V tentýž den, kdy australská stáj Jayco Alula oslavovala triumf Michaela Matthewse ve 3. etapě Gira, zároveň informovala: Zdeněk Štybar musel podstoupit operaci endofibrózy ilické tepny poté, co ji odhalilo nedávné lékařské vyšetření.
Co se stalo?
Štybara postihl zdravotní problém, který se v posledních letech mezi profesionálními cyklisty vyskytuje stále častěji a dochází kvůli němu ke zúžení a zkroucení kyčelních tepen, a tudíž i menšímu průtoku krve,
Dozvěděl se tak důvod, proč byl nejen letos, ale i v předchozích dvou letech se svojí výkonností nespokojený.
„Připadalo mi předtím zvláštní, že jsem letos podával slabší výkony,“ popisoval. „Myslel jsem, že moje forma by měla být dobrá, všechno jsem dělal správně, zimní příprava byla povedená. Tak jsem si říkal, že asi ta nízká výkonnost byla způsobena covidem, který jsem chytl na konci února, těsně před úvodním klasikářským víkendem.“
Výkonnost se však dlouho nezlepšovala, proto po monumentu Kolem Flander začal stále seriózněji uvažovat: A co když je na vině něco jiného?
„Dokonce mě napadlo, že by to mohlo být věkem. Pomyslel jsem si: Možná už prostě jen nestíhám. Ale pořád jsem nemohl uvěřit, že to tak je.“
Příčinu odhalilo teprve vyšetření kyčelních tepen v nemocnici.
„Rázem jsem chápal, proč v posledních třech letech nejsem na takové úrovni, na jaké bych měl být.“
Zdenek Stybar laat zich opereren aan vernauwde slagader: "Het was dat of stoppen"
https://t.co/gZ7MkZVPZh https://t.co/vmgOGWr4yb
Ve 37 letech stál před možná poslední klíčovou volbou své kariéry.
„Mohl jsem se nechat operovat a riskovat, že se k závodění už nevrátím, protože doba rekonvalescence v sobě obsahuje hodně času bez kola. Nebo jsem mohl operaci odmítnout, a tím pádem okamžitě ukončit kariéru. Jenže takhle končit nechci.“
Proto svolil k operačnímu zákroku - a teď bude doufat v brzký návrat.
„Vím, že to bude velmi těžké,“ nezastírá. „Ale chci týmu Jayco Alula něco vrátit a ne abych v něm po čtyřech měsících skončil. Proto jsem sem nepřišel. Takže se snažím zůstat pozitivní a přeji si, abych se vrátil na dobou úroveň a ještě něco ve své kariéře dokázal.“
Vedení stáje svému českému jezdci hned vyjádřilo podporu a v tiskovém prohlášení uvedlo: „Tým potěšilo Zdeňkovo rozhodnutí bojovat dál a ukončit kariéru podle svých vlastních podmínek, ať už to bude kdykoli.“
Zdeněk Štybar
Matthewsova horská dráha
Je paradoxem, že právě Michael Matthews byl jezdcem, jenž o Štybarův příchod do australské stáje loni velmi stál a vyžádal si ho u vedení týmu. Společně měli startovat na Tour, kam se Australan po Giru rovněž chystá.
Události se však ubíraly jiným směrem.
V první části sezony přitom ani Matthewsovi takřka nic nevycházelo podle představ.
Ještě dva týdny před Girem se dokonce i on zabýval myšlenkami na odchod do cyklistické penze, jak v pondělí večer přiznal novinářům.
„Když to shrnu, byla tahle sezona pro mě jak horská dráha,“ řekl. „S loňským vítězstvím v etapě na Tour a se ziskem bronzu na mistrovství světa jsem měl opravdu vydařený závěr minulé sezony a chtěl jsem zůstat na vlně. Letošní rok jsem chtěl začít ve stejném duchu.“
V lednu útočil na dres lídra závodu na Tour Down Under, ale Magnus Sheffiel z Ineosu jej srazil z kola a pohřbil tím Matthewsovy šance obléci na jeho domovském závodě výsostný dres.
Začátkem března před prvním klasikářským monumentem Milán - San Remo chytl covid.
Koncem března se sice vrátil na monumentu Kolem Flander, ale upadl, odstoupil, zranil se.
„Měl jsem potom na pár týdnů volno od kola a zvažoval, co dál,“ popisoval. „Ještě v polovině dubna byl můj výkonnostní propad takový, že jsem začal vážně uvažovat, jestli to všechno má ještě smysl. Ale rozhodl jsem se bojovat. V duchu jsem věděl, že cyklistika je můj sport, můj cíl, můj koníček, můj sen. Nechtěl bych dělat něco jiného.“
Proto v nedělním cíli v Melfi po vítězném spurtu do krátkého stoupání dojatě upozorňoval: „Tohle je zcela výjimečné vítězství.“
Bylo jeho 40. v kariéře, 28. na úrovni World Tour a 10. na Grand Tour.
Ale emoce s ním cloumaly.
„Chlapci z týmu dnes kvůli mě absolvovali časovku na 212 kilometrů,“ říkal. „Pro ně, pro Gerryho Ryana (majitele týmu), pro Brenta Copelanda (manažera stáje), pro celý tým jsem jel. Tím vítězstvím jsem jim chtěl dát najevo své uznání. Kluci byli tak odhodlaní, od začátku etapy dělali naprosto vše proto, abych ji mohl vyhrát.“
Plán týmu Jayco-Alula byl jasný. V posledních dvou stoupáních na trati nasadit tak ostré tempo, aby tím odrovnali co nejvíc potenciálních soupeřů pro tento typ klasikářské etapy.
#Giro
Climbing done ✅ The peloton has split to pieces after we set a rapid pace on the slopes
@CallumScotson took over on the last climb and now we're onto the fast run to the finish! 25km remaining! https://t.co/IKVFlaO9e6
Což se jim podařilo.
Při výšlapu na vrchařské prémie 3. a 4. kategorie Valico dei Laghi a Valica La Croce (29 km před cílem) odpadl například Magnus Cort z EF Education. A dokonce i Mads Pedersen z Treku, jeden z mála sprinterů, kteří mohou tvrdit, že jsou stejně dobří jako Matthews do takto výbušných koncovek etap, tu nabral menší ztrátu a musel se pracně dotahovat do pelotonu.
Možná i proto se Pedersenovi na posledních metrech nepodařilo předjet Matthewse, přestože se zdálo, že svůj spurt dobře načasoval.
„Slyšel jsem, že Mads v předchozím stoupání odpadl, proto jsem doufal, že na sprint už nebude mít tolik sil,“ tvrdil Australan. „A vyšlo to. Vrátit se a hned ve 3. etapě Gira vyhrát je jako sen.“
Michael Matthews z Jayco AlUla (druhý zprava) si jede pro vítězství ve třetí etapě italského Gira, vpravo od něj je druhý Mads Pedersen.
Když kráčel na pódium, hlasatel připomněl, že už uplynulo osm let od chvíle, co vyhrál etapu na Giru naposledy. „Když to slyším, připadám si starý,“ zasmál se 32letý jezdec.
Kdysi ho právě Giro proslavilo. V roce 2014 tu se svým současným týmem (tehdy ještě pod názvem Orica) vyhrál zahajovací týmovou časovku, celý týden pak držel maglia rosa a navrch ovládl etapu do Montecassina. O rok později znovu s Orikou vládli úvodní týmové časovce, znovu se dočasně oblékl do růžové a znovu přidal i etapové prvenství, tentokrát v Sestri Levante.
Startoval rovněž na covidovém podzimním Giru 2020 v barvách týmu Sunweb, jenže po devíti etapách byl nucen odstoupit kvůli pozitivnímu testu na covid.
Ten jej zbrzdil i letos na jaře. Nyní však oznamoval: „Cítím se skvěle. Jako by se vše vracelo do starých kolejí.“
Takže není divu, že jeho týmový kolega Callum Scotson podotkl: „V itineráři Gira je ještě dost etap, které mu budou sedět.“
