V Africe navštívil třináct států a procestoval dvanáct tisíc kilometrů. Během putování také plnil svérázné výzvy.
„Byl jsem v Keni, Mozambiku, Tanzanii, Svazijsku, Jihoafrické republice, Mauritiu, Zimbabwe, Botswaně, Malavi, Zambii, Burundi, Ugandě a ve Rwandě. Skočil jsem si bungee jumping z Viktoriiných vodopádů, přespal u Masajů nebo se připojil ke školnímu výletu,“ vyjmenovává.
Král měl v plánu procestovat všechny světadíly kromě Antarktidy. Afrika mu dosud jako jediná chyběla. A tak se rozhodl to napravit.
„Po tom, co jsem měl možnost se do Afriky podívat, stala se rázem mým nejoblíbenějším kontinentem. Všichni jsou tam v klidu, nic moc se tam neřeší. A to mi vyhovovalo,“ říká Král.
Podobný přístup má ale i své nevýhody. „Když se tam na něco čeká, tak dlouho. Když vám někdo řekne, že je za deset minut zpátky, jde o takový africký vtip. Znamená to, že dorazí nejdříve za hodinu,“ podotýká cestovatel.
Během putování se stopem svezl ve 291 případech. Kromě osobních vozů mu zastavily také kamiony, autobusy, motorky, lodě, tuk tuky, letadlo a kolo. A v jednom případě se mu dopravním prostředkem stal kůň.
Zážitky z Afriky |
„Ze stopování jsem byl nadšený. Zastavilo skoro každé auto. I v případě, že mě řidič vzít nemohl. Vždycky se alespoň omluvil. V podstatě neexistuje, že by nebylo v autě místo. Stalo se mi, že jsem stopl vozidlo, kde bylo šest lidí. Vměstnal jsem se tam i s krosnou. Popojeli jsme asi dvě stě metrů, a tam přistoupili další dva. A za dalšího půl kilometru jsme nabrali další dva cestující,“ vypráví s úsměvem.
Stopování tak bylo poměrně rychlé, přestože aut jezdí málo. „Čekáte třeba půl hodiny, než nějaké projede. Auto tam má málokdo. Musí to být už hodně významná osoba. Většinou to byli byznysmeni nebo politici. Tak jsem se například v Zambii potkal s ministrem,“ dodává.
Při stopování se tak setkával s bohatými Afričany. Při čekání pak naopak navazoval kontakt s těmi chudými. „Když místní vidí bělocha, pokřikují na něj a chtějí se s ním bavit. A také fotit. Většinou umí docela slušně anglicky,“ konstatuje.
Slávek splnil výzvu účastnit se africké svatby. Trvala čtyři dny
Jestli Afričané něco z Česka znají, pak jsou to jednoznačně fotbalisté. „Hned začnou říkat Rosický, Čech. Fotbal tam všichni milují. Není třeba dávat otázku, jestli mají tenhle sport rádi, ale rovnou, komu fandí. Byl jsem na jednom zápase, kdy proti sobě hrály sousední vesnice. Byla to obrovská událost,“ popisuje.
Před svou cestou se zavázal splnit několik výzev. „Podílím se na organizaci stopařského závodu LowCost Race po Evropě. Jeho součástí je plnění nejrůznějších úkolů. A tak jsem si je nechal rozdat i na cestu po Africe,“ vysvětluje Slávek Král.
Velmi úspěšně se vypořádal s výzvou, která mu předepsala návštěvu africké svatby. Podařilo se mu zúčastnit hned dvou. „První byla v Botswaně. Stopnul jsem si tam dva týpky v pickupu. Prozradili, že jedou na svatbu. Řekl jsem jim, že bych se tam také rád podíval. A oni na to, že klidně, ale má to jeden problém. Potrvá čtyři dny. Souhlasil jsem,“ vypráví cestovatel.
Dostal se tak do pouště, kde byly dva tábory. Jeden patřil ženichovi, druhý nevěstě. „Součástí toho druhého jsem byl i já. Byla to svatba členů kmene Herero. Ten uctívá zvyky staré dvě stě, tři sta let. Ženich například společně s dalšími muži navštívil tábor své nastávající. Tam pak dorazila rada starších a udělovala jim rady do života. Během těchto rituálů ostatní svatebčané venku jedli a pili pivo. Včetně mě,“ vzpomíná. Byl to vlastně takový sraz rodin.
„Ty tam obvykle bývají obrovské. Je běžné, že lidé mají třeba deset dětí. Takže na svatbě bylo pořádně plno a hodně se tančilo,“ dodává.
Ani přespat u Masajů nebo řídit kamion nebyl problém
Velmi svérázný úkol splnil na jedné z afrických pláží. „Měl jsem se šesti dalšími lidmi válet sudy a přitom zpívat českou hymnu. To vyšlo úplně skvěle. Na pláži jsem oslovil šest dětí, neuměly sice anglicky, ale i tak jsem je začal text hymny učit. Když ji trochu zvládly, šli jsme do toho,“ popisuje nevšední zážitek.
Podařilo se mu také přespat u Masajů. „Přestože neumím svahilsky a Masaj, vedle jehož chýše jsem si postavil stan, nezná vůbec angličtinu, nakonec jsme se spolu tři hodiny bavili,“ říká Král.
V Africe je prý v podstatě možné všechno. „Měl jsem si třeba vyzkoušet nějaký adrenalinový sport, tak jsem si v Zimbabwe skočil bungee jumping z Viktoriiných vodopádů. Pak jsem si třeba stopl kamion a patnáct minut seděl za jeho volantem,“ sděluje Král.
Z mladíků se vyklubali pašeráci diamantů
A také měl možnost řídit ještě o něco větší dopravní prostředek. „Jeli jsme s kamarádkou Janou ´Jahu´ Řezníčkovou trajektem a napadlo nás zaťukat na kabinu kapitána. I on nám povolil ho kormidlovat. Na palubě bylo nějakých tři tisíce lidí,“ doplňuje dobrodruh, který vždycky všechno bere z té lepší stránky.
Ovšem i tak musela padnout otázka, zda nezažil i nějaké nepříjemnosti. „No jo, já vždycky všem vyprávím, jak všechno bylo super a jak jsem si užíval. Lidi se pokaždé zeptají, co se mi tam stalo špatného. Dobře, tak jsem třeba v Tanzánii dostal malárii,“ sděluje.
Podle něj bylo nejhorší dostat se k lékaři. „Čekal jsem asi čtyři hodiny a každému, s nímž jsem se domlouval, jsem musel zaplatit. Když jsem pak přišel k doktorovi, který mi píchl injekci a řekl, že už mi nic nehrozí a že můžu jít, mě zaskočilo. Říkám mu: Já mám ale malárii, chci tu přespat. Divil se, ale nakonec mi lůžko zajistil. Nemoc nemá tak hrozný průběh, jak si tady u nás myslíme. Hodně ale záleží na fyzickém stavu pacienta,“ míní cestovatel.
Situace se také v Africe dokáže zcela proměnit z minuty na minutu. „Jel jsem v Mosambiku s nějakými mladíky. Dobře jsme se bavili, byla sranda a najednou před námi policie. Přišli k nám, že nás chtějí zkontrolovat. Ti z auta, že ne a nabízeli jim peníze. Museli jsme si vystoupit. Čekal jsem půl hodiny a pak přišel další policajt a nasadil jim pouta. Mně řekli, že to jsou asi pašeráci diamantů. Každopádně je odvedli a už jsem je neviděl,“ vzpomíná. Více informací o jeho zážitcích se dozvíte na www.facebook.com/slavektravelblog.
Dobrodruh projel stopem svět (18. února 2017)
18. února 2017 |
