Cizinci si vozili vlastní vodu, vzpomíná funkcionář závodů v Novém Městě

Světový pohár v běžeckém lyžování se v Novém Městě na Moravě poprvé uskutečnil v roce 1974, s celou jeho historií na českém území je spjato jméno Ladislava Slonka. 79letý bývalý funkcionář měl díky svým kontaktům hlavní podíl na zařazení závodů prestižního seriálu na Vysočinu, dlouhá léta byl jejich ředitelem. O víkendu bude v Novém Městě sledovat už dvacátý Světový pohár.

U závodů jste musel zažít spoustu příběhů. Jaký se vám vybaví?
Asi ten s předčasným startem. Jako ředitel závodu jsem startoval štafety. Všichni závodníci už byli připravení, tak jsme řekli, že to spustíme. No a najednou někdo vystřelil z lesa. Chtěli jsme to vrátit, ale všichni už byli rozjetí, takže byl závod odstartován de facto z lesa. Se starty byly problémy, i když se v Novém Městě jel vůbec první sprint v rámci Světového poháru. S technickým delegátem ze Švýcarska jsme měli malou československou startovací pistoli. A protože startů bylo hodně, tak jsme skončili s ukazováčkem pravé ruky pěkně zamodřinovaným, jak jsme mačkali kohoutek.

Přípravy v Novém Městě: práce vrcholí, kde ale zaparkovat kamiony?

Jak vůbec Nové Město získalo Světový pohár?
Zasloužil se o to hlavně Vladimír Pácl, bývalý tajemník Olympijského výboru Československa. On v roce 1972 emigroval a byl tajemníkem Světové lyžařské federace FIS v úseku běžeckého lyžování. Mluvil několika jazyky a byl velmi aktivní. V té době jsem byl úředníkem na lyžařském svazu, sepsal jsem tedy žádost, která byla potvrzena ÚV ČSTV (Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy). Ve dvou dnech jsem sehnal potřebná razítka a poslali jsme žádost do Švýcarska do sídla FIS. A tam už emigrant Pácl zařídil další. Bez něj by Československo nemělo mistrovství světa v Tatrách 1970 ani Světové poháry.

SP v Novém Městě

Nové Město vítá po čtyřech letech elitu běžců na lyžích. Diváky čeká doprovodný program či speciální dráha, na níž si tradiční sport zkusí i děti. Vstup zdarma.

Sobota 18. ledna
10 km žen volně 9.45
15 km mužů volně 11.15

Neděle 19. ledna
10 km stíhací závod žen klasicky 11.10
15 km stíhací závod mužů klasicky 13.00

Více informací zde.

Vyskytly se v prvních letech nějaké organizační potíže?
V té době byl jeden z největších problémů vůbec se domluvit. Angličtina tady nebyla, němčinu znal málokdo, s ruštinou jste uspěli akorát u Sovětů a Bulharů. Měl jsem tehdy dobré spojení s brněnským veletrhem a jeho tlumočníci nám sem dobrovolně jezdili pomáhat. Ale představte si, že když sem přijely první zahraniční výpravy, vozily si vlastní vodu. Švédové si tehdy přivezli kubík balené vody, protože byli přesvědčení, že naše voda je špatná. Měli i vlastního kuchaře. Když zjistili, že je zbytečný a že pro ně zvládneme udělat ovesnou kaši na snídani, bylo to dobré.

Bylo problematické do Nového Města dostat zahraniční závodníky?
Zvali jsme zhruba 22 až 25 zemí. Všechny musely dostat pozvánky, kapitalistické státy pak musely mít na pozvánkách konkrétní jména, aby jejich závodníci dostali bezplatná víza. Muselo se to udělat šestkrát, a protože nebyly kopírky, psalo se na speciálním elektrickém stroji, který byl málokde. Jeden ten elektrický stroj se tedy naoko dal do opravny, odvezl se do bytu jedné super sekretářky, která nám napsala pětadvacet pozvánek, šestkrát propsáno.

Jaké byly reakce cizinců?
Třeba pro Sověty jsme byli zemí zaslíbenou. Švédům se tady taky líbilo, ptali se, čím sypeme silnice, že to náramně funguje. Byla to černá škvára.

Takže na Vysočinu jezdili rádi.
Snažili jsme se o ně dobře starat. Koncem sedmdesátých let jsme hostili Světový pohár v běhu žen. Účastnice měly být v pondělí v sedm ráno na letišti a když jsme se v neděli v deset večer loučili, začalo silně chumelit. Do půlnoci napadlo dvacet centimetrů sněhu a my zůstali v hotýlku uvěznění. Volal jsem na okres a řekl, že tady potřebujeme mít ve čtyři hodiny dva autobusy, ale že za takového počasí nejsme schopni to zařídit. No a najednou ve čtyři hodiny vidíme světla dvou obrovských fréz, za nimi jely dva autobusy. Zřejmě někdo zapůsobil a v sedm hodin ráno jsme byli na letišti. Což potom zahraniční účastníci oceňovali.

Ladislav Slonek

• Pochází z Nového Města na Moravě, kde také žije. Jeho dědeček Adolf Slonek vyrobil v roce 1896 první lyže na Vysočině.
• V roce 2014 obdržel od Kraje Vysočina nejvyšší vyznamenání – kamennou medaili za rozvoj lyžování i vědeckou práci v oboru dřevařství.
• V různých rolích (servisman, trenér, vedoucí výpravy, delegát FIS) se zúčastnil osmi zimních olympiád. Dlouhé roky se podílí na fungování sportovního klubu v Novém Městě a organizaci prestižních závodů v čele se Zlatou lyží. Je expertem FIS pro běžecké disciplíny, podílel se na budování tratí i v zahraničí.
• V 90. letech byl tři období děkanem Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Byl členem tuzemských i zahraničních univerzitních vědeckých rad, přednášel ve Španělsku, Řecku, na Ukrajině i v Jihoafrické republice.

A co zájem diváků o závody?
Byl obrovský. Stadion měl malou tribunu, takže byly obsazené tratě, stálo tam pět lidí v řadě. A velmi příjemné bylo, že diváci měli v ruce stopky a sami se koukali, kdo má jaký náskok. Z Jilemnice vyjížděly autobusy ve čtyři ráno, aby lidé zabrali dobrá místa u esíček. 

V novodobé historii byla kulisa také taková?
Dvakrát tu byl i pan prezident Klaus. Přišli jsme pod houpačky, kde opravdu stálo pět lidí za sebou. Říkal jsem jim, prosím vás, pusťte tady na chvíli pana prezidenta, ať se koukne. A oni, to by mohl říct každý. Pak se otočili a viděli, že to je opravdu prezident. Dále tu byl předseda vlády Zeman, předseda parlamentu Uhde, takže běžkařské závody v Novém Městě jsou velkou akcí.