Adam má jizvu a pihy, Ondřej první ligové body. Jak se prosazují obří dvojčata

Na svět přišel o sedm minut dřív Adam, na palubovkách se pro změnu o něco dřív prosazuje Ondřej. Sedmnáctiletá basketbalová dvojčata Hustákova po dvouleté „zkušené“ ve španělské Baskonii zakotvila v Brně, kde Ondřej sbírá první ligové body.

Dálkově studují stejné gymnázium ve Zlíně, jeden jak druhý basketbalově rostli ve východočeské Jaroměři, pokračovali ve Španělsku a od začátku této sezony spolu působí v Brně. Sourozence Adama a Ondřeje Hustákovy od sebe není snadné rozeznat.

„Přitom my si přijdeme hodně odlišní. Máme jiné účesy, Adam má velkou jizvu na čele, pod okem má pihy. Kdo nás vidí první den, ten nás asi nerozliší, ale po pár dnech už nás rozeznávají,“ hlásí o sedm minut mladší Ondřej Husták.

Rozdíl je také v jejich pozicích na hřišti - Ondřej (211 cm) je klasický pivotman, Adam (208 cm) hraje na pozicích čtyři nebo pět, tedy častěji z perimetru.

Nově je odlišuje také statistika v nejvyšší mužské soutěži. Ondřej má na kontě první čtyři body z víkendového utkání proti Hradci Králové. Adam, který se teprve rozehrává po letní zlomenině nohy a celkově je zdravotně křehčí, na šanci mezi muži teprve čeká.

Luboš Bartoň a jeho svěřenci z reprezentace do 18 let

„Mám z nich radost. Mají nejen fyzický talent, ale i zápal do práce, a mají basketbal rádi. To jsou dva základní předpoklady. Učení je ale spousta, a to na více frontách. Třeba i v oblasti fungování v týmu,“ říká o nich trenér Luboš Bartoň, který dvojčata vede nejen z pozice asistenta v Brně, ale i jako trenér v národním týmu do 18 let.

Důkladněji Adama a Ondřeje Hustákovy poznal za zajímavých okolností na prahu léta roku 2018, kdy pro mládežnický reprezentační kemp vybíral pivotmany. V ročníku 2001 je nenašel, z ročníku 2002 mu vyšel jenom jeden.

A tak sáhl do ročníku narození 2003.

„Na třídenní kemp do Kutné Hory jsem si vytáhla Adama a Ondřeje a s nimi ještě Matěje Žejdla. Začátky byly velice zvláštní; čtrnáctiletí kluci byli hlavně přerostlí, basketbalově se ještě skoro neuměli pohybovat, bylo ale znát, že je s čím pracovat. Že se chtějí zlepšovat. Jsem rád, že Adama a Ondřeje mám pod sebou v Brně, a že u Matěje mám velmi dobrý kontakt s jeho trenérem v Německu. S dlouhými hráči je práce víc a na delší dobu. U těchto to vidím pozitivně,“ sleduje bývalý vynikající reprezentant.

Čeští pivoti Matěj Žejdl, Ondřej Husták a Adam Husták na tréninku českých basketbalistů do 16 let. Věnuje se jim trenér Michal Franěk.

Krátce se pak potkali i jako soupeři, a to ve Španělsku, kde Bartoň vedl mládežnický tým Barcelony proti juniorům Baskonie s Ondřejem Hustákem v sestavě. To už bývalý vynikající reprezentant východočeská dvojčata registroval jako velký příslib svůj český výběr osmnáctiletých.

„Adam byl hodně zraněný a kvůli cizinecké kvótě byl ve Španělsku často dávaný na vedlejší kolej. Neubíralo se to cestou, jaká byla zamýšlena. K nám do Brna přišli, když jim bylo šestnáct, a není kam spěchat,“ vypráví Bartoň.

Tomuto vývoji podle něho odpovídá i nakukování talentovaných mladíků do brněnského ligového týmu. Ten patří k příjemným překvapením Kooperativa NBL nejen proto, že povyskočil do popředí tabulky, ale také se svojí strategií zabudovat mladé hráče. A právě touto cestou se k nováčkům jako jsou Richard Bálint nebo Petr Křivánek, kteří už ligu hrávají častěji, přidal o víkendu i Ondřej Husták.

První dva body v zápase Brna s Hradcem dal z trestných hodů, další dva přidal po souhře zpod koše.

„S mými šestkami je to jako na houpačce. Někdy jich dám dvacet z dvaceti, někdy jednu z deseti,“ směje se Husták, který pomocí této nadsázky zároveň říká, že zdaleka ještě není vybroušeným hráčem. „První ligové body jsou pro mě velkým povzbuzením k tomu, abych na sobě pracoval ještě víc. Pořád mám ve hře dost chyb,“ uvědomuje si.

Mimo jiné si zvyká na přechod do strategičtěji hraného seniorského basketbalu. „V mládeži se ve Španělsku hraje hodně rychle, tendence je hlavně jít co nejrychleji na koš. U nás se rychlá hra do mládeže taky dostává, ale víc se hrají akce,“ líčí rozdíly mezi předchozím a současným působištěm. Víc mu vyhovuje české prostředí. „Hlavně proto, že pokud se hraje rychle, víc se dělají chyby, jezdí se ze strany na stranu a kondičně je to hodně náročné. Jako podkošový hráč to v takovém tempu hodně často nestíhám,“ uvědomuje si Ondřej Husták sebekriticky.

Letošní podzim je však pro hráče jeho věku ještě mnohem zrádnější než jen v adaptaci na mužskou soutěž. Například v Brně měli nejen Adam a Ondřej Hustákovi, ale i plno dalších mladíků hrát především za tým do 19 let a za béčko. Tam měli teenageři získávat herní praxi, kterou by pak mezi muži zúročili.

Protože se ale mládežnické a amatérské soutěže nehrají, zůstává pro mládežníky jedinou šancí k uplatnění rovnou nejvyšší soutěž. V ní to logicky mají dost obtížné.

„Pro mládež v naší republice je tohle tragédie. Kvůli tomu, jak to tady děláme, možná přijdeme o jeden a půl sezony,“ lamentuje Bartoň.

A tak si třeba právě Ondřej Husták už jako čerstvě sedmnáctiletý musí poradit při přetlačování s daleko těžšími pivotmany soupeřů. Dosud v lize hrál proti Olomoucku a Hradci Králové, v úterý možná vyběhne na mistrovský Nymburk.

Že to není žádná legrace ví dobře už z brněnského tréninku. Oproti jeho pětadevadesáti kilogramům třeba spoluhráč Šimon Puršl postaví svých 112 kilogramů. „Snažím se s našimi hráči co nejvíc přetlačovat. Hodně proti sobě hrajeme, člověk se z toho víc naučí,“ chápe Ondřej Husták.

Program má v Brně o něco volnější než v Baskonii, což vítá. Ve Španělsku byla pro juniory na programu ráno posilovna, odpoledne individuální trénink a ještě jedna týmová tréninková jednotka, což dohromady obnášelo mezi čtyřmi až pěti hodinami sportu denně. „Přišlo mi to hodně,“ přiznává Husták otevřeně. „S chlapy v Brně máme čas využit lépe, není to tak náročné. Máme dopoledne posilovnu a pak až společný večerní trénink. Líp se to zvládá a víc se toho naučím,“ říká 17letý basketbalista, který zároveň stíhá i školní povinnosti na zlínském gymnáziu.

Jeho začleňování do ligového kádru podle Bartoně odpovídá plánům, jaké s ním trenéři před sezonou v Brně měli. „Nedáváme mu tady žádné dárečky, prostor si zasloužil. Pár krátkodobých věcí jsme si s Ondřejem už splnili, a věřím, že do konce sezony se bude ve hře objevovat stále častěji. Zpevnil se, na hřišti se pohybuje lehce i s míčem. Teď je to hlavně o sbírání zkušeností,“ říká Bartoň.

U Adama Hustáka předpokládá podobný vývoj v příští sezoně. „Musí ale zůstat zdravý. Zatím je při své výšce tenoučký, což ho taky limituje,“ připouští bývalý reprezentant.

Místo Euroligy zápasy proti Nymburku

Na konci ledna se měli brněnští basketbaloví učedníci pod hlavičkou projektu Next Generation představit na turnaji mládežnické Euroligy. Byl ale kvůli koronaviru odsunut na pozdější termín. 

„Nutno říct, že nám to trochu hraje do karet. Nevím, v jakém rozpoložení, nebo spíš rozložení, bychom tam za současné situace jeli,“ krčí rameny brněnský trenér Luboš Bartoň. Situaci vnímá negativně nejen z brněnského, ale i z reprezentačního pohledu. „V osmnáctce mám nějakých dvaadvacet hráčů. V tréninkovém procesu jich je teď ani ne polovina. Další teď trénovali v rouškách nebo někde pod mostem. To je hrozně špatně,“ nebere si servítky.

Vrcholem dosavadní sezony tak pro jeho mladé hráče v Brně nebude Euroliga, ale nadcházející dva zápasy proti mistrovskému Nymburku. První se hraje v úterý na palubovce mistra, druhý dva dny před koncem roku pod Špilberkem. „Honit body“ do tabulky Brňané nemusí, a tak se dá očekávat, že teenageři dostanou svůj prostor.