Zápis do historie v podobě zlata a stříbra Liptáka s Kosteleckým v trapu. K tomu nekonečný rozstřel o finále skeetu v podání Tomečka, z nějž sice po 34 sériích odešel poražen, přesto má i jeho 7. místo svoji hodnotu. Na 14. místě pak zakončila svůj olympijský debut ve skeetu Šumová.
Maximem puškařů bylo doposud v individuálních disciplínách 14. místo Přívratského ve vzduchovce.
Vylepšit tuto bilanci chtěli v pondělí v třípolohové malorážce na 3x40 ran jak Jiří Přívratský, tak i jeho parťák Petr Nymburský. Tedy dva muži, kteří dokázali „vyšachovat“ z české nominace do Tokia hvězdu posledních let Filipa Nepejchala.
Za celou soutěž oba nastříleli úplně stejný počet bodů: 1169.
Jenže to bylo příliš málo.
„Vyrovnanost je to sice hezká, ale lepší by bylo, kdybychom se takhle srovnali na trochu vyšších příčkách,“ prohlásil celkově šestnáctý Přívratský, jenž díky pomocným kritériím skončil o jednu příčku před starším kolegou.
Osudná byla pro Přívratského hned úvodní položka vkleče, ve které zaznamenal jen 94 ze 100 možných bodů.
„To potom rozhodně není příjemné střílení, pokud se musíte snažit bojovat dál, i když věci nefungují, jak byste si představovali,“ podotkl.
V pouhých 20 letech sice není ani 16. místo na olympiádě kdovíjak špatné, jenže taková slova byste od pátého muže z letošního mistrovství Evropy rozhodně neuslyšeli.
„Umístění je jedna věc a střelba samotná druhá věc,“ řekl. „Já si chtěl dnes hlavně kvalitně zastřílet, což se mi úplně nepovedlo. Pral jsem se s nervozitou, a když pominula, stejně mi stabilita výkonů scházela.“
O svazující nervozitě na olympijském kolbišti by mohl dlouze vyprávět i Matt Emmons, americký olympijský vítěz v disciplíně malorážka vleže z Atén 2004. Ten si právě v závodech na 3x40 ran další dvě olympijská prvenství odstřelil poslední ranou.
V Aténách zamířil Emmons omylem na vedlejší terč, v Pekingu 2008 zmáčkl spoušť příliš brzy a zaznamenal jen 3,3 bodu.
Právě Emmons je nyní v Plzni koučem Nymburského, ale do nominace podpůrného týmu pro hry se nevešel.
„Komunikovali jsme s Mattem každý den. Nějaké rady ohledně eliminace stresu na olympiádě jsem od něj dostal,“ sděloval Nymburský.
Závodní stres se navíc snaží simulovat také v tréninku.
„Jen si musíte nastavit v hlavě, že střílíte něco opravdu důležitého. Nebo se na běžném tréninku zaměříte na jednu jedinou ránu a řeknete si: Teď pojď a dej jí.“
Stejně jako v případě jeho kolegy byla pro něj v pondělí osudná bilance z úvodního kola, tedy polohy vkleče.
„Můj letošní průměr je v ní o šest bodů výš. Ale nemyslím si, že bych ji pokazil nervozitou,“ usoudil.
Od finálové osmičky nakonec oba Čechy dělilo sedm bodů.
Nymburský si předtím vybojoval tyto hry vítězstvím v interním „rozstřelu“ s Nepejchalem na Světovém poháru v Osijeku, kde si vedl z obou kandidátů lépe.
„Těch vrcholů, na které jsem se musel letos připravit, bylo poměrně dost,“ nezastíral. „Ale na to se nechci vymlouvat. Prostě jsme je museli zvládnout.“
Na další olympijskou medaili tak musí čeští puškaři čekat nejméně do Paříže 2024. Tu zatím poslední zařídila v Londýně 2012 překvapivým bronzem v malorážce Adéla Sýkorová.
Ještě hůře jsou na tom pistoláři, pro které získala stříbro Hyková-Marušková v Aténách 2004. Letos se žádný český pistolář do Tokia ani neprobojoval.