Jen co dvoustovkou prolétl se značným náskokem na prvním místě, uviděl na tabuli výkon 19,32, vyrovnání amerického rekordu Michaela Johnsona z roku 1996.
Běžel jsem tak dobře a vy mi opravdu chcete udělat tohle? problesklo mu hlavou, že maximum „jen“ zopakoval, ale nepřekonal. Vzápětí ale časomíra ukázala oficiální čas 19,31. A Lyles mohl slavit naplno.
„Cítil jsem formu i na světový rekord, ale americký beru,“ prohlásil. Mnoho mu k titulu absolutního krále dvoustovky neschází. V Eugene ukázal třetí nejrychlejší čas historie, před sebou má jen jamajské duo Usain Bolt (19,19), Yohan Blake (19,26).
7. DEN MS: Oštěpař Vadlejch čtvrtý v kvalifikaci, dvoustovku ovládl Lyles |
„Když jsem zaběhl 19,50, tak jsem se divil, jak se sakra Michael Johnson dostal na tři desetiny? A jak se dostali na dvě a na 19,19? Pak jsem si řekl, že se o to starat nebudu. Věřil jsem, že těchto časů můžu dosáhnout. A teď to konečně přišlo,“ prozradil 25letý Američan.
„S koučem jsme vyhlásili, že letošek bude naším nejskvělejším rokem. Americkým rekordem to jen začalo.“
Současné ambiciózní promluvy jsou však ve velkém kontrastu s jeho loňským vystupováním. Na olympiádě byl totiž Lyles navzdory třetímu místu z dvoustovky nešťastný. Potřeboval z duše odvalit závaží depresí a nesplněného bratrského přání.
Olympijský sen bez bráchy? To není ono
Po zisku medaile začal vyprávět, že těsně předtím, než nastoupil na letadlo do Tokia, propukl v pláč a dlouze rozmlouval s přítelkyní.
„Mluvili jsme o mně a mém bratrovi. Bylo pro mě velmi těžké sledovat, jak tvrdě trénuje,“ začal, než se kvůli slzám musel odmlčet.
We did it bro we made the team together @josephus_lyles
Cortney white https://t.co/SNJlXyegru
Narážel tím na skutečnost, že jeho o rok mladší sourozenec Josephus, který přišel s myšlenkou, aby se oba stali profesionálními atlety, se do amerického výběru pro hry nekvalifikoval.
„Každý den děkuji Bohu, že jsem byl schopný se sem dostat, ale takhle jsem si to nevysnil. V roce 2012 měl můj bratr sen, že se dostane na olympiádu, a já jsem se k němu jen přidal po cestě. Někdy si říkám, že by tu místo mě měl být on.“
MS Eugene 2022příloha iDNES.cz |
Dále Lyles připomněl, že v dětství byl kvůli dyslexii vyloučen ze školního kolektivu, což jej dovedlo až k depresím. Únik nacházel ve společnosti bratra a matky.
„Bez ní bych ničeho nedosáhl,“ říkal ještě před Tokiem. „Byla velkým zastáncem péče o mentální zdraví, odmala nás vedla ke spolupráci s psychologem. Chtěla, abychom věděli, kdo jsme mimo dráhu. Protože když dáte všechna svá vajíčka do jednoho košíku a někdo vám je vezme, najednou nemáte nic.“
Lyles si proto pěstuje pestrý život i mimo sportovní kariéru. Pod uměleckým jménem Nojo18 vydal několik písní.
Newest song Souvenir is out now!!!
https://t.co/0B94ezi11Z
Created with @sandicheekspv @BabaShrimps https://t.co/YA7pUMbZVJ
„Hodně lidí se o mou hudební kariéru zajímá a je celkem divné, když jim pak musím říkat, že jsem ve skutečnosti atlet. Říkají: Cože? A já na to: Jo, chystám se na olympiádu. Je hezké být chtěný na obou stranách. Mám pocit, že mám místo, kam jít. Svůj talent používám jako cestu, abych si nemyslel, že se musím soustředit jen na atletiku.“
Přesto v něm příchod covidové pandemie i násilná smrt Afroameričana George Floyda, na jehož podporu otevřeně vystoupil, znovu probudily temná zákoutí mysli. Lyles v létě 2020 přiznal, že začal brát antidepresiva. A pral se s myšlenkami na konec kariéry.
Nejsem nástupce Usaina Bolta
„Vždycky jsem říkal, že v den, kdy se tímhle sportem nebudu bavit, ho opustím. A chvíli pro mě skutečně zábavný nebyl. Chtěl jsem skončit.“
Na pohodě mu nepřidalo ani rozdělení s bratrem, stejně tak mu olympijský sen zhořkl absencí diváků. Svou bronzovou medaili popsal v Tokiu jako nudnou. Navzdory tomu se dokázal s démony vypořádat.
Američan Noah Lyles vítězí v mužské dvoustovce na mistrovství světa.
„Nejsem definovaný tím, že jsem bronzový medailista z olympiády nebo mistr světa. To nejsem. Jsem Noah Lyles. Nejsem nástupce Usaina Bolta nebo Andreho De Grasse. Já jsem já a vždycky takový budu.“
Obšírným vysvětlováním chce pomoci lidem, kteří se v životě rovněž dostali do temné uličky a potřebují posvítit, aby našli cestu ven: „Chci, abyste věděli, že když se necítíte v pohodě, můžete vyhledat profesionální pomoc. Je to vážný problém. Nechci se jednoho dne vzbudit a říct si: Už na světě nechci být.“
Lyles svá traumata - zdá se, že nadobro - překonal. A tak mohl ve čtvrtek v Eugene oslavovat jako smyslů zbavený. Užíval si na první pohled možná snadný, přesto těžce vykoupený triumf. Stejný je i on.
Obal tvrďáka a neohroženého frajera, který ukázal třeba před měsícem na národním šampionátu vyzývavým gestem směrem k mladému soupeři Erriyonu Knightonovi, halí citlivou povahu.
O čemž svědčí fakt, že coby čerstvý šampion dvoustovky strávil nejdelší část oslav v pevném objetí s rodinou.
„Atletikou jsem se dneska bavil nejvíc v životě. Myslel jsem, že jsem se loni změnil. Vyděsilo mě to, chtěl jsem znovu získat jiskru. Povedlo se mi to, a tak si připomínám: Není žádný tlak. Jen čistá zábava.“
