Malba zde vznikla hned druhý den po oznámení smrti Krychliče, tedy v pondělí 29. března. Lidé se s ní dokonce chodí fotit a u díla se občas vytvoří vcelku početný hlouček.
„Všem lidem děkuji za pozitivní reakce, je jich opravdu hodně, dostalo mě to,“ překvapilo Josefa Vránu.
Jak se zrodil nápad nasprejovat Krychliče?
Dá se říct, že to bylo automatické. Smrt Krychliče je v Pardubicích aktuální téma a pro mě jako hrdého Pardubáka, bych řekl, že taková povinnost. Celé to bylo dost rychlé. V neděli jsem se to dozvěděl a jelikož jako tatér studia Live Age v této době už pěknou chvíli stávkuji doma, potřeboval jsem se vyvětrat. Občas se jdu tím malováním „vyčistit“. Člověk u toho prožije spoustu emocí.
Proč zrovna motiv, kdy Krychlič zalévá konví?
Co já vím, tak byl vášnivý botanik, takže myšlenka byla původně taková, aby se z té zdi díval na lidi a zaléval je. Abychom v Pardubicích i bez něj dál všichni kvetli s úsměvem na tváři. Nicméně jsem se trochu nechal unést, takže se ta voda z konvičky doslova valí. A jelikož trochu tvořím i v hudebních kruzích s kapelou Věc Makropulos, tak mi samozřejmě neunikl klip Květina kolegů z Dukla Vozovna, ze kterého jsem v podstatě vyjmul předlohu. Vytiskl obrázek, přes jednoduchou mřížku rozměřil na zeď základní tvary a poté už to byla čistá improvizace od ruky.
8. září 2015 |
Jak dlouho trvalo celé dílo vytvořit?
Dejme tomu polovinu dne, přišel jsem po obědě a odcházel za krásného západu slunce. Samozřejmě by se s tím dalo hrát i několik dnů, být to třeba na jiném místě. Tady jsem přeci jen počítal s tím, že se jedná o legální plochu, kde se to zřejmě časem přemaluje. Z mého profesního pohledu se tedy jedná o takovou rychlejší, volnější věc.
Co pro vás vlastně Krychlič znamená? Máte nějakou osobní vzpomínku?
Jako pro malého kluka to pro mě byla taková záhada, tajemství. Když zavřu oči, vidím záblesk vzpomínky, kdy ho vidím procházet okolo nadchodu u starého Teska, na místě dnešního paláce Atrium. Bez přemýšlení a z nejistoty okamžitě slušně zdravím a on odpověděl. Měl na sobě dlouhý béžový kabát a nesl mám dojem nějaký kufřík. Vím, že jsem byl rád, že odpověděl jako hodný člověk a nemusel jsem se ho bát – takové dětské vyřešení obav z neznáma. Jinak už bohužel nebyla možnost ho blíže poznat, jen od vidění, ale vždy mi to tak nějak zlepšilo den.
Zemřel Krychlič. Legendární pardubický pábitel, který se nebál odlišovat |
Pohybujete se v prostředí skupin jako Pardubickej lajf apod., které jsou charakteristické tím, že silně vnímají a poukazují na symboly Pardubic, kterým byl právě Krychlič. Byl tohle hlavní důvod vzniku vašeho díla?
Je to tak, s lidmi z Lajfu se samozřejmě znám. Krychlič určitě symbolem byl, i když zvláštním a svým způsobem odlišným. Ale mně se právě odlišné věci líbí, možná proto mám na noze vytetovanou druhou polovinu pardubického koně, což rozhodně nemá degradující význam. Jen jsem z té druhé poloviny.
Mluvil jste už o tom, že jste sprejoval na legální plochu. Kolik takových v Pardubicích vlastně je?
Zóny u nás v Pardubicích máme dvě - oba to jsou podchody, oba na Slovanech. Ten u přejezdu akorát slaví tři roky existence, první graffiti jam se na něm pořádal na počest narození mojí dcerky Rozárky, proto si to tak pamatuji. Druhý, blíže k městu, je o něco větší a funguje o dva roky déle. Oba podchody však nejsou klasická legální plocha, kde by mohl dělat kdokoliv, cokoliv a kdykoliv, pokud to není ohlášené. Staráme se o to s Tomášem Kmoníčkem z vlastních prostředků a jsme rádi, že můžeme na tak pěkné zóny zvát další umělce z celé republiky. Případní zájemci nám klidně mohou napsat na Facebook. A kdyby někoho zajímala moje další tvorba, tak ji taky najde na facebookové stránce Pepíčkoviny. Jsem tu od toho, abych šířil barvy dál!
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
