Bezmála o sto tun tuhých znečišťujících látek méně než rok předtím loni vyletělo z komínů huti ArcelorMittal. Třinecké železárny, druhý největší producent polétavého prachu v kraji, své emise stlačil ještě víc. Podle aktuálních dat z registru znečišťování je tak průmysl v kraji na historickém minimu v produkci prachu.
Za posledních deset let se emise prachu velkých podniků v kraji snížily více než trojnásobně. V roce 2006 jeho tři největší producenti do vzduchu vyslali 2 125 tun prachu, o pět let později tento součet činil 1 084 tun a loni 598 tun.
„Je to historicky nejméně,“ komentovala mluvčí Třineckých železáren Petra Jurásková. Ve srovnání s rokem 2015 huť snížila emise o čtyřicet procent na loňských 157 tun. Měla v provozu všechny velké ekologické investice z let 2013 až 2015.
Ze stejných důvodů dosáhl historického minima i ArcelorMittal. „Naplno se projevil efekt technologií, které se postupně uváděly do provozu v roce 2015,“ sdělila jeho mluvčí Barbora Černá-Dvořáková.
Přes zlepšení je průmysl nadále významným znečišťovatelem
Dlouhodobý úbytek emisí tuhých znečišťujících látek snižuje podíl průmyslu na celkovém znečištění ovzduší. „Vzhledem k redukci emisí z velkých zdrojů znečišťování postupně dochází k relativnímu zvyšování zastoupení emisí z lokálního vytápění a z dopravy,“ uvedla Blanka Krejčí, vedoucí oddělení ochrany čistoty ovzduší ostravské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu. Podíl zdrojů se mění především směrem k lokálním topeništím. Jak velkou roli přesně zaujímají, je však těžké vyčíslit.
Žebříčky znečišťovatelů
|
I přesto na řadě míst továrny dominantní zůstávají. „Průmysl se dostává do pozice, kdy jeho vlivu sice ubývá, lokálně však je stále nejvýznamnějším zdrojem. Například na Třinecku, v ostravských částech v okolí ArcelorMittalu nebo v Přívoze,“ uvádí Petr Jančík z Katedry ochrany životního prostředí v průmyslu Vysoké školy báňské. Dodává, že zejména vysoké hodnoty benzo(a)pyrenu v ovzduší jsou důsledkem exhalací průmyslu.
Jan Kozina z ostravské obecně prospěšné společnosti Čisté nebe upozorňuje i na takzvané fugitivní emise, tedy úniky prachu jinudy než komínem – různými průduchy, vraty, světlíky. „Jsou vnímány podružně, ale také mají význam.“
Podle Jančíka některé odhady dokonce říkají, že fugitivní emise mohou být i násobně vyšší než emise vykazované. „Je třeba je snižovat, je to ale obtížné. Starší technologie výroby jsou otevřené,“ doplnil. Podniky uvádějí, že i na toto myslí. „V oblasti fugitivních emisí se již uskutečnila řada investic a letos chystáme dalších 15 projektů, které se týkají zejména fugitivních emisí,“ řekla mluvčí Jurásková.
Hutě však také avizují, že jsou na hranici technických možností. „Očekávané snížení už bude v řádu desítek tun, nikoli stovek,“ řekla Černá-Dvořáková. Moravskoslezský průmysl zůstává největším producentem škodlivin v Česku. V žebříčcích znečišťovatelů organizace Arnika figuruje nejčastěji ze všech ostatních. Kvůli prachu, ale i oxidu uhelnatému, dioxinům či skleníkovým plynům.
