Třináctiminutový snímek točili také studenti. Vznikl na Slezské univerzitě. Pyšní se mimo jiné hlavní cenou v sekci Člověk a společnost z festivalu EkoFilm. A boduje ve školních třídách.
"Většinou se studenti o Janu Zajícovi musí dozvědět od nás, není tak známý jako Jan Palach. Dokument splňuje přesně to, co jsme zamýšleli. Má třináct minut, dá se promítnout a pak o něm diskutovat. Od kolegů z jiných škol máme pozitivní ohlasy," říká Petr Šimíček ze sdružení Pant, který zároveň učí dějepis na ostravském Gymnáziu Olgy Havlové.
Podívejte se na dokument |
Připomíná, že zajímavé je i pojetí. "Točili jej studenti a je to cítit. Kladou otázky, které napadají i naše studenty," dodává Šimíček. Natáčení oceňují i autoři dokumentu. "Pro nás to bylo velmi zajímavé. Nejen proto, že jsme se setkali se sourozenci Jana Zajíce a jejich životním příběhem, ale hlavně proto, že oba na čin svého bratra nahlížejí z jiné perspektivy," vysvětluje Monika Horsáková z Oddělení audiovizuální tvorby Slezské univerzity.
Zajícův dopis na rozloučenou, ve kterém svůj čin vysvětluje.
Bratr Jaroslav líčí události v kontextu probíhající normalizace, živě si vzpomíná na to, jak se tehdy společnost v době mezi smrtí Jana Palacha a Jana Zajíce velice rychle smiřovala se ztrátou svobody.
Sestra Marta vzpomíná na svůj vztah k bratrovi, například na jejich poslední loučení u vlaku. Oba popisují i postihy celé rodiny po Janově smrti. Každý ze sourozenců se staví k bratrově činu jinak.
"Musím říct za sebe a za rodinu, že jsme to neschvalovali a nikdy bychom se s tím neztotožnili," říká ve snímku Jaroslav Zajíc. "Já jsem nikdy nemohla odsoudit to, co udělal, protože jsem to cítila stejně. Ale já bych v životě nenašla odvahu," prozrazuje naopak sestra Marta Janasová.
Na výročí upálení Jana Zajíce v pondělí v Antikvariátu a klubu Fiducia sdružení Pant, jehož cílem je popularizovat moderní dějiny, pokřtí další dva dokumenty. Přiblíží v nich problematiku Sudet a listopad 1989. Snímek je k vidění na portálu moderni-dejiny.cz.
