V nedělním finále sahal Vadlejch i po zlatu. Hodem ze druhé série 87,28 metru vedl, jenže čtvrtým pokusem jej překonal Němec Julian Weber, jenž se za bouřlivého řevu Olympijského stadionu vytáhl až na 87,66.
„Samozřejmě jsem chtěl vyhrát, ale stříbro za 87 metrů není neúspěch,“ hodnotil český reprezentant. Myslím, že je to skvělé. A jedu dál, budu na sobě dřít ještě víc.“
Byl tohle závod, před kterým jste nejvíc pomýšlel na zlatou medaili?
Nikdy nepomýšlím na nic, snažím se jít do každého závodu s čistou a vypnutou hlavou. Tady to bylo stejné. I když jsem při prvním hodu, kterým jsem se chtěl uklidnit, přešlápl, tak jsem druhým ukázal, že to v sobě mám.
7. DEN ME: Oštěpařům vládl Weber, Vadlejch bere stříbro, Veselý končí čtvrtý |
Bral jste právě Webera jako hlavního konkurenta?
Letos už jsem zažil, že mě Julian přehodil posledním hodem. Měl jsem skoro 89 metrů, ale on dal přes 89, takže je vidět, že do posledního pokusu není nic jisté. Obzvlášť v generaci, kdy má na světě sedm oštěpařů hozeno přes 89, je možné úplně všechno.
Vašeho soupeře určitě vyhecovali i diváci.
Podporu měl obrovskou a nebyl z ní sklíčený, naopak mu pomohla a ukázal, že je velký závodník. Čtvrtých míst si už užil dost, teď má medaili. Je to jeden z férových lidí ve sportu.
 |
Na překonání Webera jste měl tři pokusy, ale všechny byly krátké. Proč?
Riskoval jsem. Zkoušel jsem všechno trošku zrychlit a opravdu jsem všechno zrychlil, což je u oštěpu špatně. Nebyl jsem tak uvolněný, jak jsem v tu chvíli potřeboval.
S Weberem máte letos bilanci na vrcholných akcích 1:1, on má čtvrté místo z mistrovství světa a první z Evropy, vy třetí a druhé. Jste spokojený, nebo byste bral spíš jeho zápis?
Světová medaile je vždycky víc, je důležitá, ale zase vítězství je vítězství. Jak říká trenér (Jan Železný), vítěz zajímá všechny, poražený nikdo. Na druhou stranu jsem ukázal, že i na dvou majorech v jednom roce se dají získat dvě medaile. Už jsem lehce unavený a jsem rád, jak to dopadlo. Kdyby mi to někdo řekl před sezonou, tak to beru všema deseti. Na majorech jsem hodil 86 a 87 metrů, což hovoří za vše.
V jednu chvíli jste byl stříbrný a na třetím místě figuroval Vítězslav Veselý. Vzpomněl jste si na olympiádu v Tokiu?
Jo, ale dvacet vteřin na to si Fin (Etelätelo) hodil osobák (86,44). V ten moment jsem si říkal: Ty jo, medaile z mistrovství Evropy za 86 a půl, to nebylo ani v Berlíně, kde se opravdu naházelo. Naopak byly šampionáty, kdy bylo zlato za 83. Opravdu to ukázalo kvalitu této generace a můžeme se těšit, co se bude dít příští rok.
Vás stříbro namotivuje?
Samozřejmě to může být motor v tréninku a ve věcech kolem, ale v závodě čím míň člověk přemýšlí, tím líp. Když bude mít v hlavě: Jdu si pro zlato a nic jiného nechci, bude ještě víc stažený.
V příštím roce se koná mistrovství světa v Budapešti, už se na něj budete myšlenkami i tréninkem zaměřovat?
Teď mě ještě čekají poslední dvě Diamantové ligy a pak myslím, že zasloužený odpočinek. Ale ano, hlavu už chystám na Budapešť.
