„Ale nejsem typ, co křičí. Snažím se tým přesvědčit o vzájemné důvěře,“ říkala po zápase. A zatímco fanoušci v pražské hale Královka pozvolna mířili do svých domovů, ona si šla plácnout a prohodit pár slov s hráčkami.
Možná vás taky napadá: Necítí se občas v českém hloučku jak liliputka mezi obryněmi? Vždyť měří jen 164 centimetrů, přičemž osmnáctiletá Emma Čechová o třicet čísel víc. „Ale pozor, Katka Zeithammerová je ještě menší než já. Tým potřebuje i malé hráčky, které mají zas herní myšlení a přehled,“ upozorňuje Ptáčková.
Hlavní je, že na palubovce to malým i velkým děvčatům klape. A náramně. Posuďte sami: čtyři přípravné zápasy, tři výhry. Češky nestačily pouze na Lotyšsko, naopak slavily proti Turecku, Německu a Velké Británii. Do Tel Avivu, kde 15. června začíná EuroBasket, vyslaly jasný vzkaz: Nepodceňujte nás!
Co vám tato příprava ukázala?
Že nesmíme uhnout z naší cesty, nesmíme být uspokojené. To by mohl být náš problém. Zápas s Británií totiž musím hodnotit jen pozitivně, náš výkon byl snad až moc dobrý.
České basketbalistky deklasovaly v přípravě na EuroBasket Velkou Británii |
Petra Holešínská přispěla k výhře hned 16 body.
Ale nebylo to jen o Petře, dneska hrály všechny holky skvěle. Viděla jsem tam spolupráci, nikdo dlouho nedržel balón, byla tam konečně chytrá česká hra. Což byl základ k vytvoření lepších pozic a nedostávaly jsme se do těžkých situací. I když právě Petra Holešínská má těžké situace ráda, vyhledává je. Prostě nám to tam padalo.
A to i hráčkám, které nejsou vyhlášené střelkyně. Jak to?
Snažíme se hodně střílet, ale víme, že to není ukazatel toho, jestli se bude dařit. Je to jako lavina. Když se nedaří, tak se netrefí pár střel a nedaří se nikomu. Naopak když se trefíte, tak je to jako epidemie a střelba se daří všem. Dobře vím, že každý zápas může být jiný, takže jde hlavně o kvalitní a poctivou práci v defenzivě.
Před zápasem jste zmínila, že Britky ve svém posledním utkání hodně agresivně bránily. Tentokrát ale tak tvrdou hru nepředvedly, že?
Viděla jsem utkání Britek s Portugalskem, kdy to bylo opravdu hodně živelné, hodně agresivní. Proti nám ne. Možná jsme je zaskočily tím, že jsme převzaly jejich zbraň. Základ byl, že jsme mohly využít širokou rotaci hráček, pak energii a síly udržíme. Chceme takhle hrát. Uvidíme, jestli to vydržíme fyzicky, ale jsme velmi mladý tým a nic jiného nám nezbývá.
Jaký zápas čekáte v páteční přípravě s Británií?
Může to být úplně jiné, dojde tam k pár změnám. Ale určitě budeme chtít v Hradci Králové navázat na tento výkon minimálně co se týká nasazení. Střelba pochopitelně nemusí být tak výborná.
Právě v Hradci letos v roli trenérky po dvanácti letech končíte. Těšíte se tam?
Moc. Když tam přijdu, vždy na mě dýchne tamní atmosféra, hned se cítím dobře. Navíc po zápase už nemusím nikam cestovat, zůstanu doma. Přiznávám, sezona v Hradci mi skončila na konci dubna a už teď musím říct, že se mi bude po práci v klubu trochu stýskat.
V květnu to byl rok, co vedete českou reprezentaci. Jaký ten rok byl?
Náročný. Po časové stránce to ještě jde, ale jsou tu holky z různých týmů, každá je mentálně jinak nastavena a vy je musíte dát dohromady. Přesvědčit je, jakou hru chceme předvádět, a aby jí věřily, což není snadný úkol.
Ale zatím se vám daří. Máte vůbec čas na odpočinek od basketbalu?
No, my trenéři většinou i když máme volno, tak stejně nevíme, co s ním. Jsme na zápřah zvyklí. A moje děti už jsou velké. Zvládnu odpočívat jedno odpoledne na chalupě, déle už mě to nebaví.
