V areálu bývalého vojenského cvičiště uhynuly krátce po sobě dvě zubří samice, jedna z nich s mládětem, a jeden býk. Z pětičlenného stáda zbyl pouze jeden kus.
„Hlavním důvodem úhynu byla pravděpodobně silná infekce invazní hlísticí Ashwortius sidemi, která byla do Evropy ve 20. století zavlečena s rovněž invazním jelenem sikou,“ vysvětlil parazitolog Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.
Průběžná vyšetření trusu tuto hlístici u uhynulých zubrů neodhalila, infekce se ale prokázala na základě pitev všech uhynulých zubrů.
Trus zubrů v rezervaci byl na výskyt parazitů opakovaně vyšetřován, ale tyto nebezpečné parazity žádný z rozborů neodhalil. Nepomohlo ani to, že zvířata byla od prvních známek zdravotních problémů pod veterinárním dohledem.
„Jsme přesvědčeni, že jsme pro záchranu zubrů udělali z naší strany maximum. Vzhledem k tomu, že máme zvířata zapůjčena, jsme povinni je pravidelně kontrolovat a vše konzultovat se zřizovatelem Česká krajina, která nám zvířata poskytla,“ stojí ve vyjádření přírodní rezervace na sociální síti.
Stejný parazit zahubil zubry v Polsku
„Případ v Rokycanech není mezi chovy zubrů zdaleka ojedinělý. Úhyny zubrů vlivem téhož parazita jsou známy z Polska. V nizozemských zubřích stádech zase způsobují úhyny plicnivky, což jsou rovněž parazitické hlístice žijící v dýchacím ústrojí. V oblasti známého Bělověžského lesa zase zubří býci trpí dosud nevysvětlenými těžkými záněty předkožky. Každý region má z hlediska veterinární problematiky zubrů specifika,“ doplnil Miloslav Jirků.
Podobná situace je i v České republice, kde v minulých letech kvůli infekcím vyhynuly dva chovy v jižních a středních Čechách.
Zubři mají v oblasti citlivosti na některá onemocnění nebo parazity velmi ztíženou situaci. Člověk tento druh téměř vyhubil, takže celá současná světová populace zubra pochází z pouhých 12 jedinců, což je důvodem nízké genetické různorodosti, která zubra činí zranitelným. To může zvyšovat citlivost zubrů k invazním parazitům, na které neměl možnost se evolučně adaptovat.
Naopak zubr je velmi odolný vůči původním evropským druhům parazitů. Nemá například problém s velkými jaterními motolicemi, které trápí jelenovité.
„Invazní druhy způsobují v Evropě nejenom škody ve výši stovek miliard korun ročně, ale mají také dramatický dopad na biologickou rozmanitost. Šíření asijského jelena siky a jím roznášených parazitů to nyní bohužel potvrdilo v rokycanské rezervaci,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která zubry do rezervace poskytla.
Parazity roznáší asijský jelen sika
Bývalý vojenský prostor u Rokycan je evropsky významná lokalita cenná mimo jiné svými mokřady a vlhkými loukami. Kvůli výskytu vzácných organismů není možné v lokalitě intenzivně používat toxická antiparazitika.
„Momentálně s kolegy z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno připravujeme postup, jak v Rokycanech obnovit chov zubra evropského tak, aby se neopakoval problém s parazity a zároveň nedošlo k poškození citlivé přírody bývalého vojenského cvičiště,“ uzavřel Miloslav Jirků.
Podobné místo jako u Rokycan se nachází ve středočeských Milovicích. V roce 2019 se do projektu společnosti Česká krajina zapojily i Dobřany na Plzeňsku.
Spolu se zubry žijí v bývalém vojenském komplexu u Rokycan chránění exmoorští pony. První dvě zubří samice přivezli do cvičiště v lednu 2020, následoval samec Tábor.
Oblast leží na jižním okraji města a protéká tudy Rakovský potok, v němž žije rak kamenáč. Na území se vyskytují také skokan štíhlý, ropucha obecná, užovka obojková či ťuhýk obecný. Roste zde třeba kosatec sibiřský, upolín nejvyšší nebo žluťucha lesklá.
