Čtvrtek 24. června 2021, svátek má Jan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 24. června 2021 Jan

Zachraňuji v Kongu znásilněné, říká Češka z Člověka v tísni

  15:30
Mezi povstalci, armádou v africkém Kongu a vojáky ze sousedních států zuří válka o zásoby surovin. Jednou z hlavních zbraní je sex: vojáci všech stran masově znásilňují ženy. Právě jim se snaží pomoci Češka Markéta Kutilová a společnost Člověk v tísni.

Markéta Kutilová - "Můžete vědět, že projekt pomůže tisícům lidí, ale když nemáte jeden dva osudy, které se podařilo změnit, nedá se to vydržet," říká Markéta. | foto: Jan ZátorskýMF DNES

Jak jste se dostala zrovna do Konga?

Vizitka

Markéta Kutilová (31) se pohybuje mezi rozvojovou pomocí ve třetím světě a novinami. V letech 2000-2 pracovala jako reportérka Lidových novin, poté rozjížděla projekty Člověka v tísni po přírodních pohromách v Íránu a na Srí Lance. Pak se vrátila k novinařině. Psala reportáže, mimo jiné z Konga a indonéského Acehu, pro Reflex, Lidové noviny či MF DNES. V Kongu založila misi Člověka v tísni. Ta podporuje ženy, které byly znásilněny rebely a kvůli tomu zapuzeny svými manžely. "Strašně mě štvalo, že v Kongu bylo 200 tisíc znásilněných žen a dětí kvůli nerostným surovinám a tady o tom nebyla ani zmínka."

Jako novinářka na volné noze jsem se rozhodla, že si splním sen navštívit Afriku, o které se u nás píše velmi málo. A když jsem se koukala do mapy, která země by byla novinářsky nejzajímavější, vyšlo mi z toho Kongo. Navíc můj přítel v Kongu dostal práci - řídil odminovací program.

Co vás vedlo k tomu, že jste místo psaní začala pomáhat?
Já jsem po půl roce z Konga odletěla s tím, že se tam už nikdy nevrátím. Jenže v Čechách se mi dostal do rukou film Kongo: hluboké ticho, který se zabýval právě sexuálním násilím. Byl natolik alarmující, že jsem si koupila letenku s tím, že toto téma musím dostat do českých médií. Strašně mě štvalo, že tam bylo 200 tisíc znásilněných žen a dětí a tady o tom v novinách nebyla ani zmínka.

Nakonec jste se rozhodla o problému nejen psát, ale postiženým ženám přímo pomoci.
Dostala jsem se do vesnice Bunyakiri, kde jsem se seznámila s řádovou sestrou Clotildou, která se o ty znásilněné stará už deset let v podstatě bez jakékoliv pomoci. Spíše jim poskytovala psychologickou podporu. Je to úplně zapadlý kraj v pralese mimo dosah ostatních neziskovek. Našla jsem tam znásilněné ženy, které jejich manželé za toto "zostuzení" vyhnali. Žily ve strašných podmínkách se svými dětmi. Tak jsem o tom napsala nějaké reportáže a zájem Čechů byl překvapivě velký. Lidé se ptali, jak mohou pomoci. Proto společnost Člověk v tísni otevřela konto na Kongo a sama na ně uvolnila tři miliony korun.

Co se za ty peníze pořídilo?
Nejdříve jsme postavili 26 domečků z hlíny, protože předtím ženy žily v zemljankách vyhrabaných v zemi. Jeden stojí tři sta dolarů. Domky jsme dali přednostně ženám, které mají čtyři a více dětí. Pak jsme jim koupili pozemek na políčko a ke každému domu jsme pořídili kozu, slepici a kachnu, nějaké minimální vybavení jako rohož a kanystr. Také jsme otevřeli dvě dílny, kde dostanou možnost si šitím či výrobou mýdla pro lokální trh něco málo vydělat. Padesáti dětem jsme zaplatili školné a pomohli jsme s výbavou ženského oddělení nemocnice postelemi.

Ke kolika lidem se pomoc z Česka dostala?
Těch přímých příjemců je kolem tří stovek. Ale nyní má společnost Člověk v tísni větší plány: čištění vody a vybudování veřejných záchodků, aby se zabránilo šíření cholery v uprchlických táborech. Naši afričtí zaměstnanci učí lidi základní hygienické návyky, což není úplně jednoduché. Můžeš čtyřikrát říkat, že se kálí do díry, ale stejně je to vždycky vedle. Je to běh na dlouhou trať.

Řekla jste si někdy: "Kdyby mě nebylo, tak ti lidé nepřežijí"?
Když děláte takovou práci, tak vždycky potřebujete vědět, kterým konkrétním lidem pomůže. Můžete vědět, že projekt zlepší podmínky dvěma tisícům lidem, ale když nemáte konkrétní tvář, tak se to nedá vydržet. Přiznávám, že mezi těmi všemi lidmi, kterým se snažím pomáhat, mám své příběhy. Nejvíce se mě dotkl osud holčičky Naomi, která byla ve třech letech znásilněním rozervaná, a pro tu jsem se snažila udělat co nejvíce. Když se něco povede, tak z toho čerpám vnitřní sílu.

Markéta Kutilová

Markéta Kutilová

Máte nějaký pozitivní zážitek?
Mám skvělý pocit třeba z toho, jak se podařilo zlepšit život padesátce dětí v jednom sirotčinci. Když jsem tam zajela poprvé, našla jsem tam podvyživené děti. V tmavém, vlhkém baráku jich šest spalo na jedné posteli. Neměly tam nic - ani stolek, ani židli, jedinou hračku. Nám se podařilo najmout lepší dům a vybavit ho. Anebo třeba mnou "adoptovaná" dívka Giselle. Když jsem ji viděla poprvé, tak byla takový uzlíček nervů. Teď chodí do školy, přibrala asi dvacet kilo a září z ní život. Ale spíše převažují negativa.

Je pro bělošku život v Kongu nebezpečnější než pro místní ženy?
To, že jsem žena, mi nejvíce pomohlo u vojáků OSN, bez kterých bych se nehnula v podstatě ani o metr. Jinak v Kongu mě prvotně brali jako bohatého bělocha. Pohlaví v tom nehraje vůbec žádnou roli. Rasismus proti bílým je tu obrovský. Projevuje se to agresivitou, stále vám dávají najevo, že nejste vítán, protože jste tu stejně jen pro prachy. Po celé zemi třeba platí zákaz focení, protože si Konžané myslí, že na tom v Evropě budeme vydělávat. Na druhou stranu právě kvůli rasismu černochů tu panuje obrovská solidarita mezi bělochy, jakou jsem nikde jinde nezažila.

Dostala jste se někdy do situace, že by vám šlo o život?
Do přímého ohrožení jsem se nedostala. Ale docela se bojím únosu - tím bych nerada prošla, ale v tomto je výhoda, že jsem Češka. Od Čechů žádné velké výkupné nikdo očekávat nebude.

Když jste řekla, že jste Češka, jak lidé reagovali?
Od lidí z jiných humanitárních organizací jsem se stále setkávala s reakcemi: "Češi v Kongu? Co tu chcete? Vždyť tu nemáte žádné politické ani ekonomické zájmy." Odpověď "My chceme pomáhat" vyvolává úsměšky nebo podezření.

Co vědí Konžané o Češích?
Velmi málo. Jinde v Africe dobře znají fotbalisty, ale v Kongu skoro vůbec není elektřina, a tedy ani televize, takže neznají ani fotbalové celebrity. Vzdělaní lidé ze starší generace vědí, že Československo podporovalo jejich národního hrdinu Patrice Lumumbu. A znají nás jako vývozce zbraní.

Jak se vůbec žije v konžském zapadákově?
Je to každodenní boj. A to se týká i takových věcí, jako je elektřina, internet, signál mobilu. Naše mise ke všemu sice připojena je, ale každou chvíli něco nefunguje. Třeba elektřina nejde čtyři dny. Tak volám zodpovědným a oni, že je rozbité vedení a že to nemohou opravit, protože jim schází žebřík. Slíbím jim, že ho seženu, a oni, že to problém nevyřeší. Chtějí úplatek. Nakonec jsme si pořídili generátor. Ale ve vesnicích, kde máme projekty, není žádná elektřina. Tam chodíme spát se slepicemi a vstáváme s kokrháním kohoutů, protože jich je tam tolik, že vás nenechají spát.

Co vám vůbec říkali na takové cesty rodiče a známí?
Rodiče se o mě samozřejmě bojí. Máma je zdravotní sestra a pro ni je Afrika symbol všech nemocí světa, takže docela trpí.

Svoji účast na projektu v Kongu jste ukončila. Co budete dělat teď?
Rozhodla jsem se vrátit domů a do zahraničí vyjíždět maximálně na měsíc. Je na čase, abych dělala něco tady. Hned jsem se přihlásila do povodňového týmu Člověka v tísni a odjela na Jesenicko. Nemusíte být na druhé straně světa, když chcete dělat něco, co má smysl.

A co Kongo?
Tomu se budu věnovat dál. Na podzim odstartuje Kongo-tour, kdy budu objíždět celé Česko, dělat přednášky o problémech této země a vystavovat fotografie. Start bude v mé rodné Poličce.

Autoři: ,
  • Nejčtenější

Žena dala za dárce spermatu své úspory, teď vychovává postiženého syna

Nyní třiačtyřicetiletá Michele Elizaga z Arizony dlouhá léta čekala na pravého muže, se kterým by založila rodinu....

Příběh Adély: Nemám štěstí na muže

Ve svém životě jsem potkala několik mužů, zažila jsem milenecké vztahy i manželství. A nemůžu říct, že bych byla...

Jsme zranitelnější. Stresuje nás, i když nám ujede autobus, říká profesor Kolář

Premium Fyzioterapeut Pavel Kolář mluví tiše a soustředěně. Záleží mu na přesném vyjádření myšlenky. Léta už uzdravuje pohybový...

OBRAZEM: Tyto krásky slaví Mezinárodní den bez kalhotek celoročně

Letní teploty přímo vybízejí ženy k chození bez spodního prádla. 22. červen je Mezinárodním dnem bez kalhotek a právě...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ženy se derou na vrchol i u nás. Jakou prezidentku si Česko zaslouží?

Podle UN Women stojí ženy v čele 10 států a 13 vlád. V Estonsku sdílí prezidentka Kersti Kalhulaidová vedení země s...

Kdo staví dům, musí si připlatit. Kvůli prudkému nárůstu cen nestačí hypotéky

Premium Martin Hájek buduje v lokalitě Loukovec v Příhrazských skalách v Českém ráji dům, do kterého se nejspíš s rodinou nikdy...

Ralsko 30 let poté. „Český Černobyl“ je skanzenem sovětské okupace

Premium Zem je tu děravá jako ementál, naládovaná střelivem a nasáklá ropnými látkami. Co krok, to azbukou vyrytý nápis. Tu na...

Sledujeme začátek rituální sebevraždy lidstva, říká Čech s IQ 206

Premium Je jedním z nejchytřejších Čechů, ale jako robot nepůsobí. Při osobním setkání je Karel Kostka, vzděláním učitel,...

  • Další z rubriky

Vydala nejlepší dětskou kuchařku. Přes jídlo předávám synovi lásku, říká

Premium Když má její šestiletý syn David chuť na palačinky, vstane a připraví mu je. Rozmazlování? Ona tomu říká bezpodmínečná...

Dcera dvou rockerů září v klasické hudbě. Je nadpozemská, říká mezzosopranistka

Premium Dceru dvou rockerů lákala muzika od dětství, na rozdíl od nich si ale vybrala studium operního zpěvu. Mezzosopranistka...

Týdenní horoskop pro ženy všech znamení od 21. do 26. června

Týden začíná a hvězdy vašemu znamení mohou pomoci k tomu, abyste následující dny nejen zvládla, ale také si je užila,...

TEST: Co potřebujete ke štěstí?

Už malé změny vám můžou vykouzlit úsměv na tváři. Jen je nutné vědět, které jsou pro vás ty pravé. Snadno si to můžete...

Nabídka lokálních potravin za hranicemi vyrazí dech, v Česku rozhoduje cena

Je všední letní den v bavorském příhraničí na německé straně Šumavy. Česká rodina si právě nakoupila v supermarketové...

Václav Kopta se pochlubil dcerami. Obě jsou pescetariánky

Václav Kopta se coby pyšný tatínek pochlubil dcerami Františkou a Janou. Společně dorazili do primácké Show Jana...

S Ivou Pazderkovou jsme se za naši svatbu styděli, přiznal Pavlásek

Lukáš Pavlásek (42) je sice zasnoubený, ale do svatby se nehrne. Veselku zatím překazila konoravirová opatření. Komik v...

Kdo vám dovolil fotit? A my, že jsme tady doma. Takhle odcházeli Sověti

Před třiceti lety odešli z bývalé ČSFR poslední sovětští vojáci. Jejich odchod zachytila ale jen hrstka dokumentaristů....

Turistickým atrakcím zvoní umíráček. K radosti místních, ke zlosti majitelů

Některá donedávna uzavřená turistická lákadla, jako například muzea strašidel, sexu, tortury či komunismu, dětské herny...