První příznaky je podle odborníků možné pozorovat ještě v předškolním věku. Při pohledu na autobus či při zaslechnutí cinkání tramvaje začne dítě vykazovat abnormální známky radosti, následované zvídavými otázkami. Pokud rodič tyto symptomy u svého potomka vypozoruje, je vhodné s ním urychleně navštívit muzeum MHD.
Mazací tramvaj
„Právě předškoláci často jeví zájem o vozy MHD a jsou velice vděčným publikem vůbec. Když k nám chodí na exkurze školky, vždy se najde některé dítě, které jeví zvláštní zájem a ptá se na podrobnosti,“ popisuje vedoucí sekce historických vozidel střešovického Muzea MHD Milan Pokorný.
Pokud příznaky během několika následujících let samy nezmizí, lze již téměř s jistotou určit diagnózu - šotoušství. „Samozřejmě se rodiče nemusí bát, nejde o žádnou nemoc,“ ubezpečuje psycholožka Radana Štěpánková.
Jde spíše o zálibu. Konkrétně o zálibu ve všem, co se týká veřejné dopravy. Podobně jako vrcholoví sportovci začínali se svým sportem často už ve velmi útlém věku, u řady šotoušů je to stejné.
Zvládli byste soutěž o největšího šotouše? |
Ti se však mohou setkat s nepochopením okolí. Zatímco totiž obyčejnému cestujícímu stačí cestou do práce sednout do tramvaje a znát název zastávky, na které má vystoupit, šotouš se s tímto množstvím informací nespokojí. Z obyčejné tramvaje se v jeho očích stává Tatra T3R. PLF či Škoda ForCity Alfa.
Z cestujících jsou rázem „kaštani“, jak se jim přezdívá mezi znalci MHD. A v jeho hlavě se odehrávají výpočty, o kolik minut by tramvaj byla dřív v cíli, kdyby její trasa vedla jinudy.
Šotoušství je nakažlivé
Přestože šotoušství není nemoc, zdá se, že se poslední dobou stává nakažlivým. Jen takzvaná mazací tramvaj má na Facebooku přes šest tisíc obdivovatelů, kteří sdílejí svá „selfíčka“ s tímto netradičním vozidlem. A fanoušků stále přibývá.
„Praha se dá skutečně označit za město šotoušů. Je to dáno především počtem obyvatel i hustou sítí MHD,“ vysvětluje vedoucí archivu pražského dopravního podniku Pavel Fojtík. Také on se začal o hromadnou dopravu zajímat již v útlém věku.
Počátky šotoušství, jak je známe, se podle něj datují na konec 60. let. „Byl to, tuším, říjen 1969, kdy v Praze vznikl Kroužek přátel městské dopravy. Původní představa zakladatelů byla taková, že půjde o odborné sdružení, které bude shromažďovat informace o městské hromadné dopravě z celé republiky. Mimo jiné to souviselo i s tím, že v roce 1974 měly v Praze přestat jezdit staré tramvaje. Snahou bylo je fotit a získávat o nich informace,“ popisuje Fojtík.
A právě focení tramvají, vlaků nebo autobusů bylo klíčové pro vznik slova šotouš. To prý pochází z anglického slova „shoot“, které mimo jiné znamená i „udělat snímek“.
Slovo šotouš však bylo a pro mnohé odborníky na MHD nadále zůstává hanlivým označením. Právě experti na veřejnou dopravu jím totiž označovali ty nadšence pro dopravu, kteří bez odborných znalostí zapáleně přednášejí o MHD, fotí vlaky či podle vlastního uvážení navrhují změny vedení některých linek.
Návrhy, jak by se měly změnit jízdní řády či přečíslovat některé spoje, dostává pravidelně společnost Ropid, která organizuje hromadnou dopravu v Praze.
„Dostáváme takto spoustu tipů. Jsme za ně ale rádi, některé jsou pro nás přínosné,“ říká mluvčí organizace Filip Drápal. Právě Ropid před několika lety zapracoval na tom, aby šotoušství přestalo být vnímáno negativně. Začalo to v roce 2009 soutěží o největšího šotouše. Tato soutěž se od té doby koná každý rok.
Společnost pro pražské šotouše pořádá i další akce. Třeba už příští týden - ve středu 16. září se chystá závod, ve kterém vyhraje ten, kdo nejdřív zvládne ujet pomocí MHD 140 kilometrů.
