to, že na trhu je kvalitní technologie proti novému koronaviru, která se navíc v řadě ohledů stále rychle vylepšuje.
Zajímavější otázkou v tuto chvíli ovšem je, zda rychlotesty skutečně zachytí všechny, kdo si infekci virem SARS-CoV-2 prodělali. Či spíše, kolik jich nezachytí.
Kolik se jich v testu neobjeví?
Zatím prováděné testování mohlo přehlédnout infikované kvůli nespolehlivosti testů. Občas prostě také testy neukážou, že testovaný protilátky má. Ale to je zřejmě zanedbatelný problém. „Přesnost“ (správně senzitivita) v tomto ohledu má podle výrobce být zase kolem 95 procent. Takže je možné, že test přehlédl pár lidí, kteří protilátky měli.
Zajímavější, a pro další průběh epidemie důležitější je otázka, kolik lidí infekci prodělalo tak, že se u nich protilátky nevytvořily. Jinak řečeno, kolik z nich se s infekcí vypořádalo tak lehce, že na tvorbu protilátek ani nedošlo. Rychlotesty zjišťované protilátky (tzv. IgM a IgG) vznikají v těle s jistým zpožděním.
Graf přítomnosti protilátek (konkrétně IgM) u skupiny hospitalizovaných pacientů s prokázaným výskytem SARS-CoV-2. Jak vidno, protilátky se objevují až necelé dva týdny po předpokládané infekci.
Podle výsledků testů provedených pro studii (potvrzovaných i z jiných zemí) se dá zhruba odhadovat, že u většiny pacientů se protilátky objevují desátý den po infekci.
Je ovšem možné, že řada pacientů se infekce zbaví dříve, tedy předtím, než se protilátky objeví. V takovém případě je podstatně složitější prokázat nákazu, je k tomu zapotřebí náročnějšího a důkladnějšího testování, a tak nemáme zatím přesné informace, kolik takových případů je. Což je samozřejmě z pohledu předvídání vývoje epidemie i nastavení opatření proti ní mírně řečeno nešťastné. Průběžné výsledky studie tak nemohou pomoci odhadnout celkový počet nakažených v České republice, jak se ve zprávách o výsledcích někdy objevuje. Mohou odhadnout množství lidí s protilátkami, což není totéž.
Existují totiž náznaky – včetně nepotvrzených údajů některých českých lékařů –, že jejich podíl může být poměrně významný. Podle některých hypotéz bude takových případů mnoho především mezi dětmi a mladistvými, jejichž imunitní systém funguje trochu jinak než u dospělých a kteří si s infekcí SARS-CoV-2 poradí ve většině případů velmi snadno.
Studie SARS-CoV-2-CZ-Preval zatím v tomto ohledu žádné odpovědi nepřinesla, do budoucna by ovšem měla. V Olomouci, Litoveli a Uničově se totiž prováděly nejen rychlotesty, ale docházelo také k odběrům cévní krve. Z nich se získalo sérum, které nejprve skončí v mrazácích výzkumníků, aby někdy v blízké budoucnosti zamířilo do laboratoří.
Pak by měly vzorky projít důkladnějším vyšetřením, které na rozdíl od rychlotestů určí nejen to, zda jsou přítomné protilátky, ale (alespoň do určité míry) i kolik jich daný člověk měl (což naznačuje, jak těžký měl průběh infekce). A především by také měly odhalit, zda někdo prodělal nákazu bez vzniku rychlotestem zjištěných protilátek (tj. IgG a IgM).
K pramenůmPrezentace z tiskové konference můžete najít na stránkách studie. Základní dokumenty, včetně protokolu, jsou pak dostupné z této stránky. |
„Nevíme přesně, kdy k tomu [vyšetření] dojde,“ říká Marián Hajdúch. „V tuto chvíli stále rozhodujeme, jakou technologii použijeme. Důležité pro nás není, abychom to udělali co nejrychleji, ale abychom to udělali přesně.“ Jinak řečeno, čeští vědci zatím hledají spolehlivé a přesné metody – podobně jako si před začátkem studie ověřovali použité rychlotesty.
V tomto případě jde nejen o přesnost, ale také o úsporu práce: důkladné testování na výskyt protilátek je poměrně pracné a tým tedy hledá alespoň do určité míry automatizované postupy, které by umožnily 10 tisíc odebraných vzorků krve projít rychle.
Kdy by další kolo výsledků mohlo být, není tedy jasné. Autoři studie ovšem celkem jasně dávají najevo, že to bude spíše v řádu jednotek měsíců než jednotek týdnů. Do té doby bude muset naše zvědavost snášet další koronavirovou nejistotu. Vzhledem k velmi příznivému vývoji posledních týdnů nám snad ta doba nebude připadat příliš dlouhá.
