Karlovy Vary zažívaly v poslední čtvrtině devatenáctého a na počátku dvacátého století nebývalý boom. Narůstající počet lázeňských hostů bylo potřeba hezky pobavit a to na dost vysoké úrovni. Napínavé dostihy byly již tehdy velmi oblíbeným sportem.
Sobota ve znamení evropské šlechtyDámy ve slušivých róbách, páni ve fracích. Tribuny secesního závodiště ve Dvorech znovu nostalgicky ovály „staré časy“. Dostihovou sezonu v Karlových Varech v sobotu odstartovaly Dny evropské šlechty. |
Na návrh karlovarského občana Kohla bylo s nadšeným souhlasem městské rady vyprojektováno závodiště. Vhodné prostory na místě těžební šachty Saské hnědouhelné společnosti vybíral inspektor dostihových drah Slavkovský. Stavebními plány byl pověřen vídeňský architekt Alfréd Bayer, který v lázních projektoval třeba Hotel Savoy-Westend.
Smlouva o provozování dráhy byla podepsána mezi tehdejší městskou obcí Karlovy Vary a Českým jezdeckým spolkem v Praze v roce 1896, ale důsledkem finančních potíží i problémů s výměnou pozemků, spadajících do katastru budoucího areálu, se stavba zpozdila. A nejen to. Muselo být upuštěno od plánované restaurace, dvorní lóže, hudebního salónu a klusácké dráhy.
Kolik vody asi uplynulo v řece Ohři od dob, kdy se na místě těžební šachty zrodila jedna z nejpůvabnějších drah? Vodní tok kopírující značnou část dráhy býval němým svědkem období lesku, úpadku i znovuzrození karlovarského dostihového závodiště. Letošní sezona na druhém nejstarším českém závodišti nebude ledajaká. Proběhne ve znamení oslav 120. výročí zahájení dostihových aktivit v lázeňském městě.
Náhled do historických událostí si necháme jako úvod k dostihovému odpoledni 30. června, protože přesně v tento den před 120 lety byl provoz na závodišti ve Dvorech za přítomnosti barona Schafflera, knížete Fürstenberga, barona Černína a městského radního Lea Mattoniho zahájen.
Připomeňme si některé důležité události spojené s číslicí devět, které během dlouhých 120 let závodiště poznamenaly.
1899
Čtyřdenní slavnostní mítink začínal v neděli 2. července. A jak to při premiérách bývá, přilákal navzdory hustému dešti na deset tisíc návštěvníků. V sedlech koní se představili Angličané (mj. vítěz Velké liverpoolské a zároveň naší Velké pardubické George Williamson), Američané a Australané, aby na dosud neznámém závodišti porovnávali síly s maďarskými jezdci nebo Čechy žijícími v Maďarsku. Nejdůležitějším dostihem byla „Cena Karlových Var“ pro dvouleté a starší na 1.200m dotovaná 10 tisíci korunami, což znamenalo na tehdejší dobu velké peníze. Zvítězil hřebec Sandwich s jezdcem Adamsem, startující v barvách Jeho císařské výsosti arcivévody Otty. Závěrečný den mítinku 9. července navštívil arcivévoda Friedrich s arcivévodkyněmi Isabellou a Marií Kristinou.
1909
Počáteční euforii vystřídala léta útlumu a marného shánění finančních prostředků na provoz závodiště, které najednou v očích radních připomínalo Otesánka – schroupalo všechno, na co dosáhlo. Městská pokladna se velmi rychle vyprázdnila. Byly uspořádány pouhé tři dostihové dny. Dostihoví koně se do Dvorů přece jen vrátili, ale až po čtyřech nejistých letech. Ve velké míře díky zmobilizované městské radě, která nejenom že svěřila Českému jezdeckému klubu areál včetně stájí s nulovým pronájmem, ale poskytla také potřebné finance na uspořádání mezinárodních dostihů, překážkovou Cenu města KV nevyjímaje.
1919
Po rozpadu Rakouska-Uherska převzal dráhu nově vzniklý Československý Jockey-Club.
1929
Konec dvacátých let byl v době hospodářské krize tvrdou zkouškou životaschopnosti dvorského závodiště. Finanční prostředky na jeho existenci zajišťovaly mimo jiné pravidelné dražby ročků pocházejících z hřebčína v Napajedlech. V červenci navštívil závodiště v koňském sedle prezident Masaryk.
1939
Jakémukoliv dalšímu rozkvětu zasadil smrtelnou ránu nástup nacismu a celkově 2. světová válka. Několik vlastních dostihových mítinků Němci sice uspořádali, avšak 9. července byla dráha zcela uzavřena, aby sloužila jako vojenské cvičiště. Rychlé a ušlechtilé koně nahradily těžkopádné a smradlavé tanky.
1949
Areál byl dějištěm I. mistrovství republiky v jízdě na koni. Skoky tehdy vyhrál J. Bozděch, který ke konci života působil v západočeských jezdeckých oddílech ve St. Roli a v Nebanicích.
1959
Vítěz Československého derby Blyskač absolvoval ve svých šesti letech čtyři starty na karlovarské dráze. Nejlepšího výsledku dosáhl koncem července. Doběhl druhý v Ceně města Karlových Varů, která se tehdy běžela na trati dlouhé 1600 metrů. Další derby vítěz Cejlon, v tomto roce ovšem dvouletý, se ve svém prvním životním startu v Ceně Deux Pour Centa (1300 metrů) umístil jako čtvrtý.
1969
Závodiště mělo dokonce díky úmyslům tehdejších radních zmizet z mapy. Na stole městské radnice ležel plán na rozparcelování areálu zahrádkářům. Další variantou byla výstavba sídliště. Dráha, na které se ten rok uskutečnily pouze dva dostihové dny, ale také přilehlé budovy areálu tak díky tahanicím a nepřehledné situaci rychle chátraly.
1979
Ačkoliv dostihy patřily mezi oblíbené karlovarské sporty a hojně navštěvované byly především letní mítinky, při kterých nechyběly ani klusácké nebo chrtí dostihy, počet dostihových dní kolísal. Tento rok se uskutečnily tři dostihové dny. V Ceně Slavoje, steeplechase na 3800 metrů, zvítězili současně - což tehdy byla rarita - Nord v sedle s K. Kreuzerem a Vilmont s J. Halouzkou.
1989
Předlouhá léta nesvobody, izolace a devastujícího komunistického režimu se na životě závodiště muselo nutně dotknout. Jedno z mála spojení s okolním, nikoliv se západním světem, nabízely tehdy oblíbené Mezinárodní mítinky socialistických zemí. Přesto i tady jsem našla výjimku – mezi účastníky z Maďarska, Polska a NDR byl Angličan Michael Richardson. Jezdec, který absolvoval 25 překážkových dostihů a na svém kontě měl více jak 100 rovinových startů. Sametová revoluce, která přinesla do naší společnosti mnoho změn, předznamenala definitivní konec správcovství Státního závodiště Praha. V náhledu do sportovního života dvorského areálu je v kronikách zaznamenáno, že jubilejní X. Cenu Osvobození, kterou sledovalo na tři tisícovky diváků, vyhrál československý reprezentant J. Hanulay.
1999
Místo oslav stého výročí se závodiště blížilo situaci, kdy mu hrozil zánik. Z dostihového kalendáře pro tento rok zmizela i tradiční Cena Masise, první důležitý test dvouletých koní v dané sezoně. Pomocnou ruku podal karlovarský podnikatel Karel Holoubek.
Výrazně sílily zájmy o rozvoj mimodostihových jezdeckých disciplín. Areál se stal zázemím pro konání kvalitních mezinárodních soutěží ve všestrannosti.
2009
Svého znovuzrození se dočkala Karlovarská dvojnásobná míle, která se na zdejším závodišti běhávala již za války. Na své výkony v kategorii juniorů na sebe v Ceně Masise upozornil ryzák Shamalgan, dvojnásobný Kůň roku ČR, vítěz dostihu Gr.1 v Itálii a třetí ve francouzské Velké jarní ceně. Na druhé vítězství z celkových čtyř dosáhl v Lázeňské míli Sharpour.
