„Tahle cesta s neuvěřitelně úžasnýma lidma byl jeden z vrcholů loňského roku. Přes noc jsme si užívali party ve vlaku při přesunu do další destinace, přes den byl potom čas na hry, výlety, výšlapy, vodku, urbex nebo saunu,“ pochvaluje si Slávek Král. Ten spolu s dalšími cestovateli projel přes Užhorod, Koločavu, Oděsu, Kyjev, Černobyl a Charkov.
„Vrcholem byla 26hodinová silvestrovská jízda z Charkova do Užhorodu ve vlastním vagonu,“ vypráví s úsměvem.
Přechod přes hranice prý byl jednodušší, než se čekalo. „Pas, PCR test, pojištění na covid a pas pro psa máte?“ zeptal se celník. „Máme. Tak 53 lidí postupně přešlo přes hranice. Pěšky nebo maršrutkou jsme se dostali do centra Užhorodu a otevřel se nám úplně nový svět, na který už nejsme zvyklí. Vánoční trhy v plném proudu, svařáky, medoviny, stovky lidí a velice příjemná atmosféra zimního dne na Ukrajině,“ vzpomíná cestovatel.
Večer se větší část skupiny přesunula do Koločavy. „Vlakem a pak autobusy jsme se po příšerné cestě dokodrcali na Četnickou stanici, vybudovanou našimi československými předky, a objednali jsme první piva. Den, který pro nás začal v pět ráno v Brně, jsme ukončili ve čtyři ráno dalšího dne a šli jsme spát,“ vypráví Král.
Na něj i na ostatní ráno čekala dobrodružná hra. Ta spočívala v plnění úkolů, sbírání bodů a odkrývání souřadnic Fedorova domu, kam se museli dostat. Nakonec se to podařilo jen 14 lidem.
Druhá část zůstala v Koločavě a třetí vyrazila do Oděsy. „My s Corey jsme se vydali do Fedorova domu, který byl naprosto odříznutý od světa. Kombinací stopu a chůze nám cesta trvala přes čtyři hodiny a přišli jsme špinaví, vyčerpaní, ale s tím pravým ukrajinským zážitkem. Na stopu jsem zastavil hned první auto. Řídil ho Michael, byl v Praze a na Českou republiku moc rád vzpomíná,“ konstatuje Král.
S prvním autem se dostal do vesnice Siněvirská Poljana, kam potřeboval. „Za 10 minut jsme se potkali v místním obchůdku. Jé, ahoj Michaeli, můžeš mi doporučit vodku? Doporučil mi úplně stejnou vodku jako mi den předtím doporučila paní v Užhorodu. Vodka s medem a chilli se tak stala hitem naší výpravy,“ směje se.
Druhé skupině ale do smíchu moc nebylo. „Ti, co se líně nevydali na ukrajinsky vesnický zážitek k Fedorovi, se těšili na saunu v Četnické stanici. Jakýsi místní Voloďa si dal vodku a roztopil saunu tak..., až shořela. Nebýt Čechů, kteří do sauny chtěli jít, shořel by celý barák,“ popisuje západočeský cestovatel.
Oděská skupinka si mezitím užila krásy černomořské riviéry, vykoupala se v moři o teplotě pět stupňů a prošla si letovisko, kde kvůli mlze nebylo vidět dál než na 50 metrů.
Nejlepší? Vodka s medem a chilli
„Nejvíc se mi zapsal zážitek, kdy si kuchařka z michelinské restaurace odběhla od plotny, aby prošťouchla námi ucpaný záchod,“ vzpomíná účastnice Káťa.
I ostatní výletníci si víc než exotická místa a historické památky užívali vánoční trhy a otevřené restaurace. „To totiž doma nemáme,“ dodává Král.
Po dvou dnech následovala cesta nočním vlakem z Koločavy do Kyjeva. „Tam jsme měli rozchod a doporučený seznam aktivit, co kde dělat. Nejvíce mě zaujal urbex bývalého autobusového nádraží se stovkami starých autobusů. Původně jsme chtěli jen nenápadně nakouknout přes zeď, ale pak se dvojice účastníků suverénně vydala napříč areálem, až narazila na strážnici Natašu. Na její nechápavý dotaz, co tam dělají, že je to strategický vojenský objekt a nemají tam co dělat, lámanou ruštinou odpověděli: My... guljajem… v parke? My viděli na Googlu a chatěli pasmotriť. Naštěstí vše dobře dopadlo. Museli jen podepsat papír, že už tam nikdy nevlezou, a Nataša prý za jejich chycení dostane bonus,“ vypráví.
Psa nepustili do metra, museli jít městem pěšky
Nakonec jsme se všichni sešli ve vysněné sauně alias pravé ruské báni. „Skvělý den jsme završili v luxusní gruzínské restauraci a na závěr si užili trochu stresu, protože psa nepustili do metra a museli jsme to vzít přes půl města pěšky,“ sděluje.
Následoval noční přesun do Charkova a půldenní průzkum města, jež se nachází nedaleko hranic s Ruskem.
„Nás tak na úplný závěr výletu čekala 26hodinová cesta ve vlaku do Užhorodu přes celou Ukrajinu. V 53 lidech a jednom psu jsme zabrali celý vagon a započala naše silvestrovská jízda. Poprvé jsme si k novému roku přiťukli vodkou s medem a chilli už ve dvě odpoledne, solidárně s obyvateli tichomořských ostrovů, a pak oslavovali půlnoc v každém dalším časovém pásmu. Hráli jsme hry, vyhrávali na kytary a zpívali náš klasický repertoár od Nohavici přes Čechomor a Wohnout až po Katjušu,“ podotýká.
Silvestrovská expedice na Ukrajinu se uskutečnila už potřetí. „Pokaždé přidáváme do programu nová místa, aby to účastníky bavilo i opakovaně. Jsme hrozně rádi, že se tu vždycky sejde skvělá parta, která se rychle skamarádí, a i po týdnu ve vlaku jsou lidi pořád nadšení a milí na sebe navzájem,“ popisuje akci Markéta Bartoníčková z organizátorského týmu VlakFest.
Cestovatelé v žádném případě nechtějí zlehčovat současnou situaci kolem epidemie nového koronaviru ani nabádat lidi k nezodpovědnému cestování.
„Osobně si nemyslím, že musíme hned někam cestovat, teď není ideální čas a ani počasí tomu nepřeje. Na druhou stranu jsme měli všichni negativní PCR test tam i zpátky. Minimálně pro mě to byl jeden z největších zážitků roku 2020. Je tedy na každém zvážit, jestli vycestovat, nebo ne. Nechtěl bych tímto svým zážitkem motivovat k vycestování teď hned, ale těšit se na léto, kdy věřím, že už vše bude ve starých kolejích,“ říká dobrodruh.
