V silách Polanského rozhodně je vytyčených ambicí dosáhnout.
Český stolní tenista čtvrtým rokem hájí barvy německého Saarbrückenu a v aktuálním ročníku bundesligy, nejkvalitnější klubové soutěži v Evropě, má výbornou bilanci osmi vítězství a pěti porážek. Získal například skalp šestého hráče světa Brazilce Huga Calderana, před rokem padl s legendárním Němcem Timo Bollem až po pětisetové řeži.
„Zápasy s takovými hráči ti dají hodně,“ popisuje Polanský v rozhovoru pro podcastový kanál Koncovka. „Když se mi daří s někým z top dvacítky světa držet krok nebo ho i porazit, tak to určitě pomůže. Vidíš, že ti hráči nejsou brutálně lepší, ale nedají ti lehký balon zadarmo a když je někde přehráváš, zvyknou si a dají si na to pozor. Zkrátka rozumějí hře lépe.“
I díky pravidelným a četným bodovým příspěvkům českého mladíka celek ze Saarbrückenu vede ligovou tabulku, play off se však uskuteční ne dříve než v červnu. Pokud vůbec vývoj pandemie koronaviru závěrečné duely umožní.
„Popravdě ani nevím, jestli bych chtěl soutěž dohrát. Bylo by to bez diváků, a právě díky nim má play off vždy skvělou atmosféru a je jiné než normální zápasy. Také bychom chtěli tři až čtyři týdny předtím, než bude nějaký zápas, bez omezení trénovat. Ale teď momentálně není možné v Německu trénovat nikde,“ přibližuje Polanský.
Herní vyspělost nabytou v bundeslize naplno zužitkoval na nedávném mistrovství republiky v Plzni, kde první březnový den vybojoval svůj premiérový titul mezi dospělými. V dramatickém finále zdolal 4:3 reprezentačního kolegu a nasazenou jedničku Pavla Širučka.
Polanský získal v Plzni první mistrovský titul |
„Finále do stavu 2:0 a 8:5 probíhalo nejlíp, jak mohlo. Hrál jsem super a Pavla jsem do ničeho nepustil,“ vzpomíná Polanský. „Ale pak jsem zkazil jeden balon a přestal jsem hrát to, co fungovalo. Trvalo mi tři sety, než jsem zase začal hrát. V posledním setu už jsem cítil, že jsem trošku lepší.“
Zlatou medailí Polanský definitivně stvrdil, že z talentovaného mládežníka dozrál ve špičkového stolního tenistu i v seniorské kategorii.
Zlaté žně v Ostravě, titul získal i v Minsku
Rodák z Benešova nad Ploučnicí v Ústeckém kraji platí už od žákovských let za jeden z nejzářivějších klenotů evropského ping-pongu.
Před sedmi lety na mistrovství Evropy kadetů v Ostravě slavil triumf ve družstvech, čtyřhře i nejprestižnější dvouhře, ve smíšeném deblu skončil druhý. „S odstupem času jsou takové úspěchy hezké, ale nedávám jim tak velkou váhu, protože vím, že v mládežnických kategoriích nejsou zas tak důležité,“ uvědomuje si Polanský.
Ovšem v jeho případě se prvenství neomezila jen na ostravské řádění, před dvěma roky na šampionátu juniorů do 21 let v Minsku udeřil Polanský znovu a slavil další titul mistra Evropy ve dvouhře. A toto zlato už má podstatně větší váhu, svého majitele předurčuje k přímému postupu mezi seniorskou špičku.
Jenže místo toho česká naděje kvůli zranění ramene a následné operaci půl roku pauzírovala.
„Podceňoval jsem regeneraci i stravu, ani jsem nějak nevěděl, jak tělo funguje,“ kaje se zpětně Polanský. A když během jednoho březnového týdne 2018 absolvoval mistrovství republiky, kde startoval ve čtyřech soutěží, a hned z něj putoval na šampionát do Minsku, který si pro něj přichystal další extrémní nálož zápasů, rameno hrací ruky nevydrželo.
„Viděl jsem, že mi to v Minsku jde, tak jsem se snažil na bolest zapomenout. Ve finále jsem si nechával ruku ošetřovat, přesto jsem turnaj nakonec vyhrál. Po něm jsem měl týden pauzu, ale bolest se furt vracela. Injekce a cvičení nepomáhaly, takže jsem šel na operaci,“ vzpomíná.
Zpět k tréninku se vrátil až v září, tedy půl roku po titulu z Minsku. Návrat k dřívější formě mu pak trval dalších šest měsíců. „Ale teď už beru zdraví vážně, když jsem v zápřahu, tak se snažím dobře spát, dobře jíst a dobře regenerovat,“ charakterizuje své ponaučení.
Tajemství a detaily od čínského trenéra
Nepříjemnou, avšak ve sportu nikterak neobvyklou zkušenost se Polanskému podařilo zdárně překonat a křivka jeho výkonnostního růstu pokračuje strmě vzhůru. Za herním zlepšením stojí také spolupráce s čínským trenérem Wang Č’, jehož služby Polanský nadmíru oceňuje.
„Co řekne, to je super, to platí. Skoro každý trenér v Evropě ví, jak se to má hrát, co máš zahrát, co trénovat. Ale nikdo už neřekne detaily, jak to přesně provést, jak nastavit ruku, co děláš špatně, kde je problém… Wang něco řekne, ty se pak podíváš na nejlepší Číňany a vidíš u nich, že to tak hrají. Pak si říkáš, že na tom asi fakt něco bude,“ přemítá český reprezentant.
Tomáš Polanský piluje forhendy pod vedením čínského trenéra:
To jsou nohy, jistota a švih Dobře jedeš @polanskyt Kolik byste jich dali vy, než byste padli únavou? #trainlikeapro #tabletennis #zasobnik @ettu_official
Čínská stolnětenisová medicína mu však přináší i trpká odhalení. „Třeba se i teď musím učit základní věci, které normálně trénují začínající děti, ale protože v nich mám nedostatky, musím na nich pracovat. Wang mi někdy říká to samé co svému devítiletému synovi,“ srovnává Polanský.
Právě kvůli těmto poznatkům opustil v osmnácti české prostředí a vydal se do Saarbrückenu, kde funguje špičkové centrum. „Musíš tady jet sám za sebe,“ nezastírá. „Buď makáš a prosadíš se, nebo na to kašleš a jdeš pryč, protože budeš horší. I když jsem v áčku, furt jsem tam jako čtyřka, cíle mám určitě vyšší než hrát čtyřku v první bundeslize,“ vyhlašuje.
A co třeba podívat se na olympijské hry, ideálně ještě do Tokia? Byť ve družstvech českému kolektivu o jediný zápas účast unikla, ve dvouhře má Polanský naději. Naději, která s ročním odkladem vzrůstá.
„Že to nevyšlo ve družstvech, mrzí dost. Na tom turnaji Hongkong prohrál se Srbskem, což je pro mě neskutečná shoda nepochopitelných náhod. A v zápase o postup nás dostal právě Hongkong, který měl mít už účast dávno jistou. Celý turnaj hráli špatně, ale proti nám si dali pozor a hráli super. Kdyby takhle hráli se Srbskem, tak nemohli prohrát,“ mrzí českého hráče.
Ovšem ve dvouhře pro něj stále šance žije. „Pokud se bude počítat žebříček až příští rok, pokusím se co nejvíce vyšplhat a budou i kvalifikační turnaje, na které se budu snažit co nejvíce připravit. A pokusím se do Tokia probojovat,“ uzavírá.
