O uplynulé sezoně říká, že jí vyšla tak napůl. K elitním závodům se vrátila na přelomu roku na Tour de Ski. Ač věřila, že má natrénováno, nakonec přeci jen poznala, že jí závodní praxe chybí.
„Tělo moc nevědělo, jak reagovat na rychlé závodní starty,“ ohlíží se jedenatřicetiletá běžkyně v rozhovoru pro iDNES.cz.
Postupně se ale rozjížděla. Mistrovství světa ve slovinské Planici zahájila třináctým místem ve skiatlonu, tak vysoko nikdy na vrcholné akci nebyla. Pak ji sice přibrzdila nemoc a na šampionátu na tento výsledek výrazněji nenavázala, ovšem závěr ročníku?
Ten už byl podle představ.
Ve švédském Falunu skončila devátá na klasické intervalové desítce, načež ve finském Lahti obsadila třinácté místo – jen tři sekundy za první desítkou – na dvaceti kilometrech klasicky s hromadným startem.
Šťastná třináctka pro Kačku Razýmovou! Česká reprezentantka dojela v posledním závodě letošní sezóny na parádním 13. místě. Její kolegyně Kateřina Janatová doběhla do cíle na 31. příčce, Tereza Beranová byla 51.
Závod na 20km s hromadným startem čeká i na muže, do akce jdou ve 12:45. ✌️
: Nordic Focus
#czeskisnowboard #bezeckelyzovani #fiscrosscountry
„Takhle nějak jsem si to představovala od začátku,“ říká. „Ale jo, nakonec se dostavily i dobré výsledky. Konečně jsem cítila, že držím s holkami krok a nejsem jako páté kolo u vozu. Možná i v hlavě jsem se přestala nervovat a šlo to dobře.“
Poslední závody jsou proto pro ni motivací do další práce.
Důkazem, že cesta, na kterou se vydala, má smysl.
„Kdyby se člověk nezlepšoval, tak je to dost frustrující. Díky posledním závodům ale vidím, že to jde. Myslím, že příští rok bude moje startovní čára zase na vyšší úrovni,“ věří.
Malá pozná, kdo jí chybí
Dceru Izabelu porodila v červnu. Kvůli těhotenství vynechala celou minulou sezonu včetně olympijských her v Pekingu.
Chvíli řešila, jestli se má k závodění vrátit, ale pak si řekla: Vždyť já chci ještě pokračovat.
„A ideálně ve výsledcích, s nimiž jsem končila,“ líčila před prosincovým návratem. „Nechci si jednou vyčítat, že jsem se malé nemohla věnovat na sto procent, a pak jsem stejně jezdila špatně.“
Razýmová o roli mámy a sportovkyně: Peking mě nemrzel, čekalo mě něco hezčího |
Uvědomovala si, že ji čeká tuze náročný úkol. Vždyť před prosincovým ohlášením mateřské pauzy patřila mezi širší světovou špičku, pravidelně útočila na první desítku.
„Možná si na sebe šiju trochu bič,“ pousmála se tehdy.
O to víc musela v přípravě makat. Poprvé se pustila do tréninku dva týdny po porodu. Když zjistila, že to jde, pokračovala dál.
Tři měsíce poté získala na kolečkových lyžích na domácím mistrovství dvě stříbra, v prosinci si na sněhu druhým místem v nižším Alpen Cupu vyzkoušela, že je připravená.
A na přelomu roku na Tour de Ski už startovala mezi elitou.
Ve spoustě ohledů to pro ni bylo pochopitelně jiné. Zatímco dříve se mohla soustředit jen na sebe, nyní si musí plnit i mateřské povinnosti. Zprvu ještě kojila, teď, když je dcera větší a začíná lézt, na ni zase musí neustále dohlížet.
„Předtím jen ležela v postýlce, tak to bylo dobré. Teď už si člověk na záchod jen tak sám nedojde,“ pousměje se. „Naštěstí ale musím říct, že mám zajištěné perfektní hlídání. Hlavně ségra se v něm našla. Bez takové podpory bych sezonu absolvovat nemohla. Navíc můžu být v klidu, že když nemůžu, je o Izabelu skvěle postaráno,“ říká.
Dceru se přesto na bližší vzdálenosti snaží brát s sebou. Dorazila třeba za ní na Tour de Ski. Když ale závodila ve vzdálenějším francouzském Prémanonu nebo v severských zemích, nechala ji doma.
„V Prémanonu to bylo poprvé, co jsme byly takhle od sebe. Byl to nezvyk. Najednou jsem nevěděla, co s volným časem. Ne, vážně, samozřejmě to bylo náročné. Naštěstí v dnešní době dost pomáhají mobily a různé videopřenosy,“ povídá.
Ještě horší pro ni byly v tomto ohledu poslední klání ve Skandinávii.
„U dítěte je každý týden navíc znát. Malá už poznávala druhé, vstřebávala, kdo kde je a že jí chybím. Odlétala jsem tam sice jen třeba na dva tři dny, ale stejně bylo těžké odjíždět s vědomím, že si uvědomuje, že u ní nebudu.“
Nemám problém skončit
Poslední závody Razýmová absolvovala minulý víkend a teď ji čeká zhruba měsíc volna.
Těší se, že bude v klidu doma. Že nebude muset každý týden balit věci a odjíždět za sněhem.
„Bude to správná mateřská dovolená. Začnou práce na zahradě a výlety s kočárkem. To mě dosud skoro minulo,“ popisuje.
Kateřina Razýmová běží sprint dvojic na mistrovství světa v Oberstdorfu.
Pochopitelně už ale také nyní vyhlíží i další sezonu.
„Doufám, že pro mě bude snazší. Přeci jen teď jsem ji začala později než ostatní. Snažila jsem se všechno nakumulovat do krátkého času, ze standardní přípravy mi ale stejně chyběly minimálně dva a půl měsíce, což je v takové konkurenci znát. A to ještě neberu rok nezávodění předtím,“ říká.
Více do budoucna se ale dívat nechce. Olympijské hry v Milánu a Cortině 2026? Sportovní vrchol, o který v Pekingu přišla?
Ne, na ně nemyslí.
„Chci se soustředit jen na to, co mám před sebou. Vidím, že si člověk může leccos naplánovat, ale během hodiny může být vše jinak. Takže se snažím nestresovat, nevytvářet na sebe tlak a brát věci tak, jak jsou,“ vysvětluje. „Jsem ráda, že můžu sportovat. Pokud ale uvidím, že mi to nejde, anebo to bude na úkor Izabely, tak nemám problém s lyžováním skončit.“
První měsíce návratu jí nic takového naštěstí nenaznačily.
