Jenže s Markétou Nausch Slukovou odehrály jen jeden zápas kvalifikace. Po prohře se Švýcarkami Esmée Böbnerovou a Zoé Vergéovou-Dépréovou 0:2 (-15, -21) skončily.
„Jsem šťastná, že jsem si tady vůbec mohla zahrát a změřit síly s top hráčkami,“ přiznala Havelková. „Beach je úžasný, že vám všichni fandí, duní muzika a všechno kolem. Poprvé jsem si ho zahrála doma.“
Upozornila, že to byl teprve jejich pátý společný turnaj na mezinárodní úrovni. „Moc jsem si přála, abychom zúročili tu dřinu, kterou každodenně podstupujeme. Já s tou transformací na písek a Maki s malou Mayou,“ zmínila jedenáctiměsíční dceru své spoluhráčky.
Proti Švýcarkám jste měly ve druhé sadě tři setboly. Co se stalo, že ani jeden nevyšel?
Mrzí to šíleně, ale když neudržíte náskok dvou tří bodů, začnete pochybovat. Švýcarky pak byly neomylné. Jsou sehrané, zkušené. My trošku trpíme, že jsme pořád v plenkách. To je možná v důležitých chvílích znát. Věřím, že na příštím turnaji už zúročíme, co jsme se naučily.
Jak jste se vyrovnávala s tím, že většina podání soupeřek šla na vás?
Jo, docela jsem si zapřihrávala. Cítila jsme se jako v šestkách na začátku. To jsem v osmnácti neuměla pořádně přihrát. Když jsem přišla do Itálie, všechno šlo na mě. Tak se teď cítím v beachvolejbalu, všichni podávají na mě. Musím se s tím porvat. Rostu, cítím se líp a líp, chce to čas, jehož ale moc nemáme.
V čem se na písku potřebujete hlavně zlepšit?
Ačkoliv šestkový a beach jsou oba volejbaly, každý je jiný. Beach je náročný, intenzivnější. Šestnáct let jsme byla zvyklá být top hráčkou a tady začínám v podstatě od nuly. Všechno se musím učit, co funguje, co naopak. Chce to čas, ale ten nás hrozně tlačí, takže si trošku samy na sebe vytváříme tlak, který nám úplně nepomáhá.
Co vám na písku dělá největší problémy?
Nevím, co z toho všeho vybrat (usmála se). To máte – vítr, písek... Šestkový volejbal je úplně jiný. To je strojovna na údery. K tomu, když máte v kádru dvanáct hráček a s osmi si nesednete, tak se čtyřmi je vám pořád fajn. Tady je vše intenzivní. Dát tréninky dohromady, připravit se fyzicky, psychicky. Musím zapracovat na mezihře. Věřit si, že udělám správný pohyb. Tam pořád trošku váhám a je to znát. Problémy mi dělá skoro všechno. Vážně je toho hodně.
Tři české týmy ve volejbalové Ostravě vypadly už v kvalifikaci |
Jaká je Markéta učitelka?
Skvělá. Poprvé v životě je na hřišti s někým, kdo v životě nehrál beachvolejbal, takže opravdu každým dnem hledáme cestu, zkoušíme jak na sebe, jak co funguje.
(Markéta Nausch Sluková: Helena má velké fyzické predispozice, což je pro plážový volejbal skvělé. Teď jsme ve fázi, kdy se je Helča učí plnohodnotně zužitkovat. V písku se běhy i výskoky hrozně blbě časují. Můžete mít výskok i výšku, ale načasujete to blbě a je vám to úplně k ničemu. Helča má ale potenciál pro světový beach s vysokými blokařkami a rychlými polařkami.)
Heleno, volejbalové reprezentantky v sobotu v Ostravě hrají Zlatou evropskou ligu oproti Rumunkám. Neodskočíte si do haly?
Slyšela jsem, že když se to ve středu vůbec nepovede a zjistím, že na beach vůbec nemám, tak v sobotu půjdu spravit sebevědomí do haly (směje se). Je pravda, že se mě pořád ptají: Ještě tě beach baví? Dáš to? Nedáš to? Klidně bychom tě brali zpátky. Ale ne, rozhodla jsme se a jdu touto cestou.
