Během olympijských her se vynořila řada fotografií, které zmrazily některý moment, a daly mu tak nový význam. Pro nikoho, kdo se v internetových vodách již chvíli pohybuje, nemůže být popularita těchto zdůrazněných alternativních výkladů žádným překvapením. Už před patnácti lety kolovaly po e-mailech podobné vtípky. Ale internetová diskuzní fóra a později sociální sítě pozvedly tyto obrázky na svébytný formát: internetové memy.
Synchronizované plavání obrácené o 180 stupňů v internetovém lidovém umění připomíná výjev z fantasy filmu.
Nešťastně umístěný titulek udělal v očích internetových zvrhlíků z olympijských plavců pornoherce.
Podobné internetové vtípky si získaly ohromnou popularitu. Kanadská stránka 9gag.com, která se specializuje právě na internetové memy, patří mezi tři stovky nejčtenějších webů světa a získala 2,8 milionů dolarů v investicích. I proto jsme se rozhodli, že zužitkujeme čas, který jsme zatím volnočasovým "studiem" internetových memů promrhali, a nabídneme čtenářům, kteří dosud internetovým memům ani za mák nerozumějí, další způsob, jak plýtvat časem u počítače. Byli jste varováni.
Že jste jedineční, neznamená, že jste užiteční
Častým terčem internetových memů jsou populární produkty mainstreamové kultury, protože u nich se dá předpokládat, že najdou ohlas u širokého publika, a tak "přežijí" a rozšíří se. Formátu "demotivačního plakátu" tak využívají následující dva vtípky k narážkám na oblíbené filmy.
Hledá se Nemo (verze pro Japonsko)
Po válce měli skřeti problém s rekvalifikací
Právě demotivační plakát pěkně demonstruje princip internetových memů. Jde o parodie na v Americe populární motivační plakáty, které dodnes zdobí nejednu kancelář obrovskými klišé slogany typu "každé kolečko je součástí týmu" a "co tě nezabije, to tě posílí".
Na konci 20. století přišla firma Despair Inc. s parodií na tyto motivační plakáty a vznikl formát demotivačních plakátů. S příchodem sdílení fotografií pak tento formát zažil renesanci. Umožnil totiž do obrázku doplnit popisek způsobem nejen vtipným, ale také takovým, který se všem zobrazil stejně, bez ohledu na způsob prohlížení. Zkrátka se ukázalo, že jde o užitečný mem, který stále generuje nové vtípky.
"To, že jste jedineční, ještě neznamená, že jste užiteční." Jeden z nejznámějších demotivačních obrázků.
Demotivační plakáty nám připomínají, že ne všechno může mít dobrý konec.
Mem typu "demotivační plakát" je ideální pro prezentaci vtipné fotky s vtipným (nebo význam měnícím) popiskem.
Ale pořád nevíme, co to je ten mem!
Máte problém? ptá se tvář "trolla" ze série "rage comic". Karikatury různého původu zobrazují různé emoce. Používány jsou v mnoha dalších typech memů.
Neexistuje jasná definice toho, co internetový mem je a co ne. Ani to není potřeba. Pomůžeme si analogií. Stačí si vzpomenout na vtipy o blondýnkách. Všechny mají víceméně podobnou strukturu, a ve všech vystupují blondýnky jako ty, které příliš inteligence nepobraly. Každý, kdo začíná slovy "Přijde blondýnka do obchodu...", využívá obecně známé struktury vtipu k tomu, aby přišel s méně známou pointou. Stejně tak internetové memy využívají známých struktur (memů) k tomu, aby přišly s novým postřehem nebo vtipem.
Těchto struktur jsou stovky a vzájemně se kombinují. Stejně, jako by se na nás jako na odporné šovinisty dívali lidé, kteří neznají základy blondýnkovských vtipů, také džungle internetových memů budí odtažité opovržení. V českém prostředí k tomu přispívá i jejich obtížná srozumitelnost. Vyžadují často nejen znalost angličtiny a anglických dvojsmyslů, ale také některých novějších aspektů popkultury, což je pochopitelně bariéra, kterou je těžké překročit.
"Podobně, jako jazyk, i memy je nutné si osvojit, mají svá pravidla," připomíná Petr H., jeden z fanoušků Technetu na Facebooku. Důležité pro přežití memu podle něj je, aby mu rozumělo co nejvíce lidí, a proto se vytvářejí komunity kolem různých serverů na memy zaměřených.
Skutečně lidová kultura?
Co je to memMem je pojem poprvé použitý Richardem Dawkinsem pro popsání "kulturní obdoby genu". Zatímco geny přežívají tím, že je využívají organismy, memy se šíří a mění díky lidské komunikaci a interakci. V obecné rovině lze za memy označit cokoli, co se šíří v rámci kultury či komunikace (od básničky přes typ vtipu až po filosofické systémy). Podobně jako geny, také memy se mohou měnit, kombinovat nebo spolupracovat. Pro potřeby tohoto článku mluvíme o internetovém memu jako o konkrétním formátu, strukturujícím výpověď do nějaké formy, která je publiku známá a předvídatelná. |
Jedním z problémů moderní masové kultury je podle některých kulturních kritiků chybějící lidová kultura (folk-art, umění tvořené lidmi pro lidi). S nástupem masových médií se totiž tvorby veškeré kultury ujaly specializované organizace. Zmizela tak jak kultura vysoká, tak kultura nízká, a zbyla jen kultura masová. Tedy kultura, kterou dělá specialista na zábavu pro masy. Výsledkem jsou filmy, seriály, knihy, pop-music atd.
Z tohoto pohledu jsou internetové memy skutečně demokratizujícím, lidovým prvkem těch nejskromnějších původů. Tradice internetových memů v dnešní podobě (tedy obrázků s popisky, obsahující vtipy pouze pro zasvěcené) vznikla v diskuzních fórech, například na 4chan.org a dalších undergroundových stránkách. Postupně se pak i díky sociálním sítím a desítkám serverů, zaměřených na podobné vtipy, dostala i k širšímu obecenstvu.
Nejčastěji mají internetové memy podobu obrázku, která odpovídá formě současné konzumace zábavy on-line. Obrázek může poskládat doslova kdokoli (existují jednoduché nástroje na ještě snadnější skládání memů) a lze jej šířit vlastně všemi současnými oblíbenými médii: e-mailem, na sociálních sítích i na mobilních platformách.
Navíc jsou obrázky k šíření výhodné i z hlediska nasycenosti informacemi. Obrázek vydá za tisíc slov a přitom se nemusíte zdržovat čtením. V neposlední řadě využívají memy podobného principu, jako komiksy a karikatury: vycházejí z předem známých struktur a vnitřních závislostí, které jsou zasvěceným známé, a proto urychlují pochopení významu.
Mezi karikaturové "reakční" tváře patří i Neil deGrasse Tyson pronášející univerzální větu "Pozor pozor, máme tu opravdového drsoně!" v reakci na různé zobrazené situace.
To je mimochodem jedna z nejvtipnějších definicí internetových memů, na kterou nás upozornili fanoušci Technet.cz na Facebooku: "Internetové memy jsou interní vtipy pro ty, kteří nemají žádné skutečné přátele." Je pravda, že k porozumění vtipům vyjádřených prostřednictvím memů je potřeba znát určité souvislosti, bez kterých jsou vtipy těžko pochopitelné.
Mezi nejrozšířenější databázi těchto souvislostí patří stránka Know Your Meme, která (bez nadsázky i s nadsázkou) studuje a mapuje původ a rozšíření memů. Přestože lze internetové memy považovat za nepodstatnou okrajovou záležitost, jejich úlohu při hledání alternativního čtení dominantní populární kultury nelze zanedbávat.
Pronikání do mainstreamové kultury
Už jen samotné množství lidí, kteří internetové memy rozšiřují, napovídá, že jde o masovou záležitost, i když stále vysoce decentralizovanou.
U memů využívajících video je prolnutí s komerční mainstreamovou kulturou poněkud užší. Odlišit reálný počin od virálního videa na zakázku je často obtížné. A také komerční záležitost může přejít v internetový mem (jako třeba v případě Mac vs. PC reklam). Více v článku o legendárních internetových videích a jejich parodiích.
Jako příklad memu, který si našel cestu ze specializovaného herního fóra do obecného povědomí a později do sledovaného TV pořadu, uveďme našeho redakčního favorita, fanouška on-line hry World of Warcraft, zastánce improvizované akce a milovníka kuřat, hráče jménem Leeroy Jenkins.
Jeho tým se právě připravoval na obzvláště složitou misi. Celou akci sehráli na dnes již legendárním videu (31 milionů zhlédnutí). Zatímco ostatní hráči probírají taktiku, Leeroy si jde pro něco na zub. Hned, jak se vrátí, vrhne se bez ohledu na probíhající vážnou taktickou debatu do boje s válečným pokřikem svého jména. Družina jej s nadávkami následuje, ale vše je již od začátku ztraceno. Jak neorganizovaní členové družiny během minuty umírají, množí se nadávky na Leeroye, který se omlouvá, že to není jeho chyba. "Aspoň mám kuře," uzavírá Jenkins.
Video nahráli hráči na internet. Tvářili se, že žádají "konstruktivní kritiku". Brzo se jejich vtípek dočkal řady parodií, předělávek a remixů. Přestože největší boom zaznamenal tento mem v roce 2006, dočkal se nečekaného průniku do mainstreamové kultury o šest let později, kdy si jej v komentáři politického zpravodajství vypůjčil slavný Jon Stewart (sledovat od sedmé minuty).
Internetový mem Leeroy Jenkins se rozšířil i mimo komunitu hráčů on-line her a dostal se až do pořadu The Daily Show, kde jej Jon Stewart použil při parodování přetechnizovaných zpráv CNN.
"Garantuji vám, že někde si právě teď musel jeden z diváků jít vyměnit kalhoty," směje se Stewart vlastnímu vtipu. Zapojení ne až tak známých internetových memů patří k jeho občasným specialitám, a stále více komiků dělá to samé. Memy jsou ostatně čím dál populárnější, a tak je logické, že z nich čerpá i mainstreamová zábava.
Více o memech
|
Většina populárních memů a na nich založených vtípků je ovšem stále kaleidoskopem narážek na život jejich největších fanoušků: studentů, hráčů počítačových her, fanoušků IT, fanoušků populární kultury, čtenářů komiksů apod. Proto najdeme mezi memy takové archetypální postavy, jako líného studenta, příliš přítulnou/hysterickou přítelkyni, holku, co využívá důvěru zamilovaného chlapce, učitelku, která přidává zbytečné úkoly, správného chlapíka, prevíta, puberťáky, vyhulence a podobné postavičky, typické řekněme pro studentský život. A to i přesto, že internetové memy zdaleka nejsou omezeny jen na tuto věkovou skupinu.
Ovlivňuje to nicméně zastoupení různých typů vtípků, na memech založených. Pro to, aby je někdo mohl chápat nebo vytvářet, musí u počítače strávit nemalé množství času. A ten se dá strávit i jinak. I naši fanoušci se v podstatě shodli: nemá cenu internetové memy někomu vysvětlovat. "Buď si k tomu člověk najde cestu sám a líbí se mu, nebo si ji prostě nenajde."
