„Měla bych zvládnout vyhrát ještě víc zápasů v řadě, i když ty předtím byly super,“ soudí Siniaková.
Přesto má za sebou životní grandslam, navíc v podivné sezoně, která měsíce popírala logiku jejího tenisového vývoje. Loni Siniaková udržela pozici v elitní padesátce, proslavila se v Česku klíčovým podílem na triumfu ve Fed Cupu. V posledním výškovém táboře se ve 23 letech rozdýchala natolik, že cítila čas vydat se na finální výstup...
A nic. Prohra střídala prohru.
„Úplnou ironií bylo, že jsem se na kurtu cítila dobře, jen výsledky nikde,“ líčila. V Paříži byla odměněna aspoň povzbuzením. Dívka s ambicí být světovou jedničkou sama nejlíp ví, že tři grandslamové výhry - tedy nové maximum - neznamenají ani polovinu mise.
Výhodou Siniakové je, že je připravena dřít. „Vím, mé podání vypadá trochu zvláštně. Pracujeme na tom. Chci to zlepšit,“ říká třeba. A také už cítí, že možná brzy skončí čas velkých deblových úspěchů, ač loni ve čtyřhře slavila titul v Paříži i v Londýně a hrála Turnaj mistryň.
„Už teď debl omezuju na grandslamy a velké turnaje. Singl je samozřejmě priorita. Pokud se mi bude dařit takhle, tak se to třeba ještě omezí. Ale to je daleko.“
V roce 2019 zkrátka tři pařížské výhry stačily, zvlášť při vývoji roku. Příště už musí chtít víc.
