Minulý týden v pondělí byla vyslána posádka zdravotníků záchranné služby na Prahu-západ. V domě se tam zabarikádoval muž a hrozil sebevraždou. Na místo byla zavolána i policie a její vyjednávač. Akce ale nedopadla šťastně. Po násilném vniknutí do domu policisté už jen nalezli tělo bez známek života.
Pár dnů předtím vyjížděla posádka rychlé lékařské pomoci na pomoc mladé ženě na Kladensku. Kvůli partnerským neshodám požila větší množství léků a pořezala se na zápěstí ruky.
„Záchranáři na místo dorazili za osm minut od okamžiku telefonátu volajícího, který případ nahlásil. Krevní ztráta sice viditelně nepřesahovala 300 mililitrů, pacientka však měla již závažnou poruchu vědomí s neschopností komunikace v důsledku intoxikace,“ líčí mluvčí středočeské záchranky Petra Effenbergerová.
Stav sebevražedkyně bylo podle ní nutné řešit intenzivní péčí zahájenou ihned na místě zásahu. „V takových chvílích je úplně zbytečné zvažovat, zda jde o skutečný úmysl spáchat sebevraždu nebo jen o demonstraci. Smrtí může skončit a velice často také končí i ty demonstrativní sebevražedné pokusy,“ dodává.
To jsou dva případy sebevražd, kterým museli středočeští záchranáři v posledních dnech čelit.
Časté spojení s alkoholem
Sebevraždy nejsou sice početně frekventované, avšak kvůli nedostupnosti psychiatrické péče v nepřetržitém provozu jsou s nimi středočeští záchranáři v terénu relativně často konfrontováni.
Pokud jsou záchranáři vysláni k pacientovi, který vyhrožuje sebevraždou, nebo už učinil sebevražedný pokus, musejí určit míru rizika jeho chování a rozhodnout, zda ho transportovat i přes jeho případný nesouhlas.
„Situaci komplikuje i fakt, že sebevražedné pokusy jsou často spojené s požitím alkoholu či přímo závislostí, což znesnadňuje i následné předání na specializované pracoviště. Psychiatrické nemocnice totiž až na výjimky odmítají přijmout pacienty pod vlivem jakékoliv návykové látky,“ popisuje nesnadnou situaci záchranářů Petra Effenbergerová.
Pokud sebevražedný pokus nebyl dokonán a pacient není zraněn, je v rámci Středočeského kraje transportován do psychiatrické nemocnice, například v Beřkovicích, Dobřanech, Kosmonosech nebo na Vysočinu do Havlíčkova Brodu. Pokud by byl zraněn, tak samozřejmě nejprve putuje do nemocnice na příslušné oddělení, například na chirurgii či internu. Další přesun pacienta je už potom v gesci nemocnice.
Středočeští záchranáři letos vyjeli k 761 případům, kdy se pacient rozhodl odejít ze světa dobrovolně. Z toho bylo 445 mužů, 314 žen a ve dvou případech nebylo pohlaví stanoveno. Ve 119 případech už pak nemohli záchranáři osobu i přes veškerou snahu udržet při životě.
Sebevražd ve Středočeském kraji ale bylo ve skutečnosti letos ještě o něco více. Ne ke všem totiž záchranáři vyráží. V některých případech už nejsou potřeba.
Středočeská policie ke konci minulého týdne evidovala za letošek již 146 dokonaných sebevražd. Pozitivní je, že tento rok bude zřejmě méně tragický než ten minulý. Loni si v kraji vzalo život 210 lidí.
„Nejčastěji evidujeme sebevraždu oběšením. Policii na sebevraha převážně upozorní osoba nacházející se v místě události, případně osoba blízká oběti, například na základě nálezu dopisu na rozloučenou, textové zprávy nebo telefonátu. V některých případech volají sami sebevrazi na linku 158,“ uvádí Barbora Schneeweissová ze středočeské policie.
Kdy si lidé berou život
Sebevraždy mají statisticky pomyslný vrchol ve věku pozdní adolescence, tedy 17. až 21. rokem, a na počátku třetí dekády. Druhý vrchol pak nastupuje ve věku nad 65 let, kdy se často jedná o takzvané bilanční sebevraždy.
„Sebevraždy dětí nejsou v mladším školním věku časté, před dosažením desátého roku věku se sebevražedné pokusy vyskytují výjimečně. Zhruba do tohoto věku dítě nechápe skutečný význam smrti. A nejsou časté ani do věku 15 let. Jejich počet se zvyšuje až s dospíváním a v adolescenci představují sebevraždy druhou nejčastější příčinu smrti. Nejčastějším motivem bývají vztahové problémy v rodině nebo partnerské krize, či problémy ve škole,“ popisuje Petra Effenbergerová.
Podle věkových kategorií a pohlaví se liší i způsoby sebevraždy. „Mladší lidé, zejména ženy, volí otravu léky – nejčastěji hypnotiky, sedativy nebo antidepresivy, ale také analgetiky. Výjimečné nejsou ani skoky z výšky či pořezání zápěstí. Muži v produktivním věku a senioři volí spíše sebevraždu oběšením nebo střelnou zbraní,“ pokračuje Effenbergerová.
Zaměstnanci záchranky se setkávají i s dalšími způsoby, které nejsou raritní. Patří k nim například skok pod vlak či pod kamion, náraz do pevné překážky v rychle jedoucím autě či otrava výfukovými plyny.
