„Hned jsme si na to zavzpomínaly,“ líčí Hradecká, že s Mirzaovou se rády vracejí ke vzájemným střetům. Sehrály ji několik, ovšem od letošního února stojí na stejné straně kurtu. A počínají si úspěšně: na turnajích v Dauhá, Dubaji i Římě prošly do semifinále.
Proto se společně protloukají i na Roland Garros, kde zatím zvládly dva duely a v pondělí naskočí do osmifinále. „Paříž mám strašně ráda, hraje se mi tady dobře. Je to vidět i na výsledcích, většinou jsem byla minimálně v semifinále,“ připomíná Hradecká svou úspěšnou minulost.
Rovněž Mirzaová platí za elitní deblistku. S Martinou Hingisovou ovládly US Open, Australian Open i Wimbledon. Díky tomu se vyšvihla mezi indické sportovní celebrity, na Instagramu ji sleduje devět milionů lidí.
„Trenér má na internetu zadané, že když se někde zmíní moje jméno, tak mu přijde email. A říkal, že během turnaje mu chodí spousta notifikací,“ prozrazuje 37letá Hradecká zvýšený zájem i o její osobu.
Povězte, jak jste se daly dohromady?
Po Austrálii jsou turnaje v Dubaji a Dauhá, na které se mi popravdě vůbec nechtělo, chtěla jsem být spíš doma. Ale říkala jsem si, že kdybych hrála s někým dobrým, tak pojedu. Zkusila jsem napsat Sanie, která už ale byla domluvená s Američankou Rogersovou. Jenže ta byla při odletu do Dubaje byla pozitivní, tak mi Sania říká, jestli teda nechci hrát. A já na to: „No tak dobře, když jinak nedáš...“
Hradecká hraje v Paříži i mix, s Ekvádorcem Escobarem postoupili do osmifinále. |
A udělala jste dobře. V Dubaji i Dauhá jste uhrály semifinále.
Sedly jsme si na kurtu i mimo něj. Na další turnaje jsem sice byla pořád domluvená s Maruškou Bouzkovou, ale v Miami jsme se dohodly, že se bude radši soustředit na singl. A tak jsme se Saniou vyrazily i na antukové turnaje.
Jaký na vás dělá dojem?
Je fajn. Určitě je pozitivní, že si hodně věří, za kariéru toho má odehráno už spoustu a může se opřít o úspěchy. Má zezadu neskutečný forhend, ani v tréninku není příjemné hrát proti takovým pumelenicím. Pro Saniu je to určitě poslední rok kariéry, myslím, že pro mě taky. Jak toho má člověk víc odehráno, tak už to bere víc v klidu.
Opravdu uvažujete o konci?
Jdu z turnaje na turnaj. Uvidím, jak se budu cítit a jak na tom budu zdravotně.
Žene vás aspoň nová výzva v podobě spolupráce s novou parťačkou?
Ano, je to fajn. S Maruškou bylo super, že jsme mluvily česky a byla pohodovější, nebyl takový tlak. Teď je to tak, že já hraju dobře, Sania je výborná hráčka a je od nás asi větší očekávání. Nechávám tomu volný průběh, ale myslím, že se tady příští rok neuvidíme.
Vzpomínáte při návratu do Paříže na své zdejší úspěchy?
Ano, je super se sem vracet. Ale areál mi tu dost mění. Je to moje sedmnácté Roland Garros a když ho srovnám s tím prvním, tak je to úplně jiný turnaj. Udělali neskutečnou práci. Vždycky sem chodilo hodně lidí a dřív to bylo natěsnané, ale teď je tu prostor a dá se hezky projít. Chatrier i Suzanne (dva největší kurty) jsou krásní, i útroby pro hráče jsou hezké a nové. Hodně se tomu věnují, vrací peníze zpátky.
Paříž pohřbila českým tenistkám zranění, teď se upínají k zelené |
Co říkáte tomu, že letos jste poslední Češka v seniorském turnaji?
Nějak nevnímám, že jsem tady sama. Na turnajích jede člověk sám za sebe, musím se soustředit na svůj výkon. Navíc v poslední době jsme se kvůli covidu naučili držet s vlastním týmem, protože nikdo neví, co kde může chytit jako Maruška nebo Bára (Krejčíková). I já se snažím tady moc nebýt, jsme spíš na ubytování, maximálně se projdeme venku se psem.
Na Instagramu se chlubíte fotkou skříně plné grandslamových ručníků. Kolik jich máte?
Nepočítám je, ale skříň je teda dost plná (směje se). V covidové době jsem si doma dělala pořádek, tak je srovnala. Vždy mám z turnaje pánský i dámský, ostatní jsem si dala do vedlejší skříně, abych je mohla darovat.
Na letošním Roland Garros se vám víc líbí oranžový pánský, nebo růžový dámský?
Je pravda, že ta růžová je hodně růžová, ale zase takových oranžových mám moc, protože jsou podobné jako v předchozích letech. Růžový je unikátní. Je ale blbý, že když ho někomu budu dávat jako dárek, asi nebude úplně nadšený (usmívá se).
Má v bohaté sbírce oblíbený ručník?
Z Wimbledonu jsou neskutečné, hlavně jsou velké! Odsud nám dělali na finále ručník se jménem, ty jsem nedávala, ty mám schované.
