„Prachy zajímají každého,“ usměje se muž, který si příští tři roky vydělá 30 milionů dolarů. A sám nejlíp ví, že na české poměry mimořádný kontrakt znamená ocenění jeho kvalit.
Protože v nejlepší basketbalové lize světa výše šeku zvyšuje šanci na herní vytížení, že?
Vaše je role v NBA je určená i finančními podmínkami - když jste čtvrtý nejlépe placený hráč týmu (Satoranský v Chicagu), tak víte, že nějakou mít budete, že šance dostanete. NBA je jediná basketbalová soutěž, kde se platy zveřejňují, což jen ukazuje, jaký je v ní tlak na hráče. Je to velký byznys, podmínky i kontrakty jsou neuvěřitelné. Ale taky to zvyšuje tlak a týmy se podle toho k hráčům někdy chovají.
Je pro vás tohle ještě podstatnější než celková suma na smlouvě?
Asi všechno dohromady. Upřímně, peníze pro mě nebyly nikdy to nejdůležitější. Ale protože jsem už NBA poznal a viděl, jak tam věci fungují, tak bylo jednou z mých ambicí si podmínky zlepšit.
Ve Washingtonu jste bral průměrně tři miliony dolarů za rok.
Samozřejmě mi už taky není dvacet let. Mám rodinu, takže se ji snažím zabezpečit, jak jen to jde. Ale ono je to vážně hrozně důležité pro to, jaký dostává hráč v sezoně prostor. Pamatuju si, že i když jsem ve Washingtonu měl fakt dobrý zápas, tak výše kontraktu pořád hrála hodně velkou roli.
Cítíte, že od podpisu smlouvy s Chicagem ještě víc vzrostla vaše role ambasadora basketbalu v Česku?
Viděl jsem, jak se teď u nás zvýšila pozornost na basket. V roce 2021 budeme pořádat mistrovství Evropy, za měsíc jedeme na mistrovství světa - poslední dobou se dějí hezké věci. Všichni jsme o to usilovali a bude na nás, abychom se nahoře udrželi co nejdéle. Já mám samozřejmě tu největší zodpovědnost.
I proto, že se z vás stal nejlépe placený sportovec v zemi.
Je normální, že se o tom nejvíc píše. Hodně lidí to ale chápe i tak, že je zaprvé úspěch se v NBA udržet - a že když si v tomto směru polepšíte, tak to znamená, že se vám docela dařilo v předešlém klubu. Všude je napsáno, kolik budu brát, taky je ovšem potřeba říct, že 50 procent půjde na daně.
Každopádně vám 1. červenec změnil život. Jak se vše urodilo?
Fakt za jeden den, hrozně rychle. Volali jsme si s trenérem Bulls a poprvé zaznělo, že mají zájem a že mi dají nabídku. Týden před otevřením trhu jsme jednali i s Washingtonem, ale můj agent mě připravoval na to, že nejdřív se budou podepisovat ty největší hvězdy, které určují zbylé dění na trhu, a až pak přijdu na řadu já. Jenže všichni podepsali bleskově. Bylo to docela šílené.
Překvapil vás zájem Chicaga?
Abych řekl pravdu, nepočítal jsem s nikým, radši jsem si nedával žádné plány.
Jak to myslíte?
Ve free agency se plánovat skoro nedá - a zvláště ne tehdy, když jste chráněný volný hráč. Nemůžete vědět, jestli Washington nabídku nedorovná (to může klub udělat vždy). Do poslední chvíle jsem nevěděl, co bude, ale když přišla nabídka Chicaga, přál jsem si, aby se to povedlo. Přišlo mi, že se do jejich situace budu dobře hodit, že by bylo škoda to nevyužít.
Jaký o vás vlastně byl zájem?
Měla ho spousta týmů, ale nevěděli jsme, v jakém pořadí jsem u nich. Na trhu bylo hodně rozehrávačů, i superhvězdných: počítali jsme s tím, že potenciální zájemci o mě se budou snažit ulovit větší jméno. Hodně týmů se taky bálo, že ve Washingtonu udělají vše pro to, aby mě udrželi. Naštěstí se tak nestalo a šel jsem do Chicaga.
Byla to úleva?
Když to bylo oficiální, spadlo to ze mě. Cítil jsem, že jsem si to přál. Ukázalo se mi, že si chci zkusit novou situaci, nový klub. To, že Chicago je historicky známé a velice úspěšné, je příjemný bonus.
KOMENTÁŘ: Odměna za léta překážek. Satoranský dostává pozici, o níž snil |
Stihl jste jako ročník 1991 vůbec hltat Michaela Jordana?
Pamatuju si jen jeho poslední titul z roku 1998. Ale když jsem byl mladej, hrozně jsem se zajímal o historii NBA a měl jsem doma její encyklopedie, takže jsem znal všechny údaje a sledoval různá videa. Okamžitě jsem se stal jeho fanouškem, má to na mě docela vliv. Jsem rád, že toho můžu být součástí.
Chicago se poslední sezonu krčilo na dně ligy. Je úchvatné období šesti titulů Bulls z 90. let v klubu dál živé?
Přijde mi, že ano. Fanoušci tam sportu rozumí a mně se tam z pozice protihráče vždycky dařilo. Což asi potvrzuje i zájem od Bulls. Opravdu se těším, celé Chicago má výjimečnou atmosféru.
Vy jste si v ní loni připsal osobní rekord v NBA, 25 bodů.
Letmo jsme se o tom bavili s klukama z Chicaga teď na večeři v Las Vegas. Ale spíš z toho důvodu, jak zápas dopadl, že mě tam sejmul Bobby Portis (tři minuty před koncem srazil Satoranského při smeči, ten po úderu do hlavy musel do šatny a Portis byl vyloučen).
Čím byste se do košatých dějin klubu rád zapsal?
I děti se mě tady na kempu ptaly, jestli budu v základní pětce. Ale to pro mě není důležité - podstatná je minutáž a to, jak dokážu týmu pomoct. Trenér ví, že umím hrát s míčem i bez něj. Že jsem typ hráče, kterého hledal. Líbilo se mi, o čem jsme se bavili, jak viděl mou hru a můj možný přínos. Myslím, že je to dobrý projekt, má potenciál do budoucna. Uvidíme, jak se nám bude dařit další sezonu, ve Východní konferenci je to teď v NBA otevřené pro kohokoliv. Když zůstaneme zdraví, máme šanci bojovat o play off.
Měl byste do dění v mladém týmu Bulls výrazněji přispívat i mimo palubovky?
To uvidíme. V NBA nejsem žádný nováček, na druhou stranu jsem tam absolvoval jen tři sezony. Ale profesionální basketbal hraju od svých patnácti let, zkušenosti z velkých zápasů jsem nasbíral. Budeme tam mít Thaddeuse Younga, kterého čeká 13. sezona v NBA. Takže se rozhodně se do ničeho nebudu tlačit a veteránskou pozici spíš přenechám jemu.
„Jako kluk jsem hltal dějiny NBA. Michael Jordan na mě měl docela velký vliv.“ Tomáš Satoranský o Chicagu |
Ale i ty tři roky byly v rámci vaší kariéry výjimečné, ne?
Určitě jsem v některých věcech vyzrál - angažmá v NBA mě zocelilo nejen herně, ale ještě víc psychicky. Bylo to náročné, zvykal jsem si na jiný svět.
Co jste vlastně od podpisu v průběhu léta stihnul?
Letos většina trenérů přijela za mnou, byl jsem tu s malou dcerou a chtěli jsme být v Praze co nejvíc. Trénoval jsem už pět týdnů, pak jsem musel odletět do Chicaga a do Vegas. Přípravy bylo dost, jsem ready nastoupit k nároďáku. Podle regulí NBA začnu 4. srpna.
Cítíte už chvění z premiérové účasti Česka na mistrovství světa, které v Číně startuje 31. srpna?
Zatím ještě ne. Ale až budu s ostatními hráči a turnaj se bude čím dál víc blížit, dojde na to.
