Jaký je hlavní důvod vašeho konce?
V srpnu se mi párkrát stalo, že poté, co jsem se nevyspala, jsem měla náběh na nějakou virózu. Uvědomila jsem si, že podobné situace se budou s malou stávat čím dál častěji. Navíc jsme byli kvůli hlídání hodně závislí na pomoci rodiny. A také jsem si samozřejmě říkala, že přicházím o drahocenný čas, který bych jinak mohla trávit s dcerou.
Takže nešlo o tak těžké rozhodování?
Dala jsem si dvě a dvě dohromady, spočítala všechny plusy a minusy a rozhodla se. Chtěla jsem, aby veřejné vyjádření přišlo relativně rychle, protože pro mě bude teď lehčí fungovat.
Běžkyně na lyžích Razýmová ukončila kariéru, dá přednost rodině |
Jste i tak ráda, že jste se po mateřské pauze ještě na sezonu vrátila?
Jo jo. Tehdy to ještě šlo. Malá skoro ani nevěděla, že jsme pryč, a zvládali jsme to i s hlídáním. Jsem ráda, že jsem měla možnost ještě lyžovat. Na mistrovství světa jsem si zajela i svůj nejlepší výsledek třinácté místo ve skiatlonu, pozn. red.
Je teď lehčí vstávat s pocitem, že už nemusíte na trénink?
Je to něco nového, dochází mi to postupně. Zprvu jsem měla pocit, že bych měla pořád dvakrát denně trénovat. Když jsem si uvědomila, že už nemusím, tak jsem se zase ptala: Co budu se vším tím časem dělat? Ale rychle mě to přešlo. Malá totiž začala brečet a hned jsem věděla (smích). Nakonec volna zas tolik není.
Právě. Spousta končících sportovců říká, že volna po kariéře mají snad ještě méně.
Souhlasím. Dokonce si i říkám, jak jsem dřív mohla všechno zvládat. Zrovna nedávno jsme jeli pryč a nechápala jsem, jak jsem mohla všechno tak rychle balit a být pořád připravená na závody.
I přesto, stihla jste si už splnit nějaké resty?
Ale ano. S malou můžeme navštěvovat hřiště a dětské akce, kam jsme dřív nechodily kvůli různým virózám a bacilům. Užívám si, že můžu vzít rodiče nebo ségru, a o víkendu se jdeme proběhnout v tempu, které vyhovuje jim, a ne v tom, které potřebuju já.
Sezona návratu. Razýmová na konci poznávala: Držím krok, příště budu výš |
Co cestování?
Na cestách jsme často. Manžel trénuje, takže s jeho skupinou objíždíme různé závody a přípravy. Třeba teď se chystáme do Ramsau. Ale pro mě už jde spíš o relax. Pomůžu v kuchyni, se zázemím.
Sportem tedy pořád žijete?
V naší rodině není ani jiná možnost (smích). Ale ne, asi bych toho ani sama nechtěla zcela nechat. Lyžařské prostředí mi přijde fajn. Chtěla bych se v něm dál pohybovat.
Chcete trénovat?
Trénování je podle mě už vyšší pojem. Ale ráda bych pomáhala ve skupině s přípravou dětí. Baví mě to, jde o takové hraní.
Povedete k lyžování i dceru?
Nemůže ji minout. Lyže jí nabídneme, ale jestli je bude dělat na profi úrovni, nebo jen tak, necháme na ní. Budeme ji podporovat v tom, co ji bude bavit.
Razýmová o roli mámy a sportovkyně: Peking mě nemrzel, čekalo mě něco hezčího |
Až jí poprvé nasadíte lyže, nebude vzdorovat?
Uvidíme. Zatím mám pocit, že ji pohyb baví. Pořád běhá a je hodně živá. Ale zase asi bude paličatá po mně, takže je otázkou, jak se zachová (smích).
Pustíte si v příští sezoně přenosy ze závodů?
Určitě. Budu fandit. A když budou ideální podmínky, tak se mi asi i zasteskne. Ale na druhou stranu vím, že bývá i horší počasí. Já už navíc zažila tolik, že nekončím s pocitem, že by mi mělo být smutno.
Už jste přerovnávala všechny trofeje, čísla či dresy, co jste si uchovala?
Na to si moc nepotrpím. Jen když mi někdo něco připomene, tak se tomu úplně nevyhnu. Cítím, že člověk zapomíná na špatné chvilky a spíš se mu vybavují jen povedené závody.
Vybaví se vám nějaký konkrétní?
Nejradši vzpomínám na svěťák v Novém Městě. Spousta kamarádů, rodina, navíc se mi tam i dařilo. Všechno tam do sebe zapadlo.
