Ne, nebyla to její soutěž.
Od samého začátku ne. Hned při prvním pokusu na 430 centimetrech – výšce, kterou jindy bez problémů zvládá – tentokrát Amálie Švábíková laťku jen podskočila.
Následnou opravu zvládla, pak bez problémů skočila i 450 a zdálo se, že se ve finále světového šampionátu v Budapešti nastartovala.
Jenže ono ne.
Úvodní dva pokusy na výšce 465 centimetrů byly beznadějné, ten třetí už byl přece jen lepší, ale ani on na zdolání laťky nestačil. V prvním finále na světovém šampionátu tak mladá česká naděje skončila předposlední, jedenáctá.
Amálie Švábíková skončila na atletickém MS v Budapešti jedenáctá.
„Představovala jsem si to jinak, je to hořkosladké finále. Jsem mezi nejlepšími dvanácti na světě, ale určitě bylo na víc, mrzí mě to,“ říkala po závodě českým novinářům.
Co bylo na vině?
Hlavně rozběh, se kterým se celou soutěž prala.
„Jednou jsem byla daleko, podruhé moc blízko laťky, vůbec jsem to nedokázala chytit. V rozběhu jsem dělala spoustu chyb, to dneska hrálo roli,“ uznala.
Mrzelo ji hlavně, že se víc neukázala před rodinou, která ji přijela podpořit. Na finále dorazil přítel a desetibojař Ondřej Kopecký, taky nejbližší ze Slovenska nebo děda s bratrem.
„Podporu jsem měla velkou, o to víc mě mrzí, že jsem jim nepřinesla lepší výsledek. Ale věřím, že se na mě nezlobí, že spolu ještě nějaké světové finále třeba zažijeme,“ usmála se.
5. DEN MS: Tyčkařka Švábíková skončila jedenáctá, Macík a Juška postoupili |
To rozhodně, pokud bude pokračovat v letošních výkonech.
S touto sezonou může být nadmíru spokojená. Na halovém mistrovství Evropy v Istanbulu vybojovala první seniorskou medaili – bronzovou.
Na 472 centimetrů si vylepšila i halový rekord, který devět let držela Jiřina Kudličková. Překonala ho o centimetr.
Mezi elitou se konečně pořádně prosadila.
Od snowboardingu k atletice
Čím to vlastně je, že se nyní, v 23 letech tahle juniorská mistryně světa začíná prokousávat do širší světové špičky?
„Že bych se letos cítila nějak zvlášť jinak než v těch předešlých letech, to nemůžu říct. Možná jsem zkrátka víc zesílila a zrychlila,“ přemýšlela.
Nebo prostě jen dospěla. Technicky, fyzicky i mentálně.
Nebyla by první, ani poslední z českých sportovců, komu průlom v dospělé kategorii trval o něco déle, byť v té juniorské zářil.
MS v atleticena iDNES.cz |
Třeba biatlonista Ondřej Moravec měl z juniorských šampionátů pět individuálních medailí, ale mezi dospělými to dobrých sedm let trvalo, než se probojoval do absolutní špičky. A jak pak zářil!
Švábíková teď může zažít dost podobnou cestu.
V nižších věkových kategoriích platila za generační talent. Je držitelkou celkem pěti národních rekordů napříč kategoriemi. V hale i venku.
Přitom dřív byla nadějnou snowboardistkou a zdálo se, že půjde ve stopách Evy Adamczykové. Atletice se věnovala nejprve v rodné Kadani a po přestěhování do Prahy chodila na Slavii. I tehdy ale tyčku brala spíše jako doplňkový sport ke zlepšení kondice u snowboardingu.
Jenže se rychle lepšila.
V žákovských kategoriích překonávala rekord za rekordem, oba sporty zvládala pár let kombinovat na vrcholové úrovni. Až v později definitivně skok o tyči zvítězil, skočila totiž mládežnický národní rekord 370 centimetrů.
Od té doby je atletkou na plný úvazek, a to dost úspěšnou, vždyť je juniorskou mistryní světa z Tampere 2018.
 |
A letos udělala i velký krok mezi absolutní elitu.
„Tahle sezona je určitě obrovsky průlomová. Konečně se mi podařilo probojovat se mezi nejlepší tyčkařky. V hale jsem urvala bronz, tady jsem postoupila do finále na mistrovství světa. Výkonnost se konečně ustálila, jsem na výškách, na kterých potřebuju být. Teď už jen stavět kameny a posouvat to dál,“ má jasno.
Dlouhodobým cílem jsou pochopitelně jako u většiny sportovců olympijské hry.
Na ty za rok v Paříži by se samozřejmě moc ráda podívala.
„Olympiáda je mým hnacím motorem. Chci na ní pro svou zemi něco dokázal, aby třeba jednou někdo věděl, že Amálie Švábíková byla česká tyčkařka,“ zasní se.
Proč ne?
