„Basketbal je players game. Oni si to uhráli na hřišti a mají ode mě obrovský respekt,“ blahořečí svůj tým nový trenér Tomáš Grepl, nástupce děčínského fenoména Pavla Budínského.
Po pouhých 50 dnech od svého příchodu udělal Válečníky čtyřhvězdičkové, na dres natisknou téměř jistě opět hvězdu stříbrnou.
Co by se ve finále proti dominátorovi z Nymburka muselo stát, aby vaše hvězda zezlátla?
Nymburk je na českou ligu tým z jiné planety. Je tam buď cizinec, nebo reprezentant. Nechci ani říct, že si to půjdeme užít, chceme to odpracovat. Zase celých 40 minut v zápase. A pokusit se být co nejdůstojnějším soupeřem. Těžko hledat slabinu, okénka a prostory, kde se dá Nymburk atakovat. Už jsme si to jednou zkusili a dostali jsme o čtyřicet bodů, ač jsme se jednu čtvrtinu drželi. Takže já chci v prvním zápase, ať se držíme i ve druhé čtvrtině.
V čem je největší rozdíl?
Kvalitních zápasů jako proti Nymburku mají naši hráči minimum. Když připočtu únavu, bude to obrovsky náročná série. Musíme se po semifinále se Svitavami co nejrychleji zmátořit, zrefrešovat nohy. Nymburská mašina nás bude válcovat, ať se děje, co se děje. Když to odpracujeme, hráčům nevyčtu vůbec nic, cokoli se stane.
Nenasadil jste si svou děčínskou laťku hned moc vysoko?
Finále je veliký úspěch, jsem vděčný, že můžu být v Děčíně. Na šanci u ligového týmu jsem čekal. Děčín šel do rizika, myslím, že jsem svoji práci na nějaké úrovni odvedl. Znovu děkuju vedení, že vsadilo zrovna na mě, když už se rozhodlo k tak těžkému kroku, odvolat po 15 letech velmi úspěšného trenéra. Jsem rád, zároveň je to velká zodpovědnost. Doufám, že se podaří v Děčíně i nadále udržet týmový duch.
Nemusel jste se v pátek po výhře nad Svitavami štípnout, jestli se vám postup do finále nezdá?
Tak štípnout… realitu si uvědomuju, i když hned po semifinále jsem ji nevstřebal. Tým jsem připravoval zápas od zápasu, ač to zní jako stupidní fráze. Energie už klukům došla, silou vůle to v závěru otočili.
Co vás dovedlo k medaili?
Tenhle tým má nevídanou vnitřní sílu. Kluci mají perfektně fungující šatnu, která se podporuje navzájem, nikdo si nezávidí, cizinci zapadli bezproblémově. Což jsem jako trenér ani coby hráč nikdy nezažil. Opírali jsme se Lamba Autreyho, ale ve čtvrtfinále proti Opavě měl taky výpadky. Hrála proti němu jinak než Svitavy a on se s tím neuměl moc popasovat. Tam ho tým podržel, on mu to proti Svitavám vrátil.
Co jste změnil, když jste se ujal týmu po Pavlovi Budínském?
Já přišel hodně s pozitivními věcmi. Kluci měli hlavy dole, nevěřili po té sérii 11 porážek. Když jsem je přebíral, už zase měli tři výhry, ale byli takoví nemastní neslaní. Chtěl jsem stavět na obraně, to jsem je začal cepovat pro ně až nečekaně. Dbal jsem na veškeré detaily a ti kluci se mnou absolvují každý den video, to je pro ně určitě novinka. V útoku jsem se snažil držet všechno maximálně jednoduše, nekomplikovat to, dávat míč z ruky, hrát týmově.
Jak Budínský, tak vy jste říkali, že tým nemá tolik střeleckého talentu. Neukazuje se teď opak?
Já trošičku názor změnil. Opavě i Svitavám jsme nastříleli přes 90 bodů, a pokud jsme to dokázali opakovaně, tak já jsem se mýlil a ten talent tým má. Šlo jen o to, aby si míč půjčili z ruky, nepřecházeli střelecké pozice, najížděli si, kdy mají. A dostal jsem pivoty do hry, to se mi povedlo nejvíc. Ne tím, že jsou produktivní, ale tím, že jsou zapojení do hry. Udělal se díky tomu prostor na perimetru pro střelce, i proto je také střelecké procento o trošičku lepší.
