První kolo bylo ještě víceméně normální, dosáhl v něm 32. běžeckého času. „Nebyl to sice extra úprk, ale neregistroval jsem žádný problém,“ říkal.
Při ležce poté minul jeden terč.
A zhruba o půl kilometru dál to na trati začalo.
„Najednou jsem cítil, že jsem totálně zesláblý. Když jsem přijížděl na stadion ke stojce, sotva jsem ovládal pohyby těla. To se mi ještě nikdy v životě nestalo.“
Jakmile se pokusil zaujmout pozici na stojku, bylo ještě hůř.
KOLAPS: Při položce vstoje už měl Ondřej Moravec problém udržet zbraň.
„Hlava se mi motala, v očích jsem cítil obrovský tlak. Absolutně nevím proč. Sundal jsem flintu a měl jsem problém i s tím jen ji držet před sebou. Hrůza!“
Minul další dva terče, vydal se do třetího kola. V něm se jeho kolaps završil.
“Už mě nebolela jen hlava, ale i břicho. Jakoby celé mé tělo najednou kolabovalo. Jakýsi black out.“
Oznámil členům týmu, rozestaveným u trati, že je zle. Výrazně zpomalil. „Poslední kolo jsem víceméně jen obešel, a přesto jsem se pak za cílem ani nemohl zvednout ze země,“ líčil.
Statistika mluvila jasnou řečí. Ve třetím kole měl až 99. běžecký čas ze 103 závodníků, kteří sprint dokončili. Za jediné kolo ztratil 1:44 minuty, celkově na trati zaostal za vítězným Johannesem Bö o 2:54 minuty, což znamenalo 87. běžecký čas dne.
V součtu se střelbou se našel až na 92. místě výsledkové listiny.
„Do cíle jen dojel, než aby závodil,“ glosoval trenér mužů Zdeněk Vítek. „Máme tu doktora, podívá se na Ondru. Snad to nebude nic vážného.“
Trojnásobný olympijský medailista Moravec už v úvodu tohoto ročníku Světového poháru laboroval na Pokljuce se žaludečními problémy.
„Ale s ničím takovým, co se dělo dnes, žádnou zkušenost nemám,“ ujišťoval. „Ještě nikdy se mi nestalo, abych se před závodem cítil naprosto v pohodě a během něj se mi na trati stalo tohle.“
V průběhu sezony se trápil. Občasné světlé chvíle, jakou bylo osmé místo v hromadném závodě v Novém Městě, střídala období tápání a hledání formy.
Proto volil odlišnou přípravu od zbytku týmu. Neodcestoval na zámořské závody Světového poháru a v únoru se tvrdě připravoval pod dohledem svého někdejšího kouče Ondřeje Rybáře v Novém Městě. „Na běžeckém pásu tu mám výborná čísla,“ hlásil odtud na konci tréninkového kempu.
Vzápětí se snažil rozzávodit na mistrovství Evropy v Raubičí, kde si střelecky i běžecky vedl nejlépe v úvodním vytrvalostním závodě, v němž obsadil čtvrté místo. Při dalších startech v Bělorusku už se výkonnost zhoršovala.
Namísto týmového soustředění před šampionátem v norském středisku Os se potom znovu připravoval sám v Česku, tentokrát v Jablonci. V úvodu östersundských bojů pak podal výborný střelecký výkon ve smíšené štafetě, ve které neminul ani jeden terč a dočasně vytáhl český tým ze 6. na 4. místo.
Nic nenasvědčovalo totálnímu selhání ve sprintu.
Ale došlo k němu.
Nedělní stíhací závod bude nyní Moravec sledovat pouze jako divák. Do středy a do vytrvalostního závodu, v němž je vicemistrem světa z roku 2017, má čtyři dny času, aby se dal dohromady.
„Momentálně jsem však ve stavu, že vůbec nevím, jestli budu vytrvalostní závod schopný absolvovat,“ přiznával. „Když si představím, že bych měl jet v takovémhle stavu 20 kilometrů, tedy dvakrát tolik co dnes, je mi z toho do breku.“
Lékař: Došlo k poklesu krevního tlakuV sobotu pozdě večer se ke zdravotnímu stavu Ondřeje Moravce vyjádřil lékař české reprezentace Vladimír Dobeš: „V Ondrově případě došlo k poklesu krevního tlaku, ale nedokážu říct, z jakého důvodu. Ondru trápila bolest hlavy, hučení v uších a křeč do břicha, což plynulo ze skutečnosti, že se tělo snažilo centralizovat krev do hlavy. To podle mého názoru patřilo k momentálnímu poklesu. Ještě 20 minut po závodě měl v buňce tlak 80/60. Samozřejmě to mohl na trati zabalit, ale říkal, že jde o mistrovství světa a na něm nebývá zvykem nedojet. Nechápu, co se mu stalo. Těsně před závodem jsme seděli v buňce. Ondra jedl i pil normálně, dodržel obvyklé rituály, byly tam i srandičky. Cítil se v pohodě. Jeho tělo je teď samozřejmě trochu unavené, protože dostalo pecku. Doma mu můžeme změřit tlak při maximální zátěži, jestli nedochází k poklesu při dosažení určité hranice.“ |
