Ani v Egyptě, ani ve Francii, ani v Anglii. V žádné squashi zaslíbené zemi. Mezinárodní zápolení squashistů se rozjíždí v Česku, kde je i přes tvrdé restrikce možné hrát.
„Všichni už jsou natěšení, chtějí hrát, bojovat o body. Jsem fakt šťastný, že zase můžeme hrát, a je čest mít první turnaj v Praze,“ líčí nejlepší Čech – Daniel Mekbib.
Expression Networks Nolan and Liam´s tournament 2020 tak bude jedním z nejlépe obsazených turnajů v domácí historii – zasáhne do něho několik hráčů z elitní světové stovky.
Že jde opravdu o mezinárodní turnaj, dokládá startovní listina.
Mezi 16 účastníky se objevuje hned šest národností.
Raphael Kandra – 29. hráč světového žebříčku, rakouská jednička; Španěl Marc Lopez, který přebývá v Polsku; nebo také Kolumbijec Juan Camilo Vargas (82. muž žebříčku), který v Praze dlouhodobě žije.
A těch národností by bylo i víc.
Squashová federace ale vydala pokyn, aby se turnaje účastnili pouze hráči z okolních zemí.
„Volali mi ale squashisté ze Španělska a zkoušeli, jestli by to nešlo nějak zařídit, aby také mohli hrát. Bohužel to v některých případech možné není,“ popisuje Daniel Tománek ze Squashcentra Strahov.
Půl roku po posledním turnaji tak alespoň někteří squashisté mohou poměřit síly v oficiálním klání.
„Šestiměsíční pauza byla každopádně velmi dlouhá. Nejdříve psychicky náročná a pak frustrující, protože jsme byli jeden z posledních sportů, který byl povolený,“ říká Mekbib, 83. hráč žebříčku.
I on se musel během posledního půlroku všemožně zabavit.
A tak kromě tréninku hrál i tenis, badminton, nohejbal nebo basket, který rekreačně válí už 15 let.
„Koukal jsem pochopitelně i na nějaké seriály a filmy na Netflixu. Vyšla čtvrtá série La casa de Papel, sledoval jsem i dokumenty – něco o cyklistice, Icarus o dopingu, Last Dance o Michaelu Jordanovi,“ vyjmenovává Mekbib.
Na strahovském turnaji ho kvůli koronaviru čekají tvrdá opatření.
Před každým setem si hráči musí dezinfikovat ruce, pokud si potřebují vytřít podlahu kurtu, musí to udělat sami. Po deseti výměnách se mohou utřít do ručníku. Tradiční utírání zpocené ruky o stěnu kurtu není doporučené.
„Bude to určitě nezvyk, protože to nemáme zažité. Bude na rozhodčích, jestli na to hráče budou upozorňovat, nebo budou benevolentnější,“ říká Mekbib.
Samozřejmostí je pak skutečnost, že si squashisté nesmí podávat ruce po konci utkání.
„Jsme hlavně rádi, že hráči nemusí hrát v rouškách, to by nedávalo smysl,“ říká šéf českého squashe Tomáš Cvikl.
Ve Spojených státech sice někteří hráči dokonce v rouškách a plastových krytech i trénují, Cvikl si to ale neumí představit.
„Připadá nám to jako nesmysl, nedokážu si to představit. Ani v jiných sportech. Fotbal, hokej nebo plavání? Jak by asi roušky měli plavci? Vrcholový výkon v roušce nejde podávat a… nejsem lékař, ale být po delší dobu v roušce se svými viry určitě není zdravé. To mi velí rozum,“ má jasno.
Celou akci zaštiťuje jméno z největších.
Grégory Gaultier – bývalá světová jednička, která už sedm let žije kvůli rodině, kterou v Česku našel, v Praze.
„Musíme mu poděkovat, že to domluvil se svým sponzorem. Je velká čest mít ho tady na turnaji,“ uzavírá Mekbib.
