Miroslav Keleman je pracovníkem pohřební služby od mládí. V městečku Chrast na Chrudimsku, kde žije, je už delší dobu i jejím společníkem.Jeho sbírka parte čítá na osm tisíc exponátů a do 27. srpna ji mohou vidět i návštěvníci výstavy na zámku Potštejn na Rychnovsku.
„Sbírám parte od roku 1970, kdy jsem zjistil, že můj dědeček kostelník nevyhazuje smuteční oznámení s černým rámečkem, které se věšelo na kostel, ale uchovával je už od roku 1933. Navázal jsem na něj i proto, že jsou za nimi životní příběhy lidí, které vždycky začínají rodným listem a končí smutečním oznámením. Z něj se toho dá vyčíst hodně - kde bydleli, kolik let se dožili, kde jsou pochovaní i další věci,“ řekl Miroslav Keleman.
Jestliže měl někdy předtím návštěvník výstavy s názvem Od kolébky po smrt dojem, že jsou všechna parte podobná, na místě se přesvědčí, že tomu tak zdaleka není. Což se týká například rozličných formátů a grafické podoby od 19. století až po dnešní moderní počítačová oznámení.
Nechybí ani unikátní smuteční oznámení, které slouží rovnou i jako obálka. Ale za srovnání stojí i rozmanité pojetí textů oznamujících smutnou událost anebo jejich různí vydavatelé.
„Třeba houslista Jaroslav Kocian měl pět smutečních oznámení. Bylo vidět, jak si ho republika vážila - dnes už to tak nebývá,“ řekl sběratel.
Výstavu je možné pojmout i jako procházku galerií osobností. Zaujmou například oznámení se jmény cestovatele Emila Holuba z roku 1902, „rytíře stavu lékařského“ Václava Vojtěcha Tošovského, první dámy Olgy Havlové, odbojářky Míly Fialkové, běžce Emila Zátopka, skokana na lyžích Jiřího Rašky, automobilové závodnice Elišky Junkové-Khásové, básníka Vítězslava Nezvala, herců Lubomíra Lipského, Milana Sandhause, Radovana Lukavského, Věry Galatíkové, Josefa Vinkláře, Petra Haničince a dalších.
Parte Františka Kmocha na něj čekalo 70 let
Svět duchovní a šlechtický zastupují například kardinál Miroslav Vlk, arcibiskup Karel Otčenášek, jména z rodů Schwarzenbergů, Kinských, Auerspergů či Bubnů z Litic.
Jedno z nedávných vystavených oznámení se týká například nestora tohoto rodu Adama, podobně jako v jiné části výstavy jsou poměrně nedávná parte zpěvačky Jarmily Šulákové nebo dirigenta Jiřího Bělohlávka.
„Většinou si o parte píšu. Některá jsem dostal. Tady jsou většinou ofocené, ale originály mám k dispozici. Za nejcennější považuji parte hudebního skladatele Františka Kmocha, čekalo na mě v Praze 70 roků. Nemají ho ani v muzeu jeho rodného města Kolína, kde mají jen kopii, já mám originál,“ říká Miroslav Keleman.
Jeho radost z tohoto exponátu souvisí i s tím, že dalším jeho koníčkem je hraní na heligón a tubu v několika dechových kapelách a také zároveň dlouhodobá kronikářská práce zachycující historii české dechovky.
Parte známých osobností jsou sice atraktivní, ale snad ještě působivější jsou ta se jmény lidí spíše neznámých, ale jejichž smrt souvisí s tragickou událostí.
„Tady je hromadné parte 65 pracovníků dolu Pluto, tady devíti pracovníků z Hradce Králové, kteří zemřeli při nehodě vlaku ve Stéblové, tady některých pasažérů, kteří zahynuli při železniční havárii u Krouny,“ komentuje sběratel další oznámení.
„Tohle parte připomíná pět zemřelých, když se převrátila loďka na hamerské přehradě, tady už zpátky nedoletěli piloti z chrudimského letiště, tady táta se synem čistili studnu a zůstali tam oba, tady zemřeli manželé jeden ráno a jeden odpoledne, tady se máma a syn udusili plynem, tenhleten důstojný pán zemřel letos, pět měsíců ho hledali, tenhle se zastřelil, tenhle se upil, tomuhle přijela asi desítka lidí z okresu gratulovat ke stoletým narozeninám a on jim řekl - pánové, pokud si se mnou nedáte mariáš, nebudu s vámi ztrácet čas a místo gratulování jdu do hospody,“ vypočítává.
Tradice parte by se měla držet, říká sběratel
Výstava připomíná i dobu první a druhé světové války, například zaujme ukázka parte třinácti náchodských obětí z května roku 1945, které se dostalo v celé zemi později do povědomí díky románu Zbabělci Josefa Škvoreckého.
Nechybí ani dobová ironická parte pohřbu Říše velkoněmecké rovněž z roku 1945 anebo Totalitní moci jedné politické strany z roku 1989 - tam kde bývá kříž, je umístěna hvězda a pod ní je citát Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Miroslav Keleman, který se při vernisáži představil v čepici od uniformy, kterou nosili v předminulém století zaměstnanci pohřební služby, slyšel jen o jednom podobně zaměřeném českém sběrateli, ani však neví, kde žije. Podle něj by se měla tradice vydávání parte udržet, protože není normální, když rodiny nedají vědět o úmrtí blízkého člověka v jejich okolí a když úmrtní oznámení po svých předcích neschovávají.
Pro svůj pohřeb má tento 61letý muž připraveno všechno potřebné včetně parte už po tři desítky let.
„Na to by si měl každý pamatovat dopředu a kdyby něco, měl by mít v obálce napsáno, chci to takhle a takhle. Určitě je to lepší, než aby se pozůstalí v den úmrtí hádali na pohřební službě co s ním bude a kde, kdo a jak to všechno zařídí,“ dodal Miroslav Keleman.
