„Dojetí? Aby ne, když jsem teď v jiné roli než při svém prvním děčínském finále. A taky, když sezona byla jak na houpačce. Byli jsme opravdu dole a najednou jsme ve finále,“ žasl pivot Jakub Krakovič.
Spoluhráč Lukáš Feštr přišel po páteční postupové výhře přímo na palubovce o vlasy, Krakovič o plnovous. Později se oholil úplně.
„Proti Svitavám jsme nebyli favorit, ale urvali jsme strašně cenné dvě výhry venku. Tím jsme ukázali, že si to zasloužíme,“ tvrdil vůdce Válečníků.
Přitom když ztratili 11 zápasů za sebou v lize a poháru, vypadalo to na šedivou, ne stříbrnou sezonu: „Věděli jsme, že potřebujeme akorát jednu výhru, která nás nakopne. Vedení v průběhu zlé série nepřivedlo nikoho nového, věřilo nám. My jsme pak v nadstavbě udělali neskutečnou šňůru a načasovali jsme formu, jak nejlíp jsme mohli. Držíme spolu a věříme v tým.“
I trenérský třesk, odvolání ikony Pavla Budínského a nástup Tomáše Grepla, mužstvo ustálo. „Bylo to těžké pro nás i pro kouče. Já ještě osobně nezažil, aby se trenér vyměnil v průběhu sezony. Ale pan Grepl nám vytiskl nové systémy, přinesl něco svého. A hlavně probudil v mančaftu energii a sílu, nenechal nás vydechnout ani na minutu,“ vykresluje Krakovič přínos trenérského živla. „Žije s námi, emotivně prožívá každou situaci, je to hecíř.“
Jak vyhecuje Děčín proti Nymburku? Válečníci s ním hrají o zlato počtvrté, ale dosud ho ve finále neobrali ani o jediný zápas.
„Dá se porazit,“ nebojí se Krakovič před pátečním startem série. „Jasně, byl bych za hlupáka, kdybych říkal, že je šmikneme 3:0. To samozřejmě ne. Ale pokud nás diváci v Maroldovce zase poženou, můžeme se doma poprat o dobrý výsledek a klidně utrhnout i vítězství.“
