Co vše se v zákulisí odehrávalo?
Už minulý týden organizátoři z itineráře 16. etapy kvůli hrozbě lavin vyškrtli ikonický průsmyk Stelvio. Ponechali však průsmyk Umbrail, jakési „menší Stelvio“, i s nebezpečným 20kilometrovým sjezdem.
Během pondělního volného dne pak jezdci vystoupili s kategorickým požadavkem, ať je vzhledem k nepříznivé předpovědi rovněž Umbrail Pass včetně následného sjezdu zcela vyškrtnut.
„Očekává se velká slota,“ poznamenal i Roman Kreuziger, člen vedení týmu Bahrain Victorious.
Organizátoři se nicméně dál drželi plánu s Umbrailem. Nabídli pouze „kompromisní“ variantu, že na jeho vrcholu závod na krátkou dobu přeruší, aby bylo jezdcům v případě potřeby umožněno obléci se do chladného počasí.
Zároveň se diskutovalo o možnosti zneutralizovat sjezd z Umbrailu a absolvovat ho jen volně za zaváděcí motorkou.
„To už tady na Stelviu jednou bylo a skončilo to totálním chaosem, kdy někteří jezdci ve sjezdu i přesto zaútočili. Quintana díky tomu vyhrál Giro a Urán ho proto ztratil,“ připomínal neblaze proslulý ročník 2014 René Andrle, sportovní ředitel týmu Israel - Premier Tech.
Jezdci sdružení ve své profesní organizaci CPA v pondělním hlasování i tuto variantu jednomyslně odmítli. Trvali na odstranění Umbrailu z trati etapy.
Argumentovali pokyny Protokolu UCI pro extrémní počasí. V prohlášení CPA odeslaném organizátorům Gira poté kromě jiného stálo: „Zastavit v nadmořské výšce 2498 metrů, v mrazu a s velkou pravděpodobností ve vánici se tu převlékat a potom pokračovat v závodě, by v sobě obnášelo značná zdravotní rizika, včetně sjezdu z Umbrail Passu.“
Sportovní ředitelé celé akci spíše jen přihlíželi.
„S organizátory si to přes CPA domlouvali sami závodníci,“ líčil Andrle. „Nesnažil jsem se do toho moc motat, tím bychom jen navyšovali zmatky. Jistě, lidé z RCS (organizátoři Gira) se i nás ptali na názor. Tak jsem jim za můj tým napsal, že nechceme jet ve sněhu.“
Za zrušení průsmyku Umbrail se stavěl rovněž Jan Hirt: „Takhle na začátku etapy stejně neudělá rozdíl, je tedy relativně zbytečný,“ konstatoval. „Bylo by logičtější neriskovat zrušení celé etapy, kdyby se tam něco stalo. Chytneme vánici, všichni zmrznou a ve sněhu a dešti ani nebudou schopni sjíždět dolů. Radši ať máme jistotu a zachováme aspoň cílovou pasáž etapy, než aby hrozilo její úplné zrušení kvůli těžkému pádu nebo stávce.“
Zak Dempster, sportovní ředitel Ineosu, v úterním dopoledni popisoval: „Posledních 24 hodin jsme s organizátory tancovali tango. A dnes po ránu pak nastal chaos.“
V 10 hodin, půldruhé hodiny před plánovaným startem z Livigna, organizátoři oznámili, že navzdory odporu cyklistů dodrží trasu přes Umbrail.
Ranní vytrvalý liják se mezitím ve městě postupně měnil ve sněžení. „Poslali jsme auto na průzkum nahoru do Umbrailu a tam leží na silnici sníh,“ vykládal Andrle.
„Postavili jsme sněhuláka,“ odlehčoval situaci ve svém tweetu tým Intermarché.
Geraint Thomas z Ineosu si vzal malou waleskou vlajku, zamával s ní a ironicky říkal: „Nádherné počasí. Jako bych byl doma.“
Stále nevěděli, co bude. Další hodinu se diskutovalo.
„Den jakoby neustále začínal znovu a znovu,“ podotkl později Tadej Pogačar, jenž však nepatřil k nejrazantnějším protestujícím. „Miluju stoupání, jako jsou Stelvio a Umbrail. Nebylo by to pro mě ani poprvé závodit na sněhu, ale faktem je, že většina jezdců se shodla, že chceme začít až za Umbrailem.“
O’Connor: Jste dinosauři
Při dalším kole jednání mezi CPA a organizátory už byli zástupci jezdců rezolutní a oznámili, že pokud je vedení závodu nadále bude nutit jet přes Umbrail Pass, vstoupí celý peloton do stávky.
Ben O’Connor ze stáje Decathlon Ag2r, čtvrtý muž pořadí, vystoupil s plamenným projevem na Eurosportu: „Je to pravděpodobně jeden z nejhůře zorganizovaných závodů. Tohle by se v 99 procentech obdobných situací jinde nedělo. Píšeme rok 2024 a tady máme mezi organizátory dinosaury, kteří opravdu nevidí lidskou stránku věci.“
Ne každému se zamlouvalo, jak ostrá slova volil. „Připadala mi až přehnaná,“ podotkl Andrle. „Na Giru máme každý rok extrémní počasí a organizátoři se maximálně snaží nějak se s ním vypořádat. Od O’Connora to byly takové alibistické kecy.“
Australana nicméně vzápětí podpořil i krajan Luke Plapp ze stáje Jayco AlUla. „Organizace závodu je tak trochu vtip,“ řekl. „Jakožto jezdecká unie mluvíme jednotně, ale oni nás nechtějí poslouchat. Pro nás je to frustrující.“
Pak konečně dosáhli svého.
Hrozba stávky zabrala.
Úvodních 84 kilometrů etapy včetně Umbrail Passu bylo zrušeno.
„Rozhodli jsme se tak proto, že několik minut před plánovaným startem se podmínky ještě více zhoršily,“ uvedli organizátoři v prohlášení na sociálních sítích, snad aby si alespoň trochu zachovali tvář.
„Hory jsou už takové, někdy musíte čelit těmto situacím. Bylo by hloupé podstupovat při sjezdu určitá rizika,“ tvrdil ředitel Gira Mauro Vegni.
V Livignu proběhla pro prokřehlé diváky pouze slavnostní prezentace stájí, ale i ta byla osekaná. Jen některé týmy se dostavily, na pódium jezdci přicházeli skryti pod deštníky. Požadavek organizátorů a starosty města, ať na kolech absolvují aspoň neutrální start, závodníci jménem CPA odmítli: „Chceme se vyhnout prochladnutí před přesunem do místa nového startu.“
Tím se stalo město Laas. Etapa byla z 202 kilometrů zkrácena na 118.
V pravé poledne opustili v týmových vozech Livigno, tunelem Munt Le Schera a zkratkou přes Švýcarsko se přesouvali v dešti a místy opět i ve sněhové vánici do Laasu.
„Na cestě k setkání se Santa Clausem,“ tweetoval tým Intermarché.
Ne každý to v houstnoucím provozu stihl do Laasu patřičně včas, proto se vystartovalo ještě o 10 minut později, než byl původní záměr. „Deset stupňů a déšť, v tom už se dá závodit,“ prohodil Zak Dempster, šéf sestavy Ineosu.
Déšť je doprovázel až do cíle. Při prémii v Bolzanu je navrch „provázeli“ také propalestinští demonstranti, kteří zneužili Giro k uspořádání protestu a kolem trati rozvěsili své transparenty.
Jakkoli zmatečný a rozporuplný však byl úvod i průběh 16. etapy, její závěr se odehrával opět v klasickém duchu.
Tedy s triumfem Tadeje Pogačara.
Nechceš si dojet pro etapu?
„Dnes se nám do boje o etapu moc nechtělo,“ prozradil jeho superdomestik Rafal Majka. „Ale když se Movistar a ostatní týmy začaly starat o tempo, řekli jsme si: Proč ne, můžeme to zase zkusit.“
V koncovce se tudíž parta UAE Emirates opět ujala dirigentské taktovky a sjížděla uprchlíky, Pogačar dokonce Majkovi nabídl: „Nechceš si dneska dojet pro etapu ty sám?“
Polák byl už přece jen poněkud unavený z předchozího tahání tempa a s díky odmítl. „Jeď si pro ni,“ vyslal vpřed svého lídra.
V cílovém stoupání Monte Pana nad střediskem Santa Cristina Val Gardena dostihl Slovinec posledního zbylého uprchlíka Giulia Pellizzariho z druhodivizní stáje Bardiani, teprve dvacetiletou naději italské cyklistiky.
Tentýž Pellizzari v prvním týdnu závodu poslal lídrovi Gira fotku, jak se coby patnáctiletý teenager vyfotil s tehdy už vycházející hvězdičkou Pogačarem, když Slovinec startoval na svém prvním Strade Bianche v roce 2019.
„A dnes tu Giulio málem vyhrál etapu! Je to obrovský talent, mám z něj opravdu radost,“ říkal Pogačar.
Při průjezdu cílem muž v růžovém trikotu na prstech odpočítával svá vítězství v tomto ročníku Corsa rosa: 1, 2, 3, 4 a teď už 5.
Jako jeden z mála proťal cíl bez rukavic a s obnaženými pažemi.
Pak se svlékl a věnoval své brýle i růžový dres dojatému Pellizzarimu, který ho vděčně objal.
Na tiskové konferenci poté Pogačar znovu dostal otázku, zda teď už konečně i s myšlenkami na Tour pojmou zbytek Gira volněji.
„Hmm, zítra má být podle profilu brutální den,“ zmínil se o středeční dolomitské etapě do průsmyku Brocon.
„Hodně bude záležet na tom, jak etapu pojmou další týmy. Ale s náskokem, který mám, rozhodně nechci jít přes své limity.“
Otázkou je, kde se jeho limity nacházejí.