Ze začátku závodu jste se trápil. Co jste potom změnil?
Trošku jsem předtím bojoval s rozběhem, protože mám zatejpovanou achilovku a úplně jsem nevěděl, jak se mám s tím rozběhem poprat. Tak jsem si řekl: Musíš to udržet na špičkách, ať tě to bolí, nebo nebolí.
Což se vám zjevně povedlo.
V páté sérii mi jeden rozběh vyšel a hned to bylo dobré. Škoda toho posledního pokusu, při kterém jsem se dostal příliš blízko k čáře. Třeba by to taky odletělo. Ale to už je teď jedno.
7. DEN ME: Oštěpařům vládl Weber, Vadlejch bere stříbro, Veselý končí čtvrtý |
Chvíli jste se držel na bronzové pozici, než vás v osobním rekordu přehodil Fin Lassi Etelätalo. Čekal jste útok právě od něj?
Od nikoho jiného bych ho už ani nečekal. Já přehodil Etelätala ke konci závodu na Evropě v Curychu 2014 a on tam potom skončil čtvrtý. Tak jsme si to dneska vyměnili.
Hodně vás v tu chvíli ten sesun z medailového postu mrzel?
To je sport. Tak to chodí. Jednou jste na medaili, pak jste čtvrtý. Ale trochu jsem Etelätalovi tu medaili i přál. Skončil už párkrát čtvrtý (naposledy na MS 2019 v Dauhá), zasloužil si ji.
Tentokrát jste čtvrtý vy, navíc s hodem k 85 metrům. S čímž byste však vzhledem ke zdravotně protrápené sezoně mohl být spokojený, ne?
Vždyť také jsem, beru to umístění všema deseti. Jel jsem do Mnichova s tím, že půjdu krok po kroku. Po příjezdu jsem si říkal: Nejdřív řeš kvalifikaci a až potom se případně uvidí, co se stane ve finále. Čtvrté místo je krásné.
Ve 39 letech můžete říci, že na posledních dvou velkých akcích, jichž jste se zúčastnil, jste skončil třetí a čtvrtý.
Za to jsem vážně moc rád. Asi bych si před nějakými pěti lety ani nepomyslel, že to v tolika letech ve mně pořád ještě bude. Možná se teď zúročují i mé zkušenosti, které jsem v kariéře nabral. Dokážu je prodat.
Oštěpař Vítězslav Veselý ve finále na ME.
Povzbudí vás dnešek do další práce?
Ano, v tom spočívá ta krása oštěpu. Pořád je to o tom, že se vám vše musí pospojovat v pravou chvíli aspoň do jednoho hodu. Klidně se vám stane, že máte natrénováno a jste nabušený, a přesto se to při nejdůležitějším závodě sezony zrovna nespojuje. Naopak já když jel do Mnichova, tak jsem každému říkal: Jediné, čím jsem si jistý, je to, že tam budu po mých předchozích problémech a pauzách dost odpočinutý na závod. Ale mně se takové pauzy i vyplácí. Jak je člověk starší, nesmí to přehnat s tréninkem, musí si umět odpočinout. A pak se může stát něco dobrého.
Motivovala vás o den dříve i medaile Barbory Špotákové, která je ještě o kousek starší než vy?
Já Báře věřil! Když jsem ji viděl, říkal jsem si: Ona je natolik dobrá závodnice, že pokud tu nebude viset medaile nějak moc vysoko, tak šanci využije. A Bára potvrdila, že je výtečnou oštěpařkou, nejen tělem, nýbrž i hlavou. Je nejlepší oštěpařkou všech dob a zase to všem ukázala.
