K Curyšskému jezeru si třiatřicetiletý Matěj Jendrišák vyrazil dohnat některé florbalové cíle a sny. Nejen ty o individuálních statistikách, které má na dosah, ale i ty o velké světové medaili.
Zatím má doma dva bronzy, o ten loňský se připravil odmítnutím startu pod finským koučem Petrim Kettunenem. Poté, co Kettunen skončil, a na uvolněné místo nastoupil Jaroslav Berka, je tahoun Linköpingu zpět. Hraje na svém šestém MS.
Je i na něm, kam to český národní tým v Curychu dotáhne. Zatím čeká na soupeře pro páteční čtvrtfinále. Formu pro rozhodující boje si Jendrišák buduje ve třetí lajně, kde hraje po boku dalšího navrátilce Martina Tokoše.
Soupeř českých florbalistů pro čtvrtfinále MS vzejde z duelu Slovenska a Polska |
Ukazujete ve třetí lajně, že i velký hráč, kterým jste, se musí podřídit týmu?
Kvůli tomu všemu, co se stalo a jaké měly poslední roky vývoj, jsem nešel do reprezentace s očekáváním a přehnanými ambicemi ohledně individuálních rolí a pozic. Pro mě byla motivace uspět s týmem.
Uzrávalo ve vás dlouho, než jste se rozhodl přijet ze švédské ligy krýt záda prvním dvěma útokům?
Přijímám to jako fakt, takhle je to nastavené od začátku. S tím jsem do toho šel, že potlačím svoje ego. Že nebudu mít roli, jakou jsem měl dřív, nebo jakou mám teď v klubu. Že vezmu tuhle. Není to jednoduché, nebudu říkat, že mi to extra vyhovuje, ale jsem s tím srovnaný od prvních reprezentačních akcí a prvních rozhovorů s trenéry. Kdybych nechtěl, nemusel jsem tady být.
Žene vás splnění snu, jímž je posunout český florbal z širší světové špičky na vrchol?
Tenhle sen pohání většinu kluků, i v předchozích generacích jsme ho měli. Nikdy jsem nehrál v reprezentaci s nikým, kdo by nechtěl vyhrát. Vždycky to bylo o tom, že soupeři byli lepší, že kvalita byla v zápasech o všechno na jejich straně. Pokaždé něco rozhodlo, jako třeba v Rize gól sedm vteřin před koncem semifinále.
Proč by to letos mělo být jinak?
S novou generací kluků, kteří si prožili dvě juniorská zlata, a tím, jak se mění generace i v ostatních týmech, je šance hrát o titul rozhodně větší. Nemusí to být letos. Ta šance může přijít za dva roky, za čtyři roky. Pořádky se mění. A je to cesta českého nároďáku. Vedení přivedlo trenéry, kteří předtím byli u juniorů. Dosáhli toho nejvyššího stupínku. Snažím se být tomu nápomocen, protože věřím tomu, že jsem silný ve složitějších situacích a dokážu tým posunout správným směrem, když to nejvíc potřebuje.
Matěj Jendrišák (čelem) se raduje z gólu během zápasu českého týmu proti Švédsku na mistrovství světa v Curychu.
Taky se můžete přiblížit individuálním rekordům legendárního Radima Cepka, co vy na to?
My jsme dokonce v kontaktu. Jak znám Radima a náš vztah, myslím si, že mi to přeje. Ale pro mě to není meta. Byl bych rád, kdybych se na jeho první místo posunul, nezastírám, že by mě to nepotěšilo. Myslím si, že s velkou pravděpodobností je tohle mistrovství moje poslední reprezentační akce, což budu řešit, až to dopadne.
Nebýt (nejen) vašeho vzdoru proti kouči Kettunenovi, už jste před Cepkem mohl být. Mrzí vás to?
Zpětně vzato jsem za tu zkušenost rád. Nic bych neudělal jinak, stojím si za tím, jak jsem se rozhodl. Nebylo to jednoduché ani pro mě, ani pro Kettunena ani pro ostatní. Já jsem během té kauzy i potom nad tím přemýšlel čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, a dál si stojím za tím, co se stalo. Mělo to svoje negativní stránky i pozitivní stránky. Měl jsem víc času na rodinu, zjistil jsem, že pro moje okolí a moji přítelkyni je fajn strávit více víkendů doma.
Je důležité vidět, že šel výkon nahoru, cení si Tokoš po remíze se Švédskem |
Srovnáte chod týmu pod novým koučem Berkou?
Vidím v tom obrovský rozdíl, už jen pro to, že máme široký trenérský štáb. Je spousta lidí okolo. Věnuje se tomu velká péče, otevřeně se komunikuje, hráči vědí, jak na tom jsou. Vědí, co mají zlepšit, co mají posouvat. Ten model je hrozně zajímavý a taky je to jeden z důvodů, proč jsem tady.
Využíváte v reprezentaci i služeb mentálního kouče?
Je důležitou součástí týmu, jenže já jsem v tomto ohledu trochu samorost. Věci si hodně řeším sám v sobě. Snažím se všechno si zpracovat a zanalyzovat sám. Možná to není ten nejlepší nebo nejrychlejší postup, ale já mu věřím, a myslím si, že mě posunuje kupředu. I kauzu s Kettunenem jsem si řešil v sobě sám, nechtěl jsem nikoho otravovat.
Je pro vás pondělní remíza se Švédy signálem, že letos by mistři světa mohli být k poražení?
Poslední zápasy ukázaly, že s nimi umíme hrát vyrovnaně. Už to není o tom, že se Švédové zastřelují, my se bráníme a čekáme na brejky. Dokážeme zápasy převážit na svoji stranu, což si oni uvědomují. Není to už jen o nich, ale také o naší hře.
Je to znát i na tom, že vám plichta v pondělí večer nestačila.
Je to tak, měli jsme vítězství nad nimi jako jeden z cílů. Chtěli jsme být první český tým, který na mistrovství světa nad Švédskem vyhraje. Na konci zápasu, kdy jsme za stavu 3:3 hráli přesilovku a zkusili jsme ji v šesti proti čtyřem, to bylo vidět. Chtěli jsme to překlopit.
Jejich čas ještě přijde, říká o veteránech kouč BerkaV prvních dvou zápasech proti papírově slabším soupeřům se bodově neprosadili, až v posledním utkání ve skupině proti Švédsku (3:3) posbírali Martin Tokoš a Matěj Jendrišák dohromady tři kanadské body. Trenér Jaroslav Berka není překvapený, že reprezentační hvězdy nejsou tak vidět, jak si možná leckdo představoval. „Švédové proti nim neměli moc šancí. Čekali jsme, že nám pomůžou v klíčových momentech, což se ukázalo,“ řekl Berka. Osobnosti bez váhání šoupnul do třetího útoku i proto, jakými jsou typy hráčů. „Jsou to typy, jakých moc nemáme. Přináší nám variabilitu do sestavy. Se Švédskem se nebáli, pomohli nám a jejich čas ještě přijde,“ pronesl kouč. Tokoš je v jeho očích cenný kvůli svému dotírání na soupeře. „Pořád se motá na hraně faulů a vybojování míčků. Obránci se dostane do hlavy. Pořád ho má na zádech, pořád je blízko. Má čich na nepěkné góly, do branky to nějak dotlačí. Mladí kluci jsou zvyklí to hrát trochu jinak, kombinovat, možná to dostrkat do prázdné. Martin takový není, je přímočarý,“ vyzdvihuje prvního z matadorů ze třetího útoku Berka. Jendrišáka si do týmu vybral pro jeho sílu před oběma brankami a pro jeho odolnost. „Švédům gól nedal, ale viseli na něm tři hráči a skóroval Besta,“ řekl trenér Berka. |
