Máte teď na sobě dres národního šampiona, dres s trikolórou. Co pro vás znamená?
Splněný sen.
Je to největší úspěch kariéry? Víc než vaše loňská vyhraná semiklasika Ronde van Drenthe ze seriálu Europe Tour?
Určitě. Cyklistovi se nestává zase tak často, aby byl národním šampionem. Jsem rád, že se mi to podařilo a že jsme jako tým po loňském vítězství dokázali zopakovat titul. Hned jak jsem poprvé uviděl, jaký tu má být profil trati, věřil jsem, že vyhrajeme.
Původně se plánovalo, že profil bude ideální pro vašeho sprintera Aloise Kaňkovského, jenže ten se v červnu před šampionátem zranil.
Tak jsem tu roli vzal na sebe. Šel jsem na start s tím, že musíme vyhrát.
Nečekal jste i vy, že rozhodne spíše až hromadný spurt pelotonu a ne únik malé skupiny?
Vždycky když se ze začátku závodu na kopci (v zaváděcí části před rovinatými okruhy) peloton dělil, byli jsme vepředu všichni z týmu. Šlo o to nechybět ve správnou chvíli na správném místě. Jakmile jsem uviděl, že nastupují Petr Vakoč a s ním i Juraj Sagan, doskočil jsem k ním. Dojeli jsme skupinku v čele a já věděl, že máme dobré složení, že zezadu nás těžko někdo bude dojíždět.
Protože tempo hlavního pole kontroloval zbytek vašeho početného týmu?
Právě. Byly tam ještě i útoky zezadu, dokonce i Zdeňka Štybara, ale kluci to pohlídali a týmová taktika dopadla dobře.
Kdy jste uvěřili, že vás peloton nesjede?
Vždycky, když se náš náskok začal ztenčovat, začali jsme jet trochu víc. Bylo mi jasné, že naši kluci nechají zezadu odjet maximálně jednoho nebo dva lidi a ti by museli předvést velký výkon, aby nás dojeli. Což platilo i pro snahu Pepy Černého.
Hodně pomohlo, že ve vedoucí šestici s vámi šlapal také Michal Schlegel a jako jediný tým jste v ní byli ve dvou?
Jo, rozhodně. Hlídal mi pozici, abychom pohromadě dojeli až do závěrečného spurtu. Předtím i sám párkrát zkusil nastoupit, což Petra Vakoče malinko unavilo. Byla to dobrá týmová práce.
Vakoč pak začal v cílové rovině spurtovat ze všech nejdříve.
Já na to čekal, že Petr bude chtít takhle spurtovat. Vyhlédl jsem si jeho zadní kolo a na posledních metrech šel přes něj.
Stupně vítězů mistrovství ČR: zleva druhý Tomáš Kalojíros, vítězný František Sisr a třetí Petr Vakoč
Jak jste snášel úmorné vedro?
Nejvíc jsem ho cítil mezi druhou a třetí hodinou, kdy se mi nejelo úplně dobře. Potom se mi nohy zase rozjely.
Josefovi Černému loni český titul pomohl odpálit se z třetí divize až do první, ke smlouvě s worldtourovým týmem CCC. Mohl byste nabrat podobnou trajektorii?
V Elkovu mám teď smlouvu jen na rok, ale uvidíme, co se bude dít, sezona je ještě dlouhá.
Existují tedy nějaké možnosti na návrat do druhé divize nebo na posun ještě výš?
Těžko říci v tenhle moment. Není to ještě uzavřená kapitola.
Na kterém závodě se v dresu českého mistra poprvé představíte?
Měl bych jet Sibiu Tour v Rumunsku, i když to začíná za dva dny, tak to bude celkem složité. Pak bychom měli mít dva týdny volno, než vyrazíme do Polska na Kolem Mazovska. Další program ještě není hotový.
Rozhodně v něm bude zásadní položkou v září mistrovství světa v Yorkshire. Národní šampion má dle pravidel svazu zaručené místo v nominaci.
Doufám, že to tak bude a že naplánuju takovou formu, abych byl schopný na šampionátu dobře zazávodit. Na profil v Yorkshiru jsem už koukal, vím, že je klasikářský.
