Vedení střeleckého svazu rozhodlo, že vzhledem k posledním výsledkům vyšle do Tokia dvacetiletého Přívratského. O zbylé místo se měli rozstřelit Nymburský s Nepejchalem na červnovém závodě Světového poháru v Osijeku. Z tohoto souboje vyšel vítězně předloňský mistr Evropy Nymburský.
O složitých pocitech, které při tom prožíval, vypráví v rozhovoru pro iDNES.cz.
Počítal jste s tím, že budete muset bojovat o místo na olympiádu, které jste předtím sám vystřílel?
Účastnické místo je pro stát, takže jsem od začátku tvrdil, že dokud nebudu v letadle, tak na olympiádě nejsem. Počítal jsem s tím, že taková situace může nastat. Vzhledem k výkonnosti během sezony to i nasvědčovalo tomu, že by mohlo něco takového přijít. A dopadlo to, jak to dopadlo. Bez nějaké zášti musím říct, že byl Jirka Přívratský letos nejlepší.
Takže jste ani nebyl překvapený, když vám tu situaci oznámili?
Ne, opravdu to k tomu směřovalo. Vzhledem k okolnostem jsem zklamaný, že to je na úkor kamaráda. V tom našem chlapském kolektivu jsou vztahy v pořádku a navzájem se podporujeme. Takže mi bylo líto, že jsem musel střílet proti kamarádovi, ještě k tomu to bylo jeden proti jednomu. Kdyby to bylo aspoň mezi třemi, tak by to bylo pro mě komfortnější.
Bavil jste se o tom s Filipem Nepejchalem?
Po závodě. On je profesionál, takže za mnou sám přišel a pobavili jsme se o tom. Mě zajímal i jeho závod, jak se dařilo jemu. Snažíme se podporovat. Byl bych rád, kdyby to na něm nezanechalo žádné stopy. Bohužel to bylo takhle jeden na jednoho a nedalo se s tím nic dělat. Ta situace byla všeobecně špatná, ale mně asi nepřísluší do toho zabředávat.
S vlastním závodem na klíčovém Světovém poháru jste byl spokojen?Střílelo se mi relativně dobře. Trošku jsem opustil myšlenku, že střílíme o olympiádu, a spíš jsem se zaměřil sám na sebe, na svůj individuální výsledek. Už před závodem jsem si stanovil cíl, že bych chtěl postoupit do finále, což se povedlo. Ve finále už to bylo trochu slabší, ale na tom jsme ještě zapracovali, tak snad to na olympiádě bude lepší.
A váš cíl pro olympiádu je jaký?
Spousta lidí by řekla, že si to chce užít. Mým vysokým cílem je finále, nejvyšším by byla medaile. Ale uvidíme. Budu rád, když budu po závodě spokojený. Když si budu moct říct, že jsem pro to udělal maximum.
Jak se před olympijským závodem cítíte psychicky?
Ještě musím pár drobností připravit, ale cítím se připraven. Předtím byla ještě možnost, že bych střílel i vzduchovku, ale jsem rád, že to nakonec nedopadlo, protože ve vzduchovce jsem letos trochu nejistý.
Takže se ještě nedostavila nervozita?
Ne, nejsem moc nervózní. Mým cílem bylo dostat na olympiádu i moji kolegyni, abychom tam jeli střílet spolu. To se nepovedlo. Takže cíl je splněn jen na padesát procent. Uvidíme, třeba se to podaří v Paříži.
Přece jen, je to vaše první olympiáda. Nebojíte se, že se vám při závodě rozklepou kolena?
Nervozita samozřejmě asi přijde. Já jsem týmový hráč, i kvůli tomu jsem rád za opravdu dobrý kolektiv, který máme a který nebyl vždycky. Takže i když střílím individuální závod, snažím se to brát týmově. Což mi v takových situacích dost pomáhá. Ten stres hodím na ostatní a střílím tak nějak v klidu.
