Před dvěma lety řešili čeští puškaři zapeklitý problém.
Na olympijské hry v Tokiu zvládli vystřílet dvě místa, v mužském týmu ale byli tři vyrovnaní střelci. Jedno místo přidělil svaz Jiřímu Přívratskému, o to zbylé se museli v rámci závodu Světového poháru rozstřelit Nymburský s tehdy zářícím Filipem Nepejchalem.
„Už bych to nechtěl znovu zažít. Rozstřelovat se o tak velkou akci na jediném závodě bylo nepříjemné a podle mě to ani nebylo tak vypovídající,“ vzpomíná nyní na týdny před olympiádou osmadvacetiletý Nymburský.
V samotném Tokiu pak zůstal Nymburský za očekáváním.
Nepodařilo se mu dostat do osmičlenného finále, skončil až sedmnáctý. Hned po olympijském závodě říkal, že za chyby nervozita nemohla, po dvou letech ale přiznává: „Byl jsem tehdy hodně nervózní. Navíc moje disciplína byla až jedním z posledních střeleckých závodů, takže jsem furt jen trénoval a díval se na ostatní, což nervozitu akorát zvyšovalo.“
Medaile i přes školácké chyby. Na oslavu není čas, říká bronzový Přívratský |
Po zklamání z Tokia se rozhodl s takovými pocity skoncovat. Olympijská zkušenost mu dodala nadhled. Uvědomil si: vždyť vlastně o nic nejde.
Místo důležitosti okamžiku si připomíná, že střílí jen další závod z nespočtu těch, které má za svou dlouholetou kariéru za sebou. „Samozřejmě chci vyhrávat, ale být nervózní je zbytečné. Nějak to zkrátka dopadne,“ říká.
Za dva roky od olympiády se do pozice tahouna reprezentace vystřílel o šest let mladší Přívratský, který má za tuto sezonu na kontě dvě vítězství Světového poháru. A na Evropských hrách získal už dvě medaile.
„Ještěže tak,“ uleví si Nymburský. „Kdybychom škrtli Jirkovy výsledky, tak je jasné, že my ostatní máme v něčem problém a nedaří se nám tu chytnout,“ lituje zatím ne tak přesvědčivého vystoupení zbytku týmu.
Přitom právě na vratislavské střelnici si Nymburský loni v září vystřelil druhý titul mistra Evropy. V závodě, který popisuje, jako jeden z nejlepších v životě.
Musíme přehazovat myšlenky lopatou. Jak střelci závodí ve smutné Vratislavi |
„Přišel jsem a cítil, že dneska je to ten den, že mám vše ve svých rukou a když nebudu vymýšlet nesmysly, tak se nemůže nic stát,“ vypráví. Navíc si celý závod v duchu prozpíval. „A to je super, z toho jsou pak nejlepší výsledky,“ usmívá se.
Kvůli náročnému programu zatím neměl za tuto sezonu čas podívat se do lesa, místa jeho odpočinkových aktivit: myslivosti a dřevorubectví. „Rád chodím do našeho soukromého lesa kácet stromy,“ přiznává.
Výčet jeho koníčků však tímto nekončí. S kolegy z plzeňské Dukly chodí hrát hokej, který by teď v létě rád vyměnil například za plážový volejbal. A k tomu si plánuje rozšířit znalosti ve stavebnictví. „Základní věci o zdění, to se vždycky hodí,“ přibližuje.
Puškař Nymburský je poprvé střelcem roku, Lipták si odnesl brokovnici |
Že by se měl za rok už pomalu balit na další olympiádu, zatím řeší pouze vzhledem k organizaci. Některé věci totiž není možné ve zkráceném olympijském cyklu odkládat. „Letos jsem řešil výměnu zbraně. To bych si příští rok už netroufl.“
Jinak jsou ale pro něj olympijské hry zatím daleko za horizontem. „Teď je před námi mistrovství světa a po něm finále Světového poháru,“ říká. Dřív než na konci sezony nehodlá další přípravu řešit. „Spousta lidí se na olympiádu ptá, ale pro mě zatím vše končí listopadem a dál nevidím.“
