Vysvětlovat, co to jsou internetové memy, je vrcholem trapnosti (proto jsme se o to pokusili už v roce 2012). Jejich podstatou je totiž obvykle právě to, že své sdělení vyjadřují nějakým neobvyklým způsobem, ať už prostřednictvím populárně-kulturního odkazu, jednoduché karikatury či pomocí nějakého jiného, v dané internetové komunitě ustáleného vzorce.
Co je to memMem je pojem poprvé použitý Richardem Dawkinsem pro popsání "kulturní obdoby genu". Zatímco geny přežívají tím, že je využívají organismy, memy se šíří a mění díky lidské komunikaci a interakci. V obecné rovině lze za memy označit cokoli, co se šíří v rámci kultury či komunikace (od básničky přes typ vtipu až po filosofické systémy). Podobně jako geny, také memy se mohou měnit, kombinovat nebo spolupracovat. Pro potřeby tohoto článku mluvíme o internetovém memu jako o konkrétním formátu, strukturujícím výpověď do nějaké formy, která je publiku známá a předvídatelná. |
Podle fanoušků memů (někdy též „memerů“) jsou memy revoluční a osvobozující forma komunikace, které umožňuje přivlastnit si zpět komercionalizovaný webový prostor a skrze parodie a narážky používat známá sdělení v novém, nečekaném významu. Cyničtější pozorovatelé označují internetové memy za „interní vtípky pro ty, kteří nemají mimo virtuální svět žádné přátele“.
Kam se to koukáš?
Ať už patříte do první či druhé skupiny, případně jdou memy zcela mimo vás, jeden z těch nejnovějších - nazvaný „Distracted Boyfriend“ (volně přeložíme jako „načapaný přítel“, doslova „rozptýlený přítel“) jste nejspíše zahlédli i vy. Fotka má jednoduché, čitelné sdělení: muž se lačně otáčí za dívkou v červených šatech, zatímco se drží za ruku s jinou ženou, která nevěřícně zírá na jeho neschopnost se ovládnout. Zjednodušeně jsou tu tři aktéři: subjekt, původní objekt, nový objekt (v tomto případě nejde o objektivizaci žen, ale o syntaktické pojmenování vztahů). A této snadno pochopitelné struktury lze využít pro popsání různých situací. Od těch nejobecnějších až po ty velmi specifické, od běžných přes politické až třeba po programátorské.
Všimněme si, že mem zde slouží jako „rozpoznatelný vzorec“. Výsledné obrázky nemusejí říkat něco nového nebo překvapivého, pro úspěch memu obvykle stačí, že ostatní rozpoznají klasický vzorec a zároveň pochopí (přečtou) sdělení obrázku.
Jak už to u internetových memů bývá, když se některý z nich přehoupne přes práh masové popularity, začnou se objevovat parodie na něj, případně kombinace a montáže, které využívají toho, že lze očekávat snadnou rozpoznatelnost tohoto memu. Je to podobné, jako když vtip využívá známé struktury jiného vtipu k vyvolání určitého očekávání, aby pak překvapil pointou.
Obvykle nejsou autoři obrázků, ze kterých se stane mem, příliš sdílní. Stránka KnowYourMeme nicméně velmi pečlivě dokumentuje desetitisíce různých memů, a ani u tohoto nezklamala. Nejenže brzy našla, odkud mem pochází - z fotobanky Shutterstock - ale brzy se našli lidé, kteří dali fotku do kontextu ostatních fotek se stejnými modely a sestavili tak z ostatních fotek i příběhy s dobrým (a ne tak dobrým) koncem.
Na fotkách vydělává desetitisíce denně, z memů nic nemá
Skutečný příběh za touto aktuálně (a podivně) slavnou fotkou pak odhaluje rozhovor s jejím autorem, španělským fotografem Antoniem Guillemem. Fotografie vznikla ve španělské Geroně. „Bylo docela těžké fotku pořídit, protože skoro vždycky se jeden z modelů/modelek něčemu směje,“ vzpomíná autor.
Španělské městečko Gerona
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Pětačtyřicetiletý Guillem se původně živil jako 3D návrhář, ale když přišel ve svém oboru o práci, zkusil se živit fotografováním do fotobank (fotobanka je on-line „tržiště“, kde mohou fotografové nabízet klientům fotky k jednorázovému nebo opakovanému použití). S několika přáteli, kteří mu stojí modely, začal fotit různé situace, u nichž předpokládá, že by je někdo mohl využít jako ilustrační fotografii.
„Netušil jsem, co to memy jsou.“ |
„Ani jsem do nedávna netušil, co to memy jsou,“ přiznává fotograf. „Lidé, kteří jsou na fotografii, ten mem objevili na internetu a řekli mi o tom. Nikdo si nedokázal představit, jaká mediální smršť se kolem toho rozpoutá.“ Guillem odmítl pojmenovat aktéry na fotce, používá pouze jejich přezdívky. Se dvěma z nich dosud spolupracuje.
„Začali jsme bez toho, abychom o téhle oblasti podnikání něco věděli, a já jsem toho dokonce ani moc nevěděl o fotografování,“ přiznává Guillem. Po třech a půl letech ale prodává podle vlastních slov 1 600 fotek denně.
Z jeho pohledu tedy pro něj současná „internetová sláva“ není něčím zvláštním. A už vůbec mu opakované používání této fotky nic nevydělává. Lidé, kteří tvoří internetové memy, si totiž obvykle s dodržování autorským práv hlavu příliš nelámou a fotku si nekupují z fotobanky: „Memy nám žádný ekonomický zisk nepřinesly, jelikož většina takových obrázků nebyla zakoupena skrze fotobanku,“ říká autor fotky. „Jsou používány bez příslušné licence.“
Guillem ale pro magazín Wired uvedl, že mu to nevadí. „Rozumím, že to lidé dělají v dobré víře,“ říká. Neplánuje tak nikoho popotahovat ani žalovat, dokud mem nebude poškozovat pověst jeho nebo jeho modelů.
Fotograf sice na virálním šíření této fotky nevydělává, nicméně fotobanka Shutterstock zvažovala, jak by této virality mohla využít. Jeden z jejích vývojářů, Stefan Hayden (podle vlastních slov velký fanoušek memů) zjistil, že tento mem vychází z fotky „jeho“ fotobanky. Udělal proto rychlý fotoeditor, ve kterém by si lidé mohli snadno vytvořit svou vlastní verzi tohoto memu.
Výsledný editor umožňuje sdílet výsledek, aniž by došlo k vygenerování fotky, a tedy (pravděpodobného) porušení autorských práv. Takové šíření ale samozřejmě pro sociální sítě a internetové komunity není ideální. A tak se nelze divit tomu, že internetová veřejnost - podobně, jako mladík na fotce - upřednostnila „zakázané ovoce“.