Kvůli nemoci prezidenta Zemana či pandemii koronaviru se v posledních dvou letech tradiční ceremoniál ve Vladislavském sále odkládal.
Nakonec se uskutečnil až 7. března 2022, tedy v den na který připadá výročí narození prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Letošnímu předávání už nic nezabránilo. Zeman na Pražském hradě ocenil celkem 78 osobností – mezi nimi i pět zástupců sportu.
Kteří to jsou?
Jiří Holík
S 319 starty rekordman v počtu odehraných zápasů za československou hokejovou reprezentaci. Společně s o dva roky starším bratrem Jaroslavem patřil k největším hvězdám své generace.
Pochází z řeznické rodiny. Brusle si poprvé nasadil v Havlíčkově Brodě, posléze kvůli studiu přesídlil do Prahy. V roce 1963 začal působit v Jihlavě, kde prožil nejlepší léta v kariéře.
Stal se jednou z hlavních osobností výjimečného mužstva, kterému mezi lety 1966 a 1974 pomohl k sedmi mistrovským titulům. Pravidelně atakoval vrchní příčky tabulky produktivity, v nejvyšší soutěže nastřílel 282 branek.
Jiří Holík
Dalších 132 gólů přidal v národním týmu, s nímž rovněž dosáhl řady úspěchů. Stal se trojnásobným mistrem světa, z olympijských her si přivezl dvě stříbrné a dvě bronzové medaile.
Působil i v Rakousku a Německu. Aktivní kariéru uzavřel v roce 1985, poté dokončil studium učitelství (obor zeměpis - tělesná výchova) na Pedagogické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita).
V Jihlavě učil na ZŠ Seifertova a trénoval mládež. Později se stal šéfem Dukly, kandidoval na post předsedy hokejového svazu. V roce 1999 byl uveden do Síně slávy IIHF (Mezinárodní federace ledního hokeje), o devět let později se stal součástí Síně slávy Českého hokeje.
Nyní je ve svých 78 letech v důchodu a věnuje se rodině.
Miroslav Jansta
Právník a sportovní funkcionář. Předseda České basketbalové federace a České unie sportu. Vlivný zákulisní hráč.
I tak se o něm hovoří.
V mládí hrál basketbal a volejbal, do sportovní diplomacie pronikl v devadesátých letech. Nejprve úspěšně působil v basketbale, v němž měl velký podíl na přeměně Nymburka v českého hegemona. V roce 2000 ho dostal do nejvyšší soutěže, v níž od té doby oslavil celkem šestnáct titulů.
Miroslav Jansta
Vydařené působení na klubové úrovni dnes šedesátiletého Janstu vyneslo do vyšších funkcionářských pater. Stal se členem výkonného výboru basketbalové federace a v roce 2009 i jejím předsedou. Tuto funkci vykonává dodnes.
V roce 2011 spoluzaložil iniciativu Český sport a o rok později byl zvolen novým předsedou České unie sportu, spolku, který sdružuje sportovní a tělovýchovné svazy.
V roce 2017 se jeho jméno skloňovalo v kauze zneužívání státních dotací do sportu. V odposleších ho fotbalový boss Miroslav Pelta nazýval jako „Obr čáp“ a stanul před soudem jako obžalovaný.
Jansta se po celou dobu hájil a vinu odmítal. „Ani chvíli jsem nepochyboval, že jsem nevinný,“ říkal v jednom z rozhovorů pro iDNES Premium. V roce 2021 ho soud osvobodil.
Ivan Lendl
Někdejší hvězda světového tenisu, dnes trenér. Držitel českého a od roku 1992 amerického občanství (do USA v roce 1986 emigroval).
Říkalo se mu Ivan Hrozný, Terminátor.
Vyznačoval se tvrdým forhendem, skvělou fyzickou kondicí, soustředěností i sebevědomím. „Je extremista. Zcela se obětoval a v jeho případě to přineslo výsledky,“ říkal o nyní dvaašedesátiletém Lendlovi jeho velký rival John McEnroe.
Ivan Hrozný. A taky nahý. Oslavenec Lendl očima čtyř svérázných legend |
Celkem 270 týdnů byl světovou jedničkou okruhu ATP, vyhrál 1071 dvouher. A těch titulů!
Během kariéry Lendl čtyřiadevadesátkrát zvedal nad hlavu turnajovou trofej. Dvakrát i na Australian Open, třikrát na Roland Garros a US Open. Spolu s českými kolegy ovládl i Davis Cup.
Jen Wimbledon mu zůstal zapovězený. Dvakrát byl sice ve finále, jenže ani jednou neuspěl. Titulu na travnatém grandslamu se tak dočkal až coby trenér Andyho Murrayho. Jako kouč vedl i Alexandera Zvereva.
 |
Dnes žije na Floridě. Vedle tenisu se věnuje i golfu a je zároveň velkým obdivovatelem a sběratelem děl Alfonse Muchy.
Za Lendla vyznamenání převzal tenisový funkcionář Miroslav Černošek.
Jakub Vágner
Sportovní rybář, držitel několika rekordů v lovu sladkovodních ryb. Cestovatel, dobrodruh, fotograf. A také televizní hvězda.
Jeho pořad Fish Warrior mohly sledovat miliony lidí po celém světě na kanálu National Geographic. V Česku je nejvíc znám z pořadů S Jakubem na rybách či Rybí legendy Jakuba Vágnera.
Přitom nechybělo mnoho a mohl být muzikantem.
Jeho otec je hudebník Karel Vágner a i Jakub zprvu tíhl k muzice. Na Pražské konzervatoři studoval hru na kontrabas, ve třetím ročníku ale studium ukončil a odjel do Austrálii. A tam rozvíjel svou druhou vášeň: rybaření.
Po návratu z Austrálie ji začal propagovat i v televizi. Nejen v Česku, ale i v zahraničí.
Rybář Jakub Vágner obdržel od prezidenta Miloše Zemana medaili Za Zásluhy 1. stupně.
Jeho metodou je „chyť a pusť.“ Specializuje se na největší sladkovodní ryby na světě. Rekordním zápisem čtyřicetiletého Vágnera je Arapaima Gigas, 154kilový a 302centimetrový obr žijící v Amazonce.
Rybaření přibližuje i dětem a pořádá odborné přednášky. V roce 2019 se zúčastnil soutěže Star Dance.
Pavel Vršecký
Cyklista. Legendární trenér. Strůjce mnoha republikových titulů i světových medailí. Muž, který k růstu pomáhal třeba i Zdeňku Štybarovi.
Jako závodník byl velkým univerzálem. Jezdil na silnici, na dráze, dělal i cyklokros. Nebyl tím, který by sbíral světové úspěchy, trenéři si ho ale cenily pro jeho vůdčí schopnosti. Prý se mu už tehdy říkalo Šéf.
Přímo se tedy vybízelo, co bude dělat po kariéře.
Jako trenér nyní osmdesátiletý Vršecký nejprve působil u cyklokrosové reprezentace, posléze u dráhařů – stíhačů z Dukly. A právě tam se stal legendou.
Pavel Vršecký
Své svěřence dovedl ke 120 domácím titulům. S Igorem Slámou slavil v roce 1979 světové zlato či o rok později na olympijských hrách v Moskvě bronz s kvartetem Theodor Černý, Sláma, Jiří Pokorný a Martin Penc.
Byl známý svými tvrdými metodami. Pokud mu někdo řekl, že něco nejde, se zlou se potázal.
Jeho svěřenci museli trénovat klidně třikrát denně: dopoledne jeli sto kilometrů na silnici, odpoledne padesát na dráze za motorkou a večer ještě měli silový trénink.
„Opravdu si myslím, že jsem u závodníků nebyl oblíbený,“ vzpomínal Vršecký pro sbírku Paměť národa. „Neměli mě rádi, protože jsem byl důsledný. Někdy jsem od nich chtěl víc, než je zdrávo. Dnes mnohé z nich potkávám. Myslím, že tak dvě procenta z nich mě stále nenávidí. Ostatní se ke mně hlásí a rádi vzpomínají. Moje výhoda byla v tom, že jsem byl fyzicky zdatný a vše, co jsem chtěl po nich, jsem se s nimi snažil do puntíku dělat taky. Pochopil jsem, že musím hodně jezdit, stejně jako oni, i víc.“
Zároveň byl ale podle svých svěřenců férový, snažil se dělat vše pro ně. I za to v roce 2012 obdržel při vyhlášení ankety Král cyklistiky cenu za celoživotní přínos cyklistice.
Ani po odchodu do penze cyklistice sbohem nedal, i v současné době stále trénuje.
Státní vyznamenáníOcenění čeští sportovci 1995 Věra Čáslavská (gymnastika) |
