„Bylo to moje první finále Světového poháru, hrozně jsem se na něj těšil. Střílelo se mi pěkně, to je hlavní,“ popisoval po triumfu sedmadvacetiletý Petr Nymburský.
Vítěz z Egypta zároveň získal titul nejlepšího světového střelce sezony. Jak se to poslouchá?
To mi asi ještě úplně nedochází. Ale z vítězství mám obrovskou radost. A neberu to jen za sebe, je to třešnička pro celý náš tým.
Co řadíte v sezoně výš? Titul mistra Evropy, nebo zlato z Káhiry?
Výš pravděpodobně zlato z mistrovství Evropy. Bylo to spojené se ziskem účastnického místa na olympiádu, což je nyní pro nás střelce alfa a omega. Ale samozřejmě, svoji váhu má i tenhle úspěch.
Do finále jste se dostal až z osmé příčky. Co se pak změnilo?
I kvalifikace pro mě byla pocitově docela pěkná, neodcházel jsem se skloněnou hlavou. Ale výsledkově to nedopadlo, zaplaťpánbůh jsem nakonec postoupil. Nicméně rozdíl mezi kvalifikací a finále nebyl až tak markantní, jak se zdá. Zase jsem se cítil dobře, ale vyšlo to i bodově.
Se Švýcarem jste se v rozstřelu střídali ve vedení, vy jste si nechal dvě nejlepší rány na konec. Ideální finiš?
Už mi trošku odcházela koncentrace, nedařilo se mi pěkně spouštět a mířit doprostřed. Furt jsem se to snažil srovnat. Pomohlo mi, když jsme si s trenérem vzali oddechový čas. Pak jsem se do toho zase položil a povedlo se mi pár dobrých ran.
Dolehla na vás trochu i tíha toho, že zlato je tak blízko?
V pozadí to někde bylo, ale stále jsem se snažil myslet na to, abych dělal všechno dobře, tak jak jsem naučený. V rámci možností se to dařilo. A na konci ještě líp.
