Od začátku svého posledního rozběhu se pohyboval v zadní části skupiny.
Na levé noze přilepený velký tejp.
Až do posledního kola to vypadalo, že mu vysoké tempo, které nasadil Australan Stewart McSweyn, nevadí, držel se s přehledem.
Jenže poslední čtvrtka byla pro Holušu příliš rychlá.
7. DEN MS: Koulař Staněk postoupil do finále, trio mílařů neuspělo |
Začal ztrácet metr po metru, a i přes slušnou závěrečnou stovku, to na lepší než jedenácté nepostupové místo v rozběhu nestačilo.
„Byl to dneska super závod, rychlý, neběželo se mi špatně, a ani těch 3:39,80 takový propadák vzhledem k tomu, co v sezoně běhám. Na víc nebylo,“ popisoval, když přišel mezi české novináře.
Načež odhalil, že ani na šampionát nepřijel stoprocentně zdravý.
„Nalejme si čistého vína. Koncem srpna mě začala bolet druhá kyčel. Vypadá to, že na ní mám únavovou zlomeninu pouzdra kyčle, takže to samé, co jsem měl na začátku roku na té pravé,“ prozradil.
Právě kvůli únavové zlomenině Holuša prožil nelehký rok.
Blázen, který chce běhat i přes bolest
Únavová zlomenina a zánět kyčle.
Dva důvody, proč tentokrát Holuša vůbec neběhal v hale a proč přišel o evropský šampionát v Glasgow.
S kyčlemi měl problémy už delší dobu. Vlastně od narození.
„Už ve dvaceti mi Pavel Kolář říkal, že to není na dlouhé běhání. A dneska je
Špatně se cítil už před Vánoci. Zlom pak přišel na Silvestra po silničním závodě. Když se Na Nový rok probudil, nemohl chodit.mi 32. Můžu asi děkovat za každý rok, že jsem tady a můžu běhat, protože takové ty prognózy nebyly,“ říká. „Každopádně když na konci minulého roku přišla intenzivní bolest, snažil jsem se ji přeběhat. Tím jsem to ale dorasoval. To jsem celý já. Blázen, který chce běhat i přes bolest. Jenže jsem na to doplatil. Pravá kyčel nevydržela a praskla.“
I tak ale odletěl na kemp do Keni, kde ještě 12 dní pod prášky běhal. Nebo spíš kulhal.
Když přijel do Česka, magnetická rezonance odhalila únavovou zlomeninu, otok kosti a zánět.
„I přes velké úsilí a kvalitní trénink musím bohužel plány na halovou sezonu zrušit,“ uvedl hned na webu atletického svazu.
Měsíc musel odpočívat a nic nedělat, než se mohl vrátit k tréninku.
„Naštěstí po vyšetřeních a stanovení postupu s profesorem Pavlem Kolářem hledím do letní sezony optimisticky. Do karet mi hraje i to, že světový šampionát je později než obvykle,“ říkal.
Na přelomu února a března jen klusal, pomalu přidával kilometry, než začal trénovat naplno.
Naplno se v závodě rozběhl až 3. června, kdy si na Odložilově memoriálu s pár kily navíc zaběhl patnáctistovku.
Skončil dvanáctý, ale nevzdal to.
ÚNAVA. Jakub Holuša po rozběhu na 1500 metrů na MS v Dauhá.
Zlepšoval časy, než se na mítinku v Bernu přiblížil limitu pro mistrovství světa v Dauhá výkonem 3:36,65 (limit byl 3:36).
„Jsem rád, že jsem se posunul na tuto úroveň, ale cítím, že potřebuju závodit. Mělo by to jít ještě dolů. Směrem k dalšímu průběhu sezony mám dobré pocity,“ popisoval.
Čas už dolů nešel, i tak pozvánka pro pátého muže londýnského šampionátu dorazila.
Jenže už v Bernu se bolest ozvala znovu.
Příští rok snad bude lepší
Tehdy si Holuša myslel, že má jen problémy s přitahovačem.
Jenže pak přišly další starty a po mítinku v Birminghamu se druhá noha ještě více zhoršila. Na domácím šampionátu v Hodoníně už bolest byla velká.
„I tak jsem chtěl ale do Dauhá odjet. Bylo by mi líto se na to vykašlat a asi bych si to vyčítal,“ popisoval.
Proto dál pod prášky proti bolesti trénoval. Nebo trénoval…
… jezdil na kole a běhal jen rychlé úseky, aby nohu šetřil a nemusel se prášky ještě více ládovat.
„I tak jsem je do sebe poslední měsíc dost sypal. Vždycky, když jsem tomu dal zahulit na tréninku, tak jsem pak dva dny kulhal i při chůzi. Tak intenzivní ta bolest je,“ popisoval.
I po příletu do Dauhá se jej reprezentační fyzioterapeuti snažili dát do kupy. „Nadopovat“ jej povolenými prášky proti bolesti, díky kterým nakonec v závodě žádnou bolest necítil.
„Ale když to má člověk v hlavě, která dělá minimálně 30 procent výkonu, je to těžké. Hlava už je hodně unavená z toho, jak poslední měsíc s bolestí bojuje. Těžko se mi dneska na ten běh nastavovala. I tak jsem bojoval a nechal tam všechno. Chtěl jsem sem odjet to zkusit. Bylo by mi líto se na to vykašlat,“ vyprávěl.
Jestli to nebyl zbytečný risk?
Vždyť za 10 měsíců jsou na programu hry v Tokiu, s velkou pravděpodobností poslední jeho kariéry.
I Holušův fyzioterapeut Jiří Kmínek mu domlouval. Že ho protahování sezony na úkor zdraví nakonec může stát letenku do Tokia.
MS v atletice 2019speciální příloha iDNES.cz |
„Ale já jsem střelec, vždycky jsem byl. Člověk nikdy neví, co se může stát na mistrovství světa. Mohlo se spadnout, běžet pomaleji a byl bych v semifinále, což by bylo o něčem jiném. To riziko tam ale samozřejmě je. Já ale věřím, že když jsem vyléčil pravou nohu, vyléčím i levou a budou obě jako nové,“ usmívá se.
Hned v pondělí podstoupí Holuša v Praze magnetickou rezonanci. Ve středu bude následovat návštěva docenta Pavla Koláře, kde se domluví na léčbě.
Zabrat by měla něco přes měsíc.
Pak Holuša vrhne všechny síly směrem k přípravě na následující olympijskou sezonu.
„Byl to náročný rok. Jen doufám, že ten příští bude lepší,“ dodává.
