Basketbal byl v rodině Dáňových odjakživa sportem číslo jedna, proto není divu, že mu už v útlém věku podlehl také mladší syn Matěj. Letos šestnáctiletý rodák z Jihlavy by se jednou basketbalem moc rád živil. Aktuálně by se prý ale spokojil i s dobrým umístěním české reprezentace do 16 let, jejíž je součástí, na srpnovém evropském šampionátu v Černé Hoře.
„Myslím, že nemáme zase až tak těžkou skupinu. Jasně, favoritem bude domácí výběr, ale podle mě bychom postup mohli vybojovat i my,“ věří si jihlavský mladík, který má za sebou úvodní sezonu v dresu USK Praha.
Jaký byl první rok v jednom z největších basketbalových středisek v České republice?
Splnil se mi sen, jsem tam velice spokojený. Máme výborné zázemí, i péče o nás je parádní. Prostě všechno je super.
Zapadl jste do klubového režimu hned, nebo vám adaptace chvilku trvala?
Je pravda, že zpočátku jsem byl trochu nervózní, musel jsem si zvyknout na jiné tréninky, kterých bylo mnohem víc než v Jihlavě. Ale pořád jsem si říkal, že jsem udělal dobře. Všechno to byla jedna velká změna k lepšímu.
Dostáli vaši rodiče svému slibu a přestěhovali se do Prahy s vámi?
Zpočátku jsem tam byl sám, protože rodiče v Jihlavě pracují, ale pak si mamka s taťkou našli byt blízko mě, pronajali si ho a jezdili za mnou na celé víkendy.
Asi hlavně, aby vám maminka navařila, je to tak?
(směje se) Přesně. Ale taky se chodili dívat na moje zápasy a nebo jsme zašli společně třeba do 02 areny na hokej.
Přes týden se o vás jinak kompletně staral klub?
Je to tak. Chodil jsem do školy a úplně všechno jsem měl zajištěné. Včetně speciální stravy pro sportovce.
Takže pověst USK Praha v souvislosti s výchovou mladých talentů nelže? Nicméně pořád je v Česku na profesionální úrovni lepší Nymburk...
Je pravda, že vyhrává ligu už řadu let po sobě, ale Nymburk je spíš pro muže. Co se mladých hráčů týká, tak bych všem doporučil rozhodně USK Praha.
V Praze jste absolvoval poslední rok devítiletky, ovšem teď už vás čeká střední škola. Povězte, pro jaký obor jste se rozhodl?
Pro obchodní akademii.
Dovedete si představit, že byste znalosti získané na téhle škole později v životě skutečně využíval?
(usmívá se) Spíš je to jen záložní plán. Já bych chtěl hlavně hrát basketbal.
Na jednom z letních kempů si vás prý všimli i američtí agenti. Už se nějaký přestup do zámoří rýsuje?
Rodičů se sice někdo ptal, ale já to na odchod zatím nevidím. Raději chci zůstat tady a hrát za USK.
Mimochodem právě USK Praha je domovským klubem současné největší české basketbalové hvězdy, Tomáše Satoranského. Měl jste možnost se s ním potkat?
Byl jsem v předchozích letech na jeho letním kempu, jenže ten je pro mladší hráče, než jsem teď já. Každopádně když Tomášovi skončila sezona v NBA, tak se v hale objevil. Dokonce jsme prohodili i pár vět. S klukama jsme se ho ptali na některé věci, které nás kolem basketbalu zajímaly.
Je pro vás vzorem?
Určitě. Nikdo jiný z Čechů není takhle dobrý.
Satoranský měří 201 centimetrů, jak jste na tom aktuálně s výškou vy?
Trochu jsem vyrostl, mám teď 188 centimetrů. Ale ještě by to chtělo. Podle doktorů bych měl mít 195, tak doufám, že to dopadne.
Pořád jste zatím vytáhlým klukem z Jihlavy, nebo už máte i nějaké „pražské manýry“?
(usmívá se) Asi možná i jo, doma mě musí občas trochu usměrňovat.
Zase na druhou stranu jste se ale musel v sezoně naučit starat částečně sám o sebe. Mám na mysli úklid a podobě...
To je pravda.
A co v Praze děláte, když zrovna netrénujete, nehrajete zápasy nebo se nevěnujete o víkendu rodičům?
Chodíme s klukama do kina, projít se nebo zajdeme někam na jídlo.
Zatím jste se v Praze neztratil?
Ne, už se docela orientuju. Navíc třeba do školy to mám blízko.
Sleduje klub, jaké máte ve škole výsledky?
Samozřejmě. Rozhodně by neprošlo, kdybychom propadali. A taky kontrolují, zda nemáme třeba pozdní příchody a podobně.
V tomhle směru se držíte, nebo patříte mezi průšviháře?
Ne, všechno mám v pořádku.
Vzhledem k tomu, že byste se jednou rád basketbalem živil na co nejvyšší úrovni, bude asi zapotřebí, abyste hodně zapracoval také na jazykové vybavenosti...
Snažím se co nejvíc makat na angličtině. Ne že bych byl nějaký úplný profík, ale domluvím se. Teď jsem si navíc vybral ještě i španělštinu.
Když se ještě vrátím k vašemu otci, který také v minulosti hrával basketbal, tak mi před časem prozradil, že vás celkově moc nechválí. Platí to pořád, nebo se to s vaším přechodem do Prahy změnilo?
Občas ano. Třeba letos už chválil. (směje se)
Matěj Dáňa
S basketbalem jste začínal v BK Jihlava, pořád sledujete výsledky svého bývalého klubu?
Samozřejmě. A dokonce jsme domluveni, že v příští sezoně budu hrát jednak pořád za USK Praha za U17 a navíc bych mohl jezdit vypomáhat právě do Jihlavy. Do týmu devatenáctiletých. Je super, že spolupráce takhle funguje.
Už jsme zmínili, že zanedlouho vás čeká evropský šampionát v Černé Hoře, takže váš prázdninový program bude asi hodně nabitý. Stihl jste vůbec aspoň nějakou dovolenou?
Minulý týden jsem byl s rodiči v Chorvatsku u moře. Bylo to moc fajn. Ale i tam jsem samozřejmě musel jet podle tréninkového plánu.
A co vás čeká v nejbližších dnech?
Ještě před mistrovstvím Evropy pojedeme na turnaj do Makedonie.
A cestu do Ameriky, byť zatím aspoň jako turista, plánujete kdy?
Chtěl bych příští prázdniny. Evropský šampionát nebude, tak by to třeba mohlo vyjít.
