Do poslední chvíle stojí König na startu páteční etapy před seřazenými jezdci a řeší organizační věci. Pak naskakuje do připraveného auta, protáhne se střešním okénkem a stejně jako všichni ostatní čeká na startérův výstřel z pistole.
V jedné ruce vysílačku, v druhé startovací vlaječku. Po slavnostním startu se dává auto do pohybu a rychlostí asi dvacet kilometrů v hodině projíždí historickými uličkami Olomouce. Jakmile to šířka silnice dovolí, jezdci se nalepí na zadní nárazník a kola. Takhle jedou několik kilometrů až k oficiálnímu startu etapy.
„Mezi autem a závodníky je v tu chvíli prostor asi tak na jeden nehet,“ přibližuje situaci řidič Gabriel König. „Bratr mě požádal, jestli bych mohl řídit jeho auto,“ vysvětluje, jak se na pozici dostal. Na Czech Tour absolvuje už druhý ročník a mezitím odřídil i Závod míru. Na momenty po slavnostním startu, kdy má vůz oblepený cyklisty, si proto už zvykl.
„Jak říká brácha: oni mají brzdy a řídítka. Vědí, jak uhnout v případě ohrožení. Ale samozřejmě se snažím omezit prudké manévry,“ říká.
Ředitel závodu Leopold König na slavnostním startu v Olomouci
Ředitel König mezitím kontroluje situaci a případně dává pokyny, ze které strany by měli objet tramvajový ostrůvek nebo zda zrychlit či zpomalit. Po vyjetí z Olomouce se silnice rozšiřuje a otevírá se pohled na dešťové mraky v dálce.
Za chvíli už ale i kolona závodu vjíždí na mokrou vozovku. Pruh v protisměru zůstal pro běžnou dopravu otevřený, jezdce tak skrápí spršky od protijedoucích kamionů. „Ti budou úplně mokří, ještě než dojedeme na start,“ konstatuje König, který stále stojí v otvoru pro střešní okénko.
V autě je šrumec, kromě vysílačky, kterou má König u sebe, zní v autě ještě další dvě: Radio Tour a bezpečnostní. Éter je zaplněný radiovými zkouškami, opakováním pokynů a hlášeními o jezdcích, kteří potřebují podporu svých týmových vozů.
Záchrana závodu
Závod se blíží k nultému kilometru, je potřeba potvrdit, že za pelotonem nejsou jezdci, kteří řeší technické potíže, jinak by se musel oficiální start odložit. Brána s nultým kilometrem je na dohled, auta v koloně dávají startu zelenou, a tak König do vysílačky hlásí: „Potvrzuji start! Za tři, dva, jedna…“ V momentě průjezdu branou odmávne vlaječkou závod a jeho bratr okamžitě přidává plyn, aby auto neblokovalo případné nástupy.
Peloton Czech Tour opouští Olomouc
To je téměř poslední moment, kdy König závodníky vidí. Mezi ním a pelotonem jede ještě jedno auto a několik motorek, musí se tedy snažit dodržovat pořádný odstup. To je také jeden z hlavních stresorů, které König v autě během dne řeší. Nejede jako první auto kolony, pokud nebudou mít dostatečnou rychlost vozidla před ním, můžou společně brzdit celý závod.
Z takové situace pak snadno vznikne nějaká chyba, třeba jako loni při dojezdu do Prostějova.
„Náš konvoj byl v presu, protože na nás zezadu tlačil peloton. Policistka, která měla hlídat křižovatku, musela najednou zabezpečovat vozidlo, které vyjelo z nějaké garáže, takže nestála tam, kde měla. První policejní vůz jel špatně a za ním jel špatně celý peloton,“ vypráví König. Situaci vyřešil jednoduše. „Jelo se na okruzích, takže v dalším okruhu už jsem na té křižovatce stál já.“
Nebylo to poprvé, kdy jako ředitel závodu naváděl peloton do cíle. „Asi dva roky zpátky, jsem v jednom dojezdu jako závodník viděl, že silnice je otevřená do obou směrů a že ani motorky nebudou vědět, kudy přesně mají jet. Pro mě práce v etapě už v tu chvíli skončila, tak jsem si stoupnul doprostřed silnice a ukazoval. Sice jsem neviděl finiš, ale zachránil jsem závod,“ usmívá se.
Za bezpečnost zodpovídá
Průjezdy městy jsou vždy komplikovanou a stresující záležitostí, proto je König rád, když závod vyrazí do kopců, kde je situace o poznání klidnější.
„Třeba na Dlouhé stráně i Pustevny máme uzavřenou silnici, s ničím tam nebojujeme, ve městech je to opravdu někdy náročné,“ říká. Tím by se vysvětlovalo, proč v závodě rok od roku přibývají náročné etapy na úkor těch rovinatých. „Mít vrchařský závod je jednodušší,“ připouští.
I daleko od velkých měst ale může dojít k nepříjemným momentům. „Třeba ve čtvrtek přímo před nás spadla na silnici obrovská větev, tak jsem ji šel odklízet. Situací, které můžou nastat, je strašně moc a jsou strašně nevyzpytatelné,“ líčí König.
Per Strand Hagenes (Jumbo-Visma) a Florian Lipowitz (Bora-Hansgrohe) se odpoutávají od pelotonu
O průběh závodu se na trati stará přes dvě stě lidí. König z auta kontroluje postavení policistů a brigádníků, povrch, značení odboček. S náskokem dvou, tří minut na peloton je posledním, který může s nebezpečnou situací něco udělat. „Když vidíme něco, co se nám nelíbí, tak zastavujeme. Nemáme moc manévrovací prostor něco řešit, ale někdy není zbytí,“ popisuje.
V jedné z ostrých zatáček prosí bratra, aby mu zpomalil, a kontroluje nasprejované značení. Jak se ukazuje, na místo ho nasprejoval sám. „Když si jedu projet trasu, rovnou si s sebou beru sprej. Máme sice na značení lidi, ale tohle chci dělat sám. Chci vědět, kde nebezpečná místa jsou, protože ze závodního hlediska tam nesmí být žádná chyba,“ vysvětluje.
Oběd v pět, večeře v sedm
Během etapy není prostor dát si pořádné jídlo, auto je proto pořádně zásobené sušenkami a obloženými houskami. „Naštěstí nemáme etapy dlouhé dvě stě kilometrů, to by bylo docela tvrdé jíst šest hodin jen nějaké tyčinky,“ uvažuje König.
Základem dne je pro něj vydatná snídaně. „Snídám, jako bych jel tu etapu na kole. Už to tedy není rýže a těstoviny, ale pečivo, hodně vajíček a pak ještě jako druhý chod ovesná kaše s ovocem a oříšky,“ přibližuje svůj jídelníček. „V pět hodin máme oběd a hned v sedm večeři, takže pak zase dokonce dne jen jíme.“
Mokro, zima, zaplněné Pustevny. A teď už Czech Tour vyhlíží Dlouhé stráně |
Na oběd v průběhu etapy čas není, jiné fyziologické potřeby ale řeší bez problému. „Na čurání stavíme často, jsme sice mladí, ale potřebujeme hodně čurat,“ směje se König společně s bratrem.
„Akorát se snažíme vychytat moment, kdy se zrovna nic neděje, což jsou občas nervy.“ Akce zahrnuje i předjetí konvoje a vytvoření dostatečného náskoku na peloton. „Už jsme zkušenější a víme, kolik času potřebujeme,“ ujišťuje.
Se zodpovědností, ale v pohodě
V druhé půlce páteční etapy přichází prudký déšť, situace v koloně se tím trochu komplikuje. „Zhoršila se viditelnosti, čímž je jízda nebezpečnější, hůř se odhadují rozestupy. Všechno je kluzčí, je hůř slyšet, motorkáři mají mokré mikrofony,“ popisuje König.
Ze závodního hlediska navíc přichází sjezd z Pusteven. „Snažili jsme se ho pořádně zabezpečit, a taky byl úplně v pohodě,“ oddechuje si.
Při dojezdu do cíle se pak nebe otevírá naplno a na cyklistech ani početných zástupech fanoušků nezbývá už ani centimetr suchého místa. König to vše zažívá na vlastní kůži, přijíždí do cíle chvíli před čelem závodu. Vyskakuje z auta, sleduje dojezd a sám pak pomáhá tlačit vyčerpané cyklisty z cíle.
Ředitel závodu Leopold König vypomáhá v cíli vyčerpaným závodníkům
„Vždycky když prší, tak je to ikonické. Podmínky jsou drsné, ale zase jsou z toho dobré fotky,“ bere situaci s nadhledem. „Strašně moc děkujeme fanouškům, že přišli, i když tak pršelo, co víc si přát,“ říká spokojeně.
Závod řídí už třetím rokem a zdá se, že mu taková role nadmíru sedí. Už si sice nevzpomene na to, jak prožíval svou první etapu jako ředitel, ujišťuje ale, že se od té doby v jeho přístupu moc nezměnilo. „Spíš čím dál víc vnímám zodpovědnost, než že by se mi ulevovalo a bral závod víc v pohodě,“ přiznává.
„I když ho samozřejmě pořád beru hodně v pohodě,“ konstatuje s úsměvem.
