Válka v Sýrii a Islámský stát. Únosy, mučení, vraždění, oranžový hábit, znásilnění, bombardování, uprchlíci. A hlavně všudypřítomný strach.
To vše poznala při svých cestách do Sýrie Markéta Kutilová z Poličky, která už několikrát jako nezávislá novinářka a členka sdružení Femisphera se svou kolegyní, novinářkou Lenkou Klicperovou, navštívila Sýrii. Naposledy to bylo na počátku letošního roku, vrátila se do České republiky v únoru.
Nedávno na besedě v Králíkách, kde před časem chtělo ministerstvo vnitra zřídit zařízení pro uprchlíky, vysvětlovala, že obyvatele Sýrie žene pryč z rodné země hlavně strach.
„Všude ho cítíte, je jakoby pořád ve vzduchu. Jsem sama matkou, kdybych tam žila v tom neustálém strachu a napětí, tak tam nevydržím ani půl roku a také se snažím utéci. Nikdy nevíte, kdy dopadne bomba na váš barák nebo kdy zemřete vy nebo někdo z vaší rodiny. Obyvatele Sýrie žene pryč ze země i velká ekonomická inflace, kdy je dnes všechno desetkrát dražší než před pěti lety, kdy válka začala. A vy máte stejný plat,“ říká Markéta Kutilová.
Obyvatelé Králík, kteří se besedy s Markétou Kutilovou zúčastnili, se ptali, zda má při pobytech v Sýrii, kde se neustále s kurdskými vojáky pohybuje na hranici s Islámským státem, strach i ona.
„Musíte být připraveni na rizika. Největším je asi únos Islámským státem, proto si pečlivě vybíráme a prověřujeme lidi, kteří nás Sýrií provázejí. Když jedeme do opravdu nebezpečné oblasti, využíváme ozbrojený doprovod místních milic,“ líčí novinářka a cestovatelka.
Největším rizikem podle ní je, že může být v nesprávný čas na nesprávném místě. „Může dojít k atentátu, může nastat nenadálý útok nebo výbuch sebevražedného atentátníka. Třeba v restauraci. A vy tam jste,“ říká žena, které při jejím posledním pobytu v Sýrii bojovníci Islámského státu ostřelovali auto.
„To je hodně nepříjemné, když vám dopadají granáty tak tři sta metrů od auta nebo rakety. Jsme s tímto rizikem smířené, každopádně ale nejsme Hanka a Tonča, které jedou do těchto oblastí na výlet,“ popisuje Markéta Kutilová.
Markéta Kutilová a Lenka Klicperová vydaly loni ze svých zážitků knihu Na dostřel od Islámského státu. Kniha se dobře prodává a obě novinářky z jejího výtěžku financují pomoc pro město Kobani, které se stalo jakýmsi novým Stalingradem Blízkého východu a symbolem boje proti Islámskému státu.
„Kurdové je za dva roky doslova vyrvali zpět z rukou Islámského státu, a to bojem o každý dům. Dnes musejí stále odrážet nájezdy islamistů, dnes se ale do tohoto města vrátilo možná na devadesát procent původních obyvatel. Čistí jej od min a opět v něm začínají žít,“ říká žena z Poličky.
Novinářky v Sýrii pomáhají. Kupují školní lavice i léky
Markéta Kutilová a Lenka Klicperová, šéfredaktorka časopisu Lidé a země, právě při posledním pobytu v únoru přivezly do Kobani i díky výtěžku ze své knihy čtyři sta tisíc korun.
„Za ně jsme nechaly u místního truhláře vyrobit tři sta školních lavic, dnes už jsou ve škole. Teď jsme nechaly v jedné zcela rozstřílené škole ve vesnici Dagerman dovézt kontejner a školní lavice, aby tam mohla začít výuka v provizorních prostorách. Nemocnici v Kobaní jsme koupily léky a do všech škol jsme koupily počítač a tiskárnu,“ říká Markéta Kutilová a dodává, že sbírka stále trvá na internetových stránkách SOS Kobani.
„Naším cílem je koupit porodní lůžko, přístroj na měření EKG a operační lůžko, protože to, co tam je, byste nechtěli ani vidět,“ říká žena.
Ženy také poznaly, jak je tradiční zemědělské město Kobaní islamisty zničené a jak v něm lidé stále umírají.
„Lidé město čistí od min a trosek, ale někteří z nich už nežijí, protože město je zaminované. Proto tam spousta lidí po našlápnutí na minu zemřelo, desítky jich přišlo o ruku nebo nohu. Jeden muž, majitel sadu čtyři sta olivovníků, přišel na to, že má sad zaminovaný, když najel traktůrkem na minu ve svém sadu a škaredě mu to zranilo ruku. Měl tehdy za sebou už sedm nalezených min. Jeho sad je teď v podstatě minové pole. Když jsme tam s ním šly, musely jsme šlapat přesně v jeho stopách. Stačí krok vedle a letíte,“ líčí novinářka.
Novinářky se také loni mezi bojovníky proti Islámskému státu, kteří přišli do Sýrie z různých zemí, skamarádily s Němcem z Hamburku.
„Byl to skvělý bodrý padesátník a teď, když jsme tam přijely znovu, jsme se dozvěděly, že ho zabila mina, na kterou šlápl. To není jen případ tohoto muže, ale více bojovníků, které jsme znaly. A už nežijí. To je pro nás moc smutné,“ říká Markéta Kutilová.
Smrt v Sýrii je nemilosrdná. „Každá rodina za pět let války o někoho přišla. Každá. Byly jsme na velkém pohřbu devíti lidí. Dvě mladé holky a sedm kluků. Všem bylo do třiceti let. Byla to moc smutná událost, přišlo se s nimi rozloučit tisíce lidí. Plakala celá rodina, plakali i jejich spolubojovníci. Je to velice emočně vypjaté,“ líčí Markéta Kutilová.
Obě novinářky potkaly v Sýrii i snajpra Azada, který jim vyprávěl, jak vypadá boj chudých kurdských milicí proti dobře vyzbrojeným islamistům.
„Má 34 let, je vystudovaný biolog a nikdy nechtěl bojovat se zbraní v ruce. Šel ale dobrovolně bojovat do Kobani. Na velitelství dostal kalašnikov a zastaralé granáty. Jako z druhé světové války. Kvalitní munici a zbraně získal, až když o ně obral dva zabité bojovníky Islámského státu,“ říká Markéta Kutilová.
Zažila i odvážné a dnes ve světě hodně populární kurdské bojovnice proti Islámskému státu. Ty jsou často velkým postrachem islamistů. Teroristi žijí ve víře, že po obětavé smrti na ně čeká ráj a dvaasedmdesát panen. Ovšem nesmí je zabít žena. Takže nám vyprávěli, že při některých nájezdech radikálů na Kobani začaly ženské bojovnice vydávat zvuky jako útočící indiáni a bojovníci Islámského státu zdrhali. Je pro ně nejhorší představou, že je zabije žena,“ říká Markéta Kutilová.
Politici využívají strachu lidí z uprchlíků, říká novinářka
Novinářka vyjádřila také svůj názor na migrantskou krizi a strach z uprchlíků, kvůli němuž obyvatelé Králík odmítli na území města uprchlické středisko.
„V Evropě dnes žije na čtyřicet milionů muslimů a počet dnešních uprchlíků, který děsí odpůrce migrace, není oproti tomu, který už zde často dlouho a poklidně žije, nijak závratný,“ míní novinářka.
Současnou uprchlickou krizi si podle ní Evropa způsobila tím, že nedokázala včas reagovat a změnit zastaralé zákony.
„Tím, že se od počátku neselektuje, kdo má na azyl právo a kdo ne a v podstatě sem pouštíme všechny, tato krize narostla. Negativní světlo pak dopadá na ty, kteří zde právo na azyl mají, třeba na Syřany, utíkající opravdu z pekla na zemi. Dnes v Sýrii v podstatě není bezpečné místo, tudíž ty lidi není kam vracet,“ míní Markéta Kutilová.
Markéta KutilováŽije v Poličce, působila dva roky v Lidových novinách, poté šest let jako projektová manažerka pro společnost Člověk v tísni. Pro tuto společnost pracovala v Íránu po zemětřesení, na Srí Lance po tsunami, na Haiti po zemětřesení a v Kongu. Je členkou společnosti Femisphera, což je společenství čtyř českých novinářek, jejichž cílem je dokumentovat problematiku života obyvatel rozvojových zemí a válečných oblastí s důrazem na ženská témata. |
Fobii z několika stovek tisíc muslimů podle ní vyvolávají někteří politici, kteří využívají strachu lidí. Přitom se prý zapomíná například na genocidu, kdy v Jugoslávii bylo za druhé světové války zabito tři sta tisíc muslimů.
„Já osobně jsem žila v několika muslimských zemích a neměla jsem nikdy problém se soužitím s muslimy. Když jsem žila v Íránu, tak jsem musela chodit zahalená, jinak vás zavřou. Ale nakonec jsem si zvykla a dokonce mi to i vyhovovalo. Když jsem ráno vstala, nemusela jsem řešit, jestli mám umyté vlasy, jak se učešu, co na sebe. Vezmete si šátek a jdete. A necítila jsem se v tom špatně,“ říká s úsměvem Markéta Kutilová.
A co ji stále táhne do neklidných, nebezpečných míst? „Samozřejmě novinařina. Ale zároveň je to možná i jistá míra adrenalinu. Ale toho, který má smysl. Nepůjdu skočit padákem, protože to pro mne smysl nemá. Ale pomoci v nebezpečném území, to pro mne smysl má,“ říká Markéta Kutilová.
