Jak do Špindludoporučení organizátorů 1) Maximálně využijte klasické hromadné dopravní prostředky, případně speciální autobusy organizátorů z Prahy, Plzně, Pardubic, Liberce a Mladé Boleslavi 2) V případě cesty autem využijte v maximální míře záchytná parkoviště ve Vrchlabí (Špindlerův Mlýn bude zaplněn během brzkých ranních hodin) 3) Dorazte s dostatečným časovým předstihem 4) Na místě v maximální míře využívejte služeb WORLD CUP SHUTTLE busů 5) Vždy dodržujte pokynů pořadatelů a policie Více na www.worldcup2019.cz |
Na Krkonoše svítilo sluníčko, sníh byl měkký a její meniskus se ozýval jako zběsilý. Výjimečné události si prostě žádají výjimečné ústupky.
„Koleno je časovaná bomba. Ale už se nemá co zhoršit. A když vidím, jak ve Špindlu najednou trénuje celý lyžařský svět, jen si říkám: Wow!“ sype ze sebe Pauláthová.
25letá lyžařka je jednou z českých tváří Světového poháru, který právě startuje ve Špindlerově Mlýně. Na návrat elity se čekalo dlouhých osm let, a tak se Pauláthová rozhodla, že i s prasklým meniskem se lze vydat na sjezdovku a závodit.
„Doktor už mě napsal do pořadníku, jdu příští týden na operaci. Opraví se to, bude konec trápení,“ líčí. „Teď si užívám, že jsem se do toho dokázala dostat. Že jsem zvládla tréninky. A udělala maximum.“
Koleno si poškodila minulý měsíc na mistrovství světa v Aare. Jenže když se podívala do kalendáře, věděla hned, že sezona ještě nekončí. Že vábení startu v horách jejího dětství je mnohem silnější.
Tým českých lyžařek před závody Světového poháru ve Špindlerově Mlýně.
„Bude tady skoro celá moje rodina, hrozně se těším. Jinak už bych byla po operaci a vykašlala bych se na to,“ vypráví. A zažívá až dojemné scénky – ve Svatém Petru se na trať kvůli měknoucímu povrchu nesmělo, a tak se světová elita proháněla po blízké sjezdovce ve Stohu.
„Když jsme měli ve Špindlu pronajatý byt, vyrůstala jsem tu. Najednou tam jezdí Shiffrinová... Chodím a ptám se holek, jak se jim tu líbí. A ony jsou nadšené, že tréninky jsou skvělé a pista taky,“ líčí.
Pro normální život je prý její momentální zranění téměř neznatelné. Kroužit však v plné rychlosti po svahu, to je jiná. Bolí to.
Dost. A jinak.
Pauláthová chodí s olympijským medailistou Josefem Dostálem, který by o tělesných mukách mohl málem vydávat příručky. V cíli běžně plive krev, jak si v tranzu rozkouše celou pusu. Občas dvoumetrovému kajakáři musí pomáhat na nohy.
„Každý sport bolí, každý vrcholový sportovec trpí. Pepova bolest je fyzická, i tu zažíváme – když děláte laktátové tréninky, nemůžete ani chodit, jak jste zakyselení. Jenže taková bolest po dvou dnech přejde,“ srovnává Pauláthová.
Krkonoše jsou v jejím srdci, před osmi lety si tu senzačně jako teenagerka vyjela první body ve Světovém poháru. Nyní spíš než pořadí vyhlíží co nejlepší stav svahu; tak aby byl příznivý i pro ni, pro rozbolavělou závodnici s vyšším startovním číslem: „Třeba se podaří nějaký zázrak.“
Kolena u lyžařek trpí často, Pauláthová má za sebou i ještě vážnější potíže s vazy. „Je to smůla, je to smutné. V ten okamžik si říkáte, že ten nádherný sport, který milujeme, je vlastně strašný,“ říká reprezentační trenérka Eva Kurfürstová. „Ale už ví, jaké je závodit před domácím publikem. Pokud to zvládne, ať do toho jde. A naplno.“
Přesně tak zní plán. Veškeré bolesti navzdory.
