Nemohl unést ztrátu svobody po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, nechápal, proč lidé brzy přestali bojovat proti okupantům. Zasáhlo jej, že sebeobětování Jana Palacha přineslo jen krátkodobé probuzení.
"Za normálních okolností by Honza v roce 1969 odmaturoval a buď šel pracovat, nebo by pokračoval ve studiu na vysoké škole. Rozhodl se však pro sebeobětování, největší oběť, jakou mohl v boji za svobodu přinést," sdělil bývalý profesor průmyslovky Miloslav Svatoň.
Den po Zajícově sebeupálení jel do Prahy pro studenty, kteří jej doprovázeli. Dášu Adámkovou a Jana Nykla, rozrušené smrtí spolužáka, zachránil od policejního vyšetřování redaktor Lidových novin Vlado Príkazský.
"Svěřil je do péče psychiatrické léčebny na Albertově. Tam jsem je taky vyzvedl," vypráví Svatoň. Při cestě do Šumperka dostal profesor od Adámkové a Nykla dopis, který Jan Zajíc adresoval své kamarádce Evě Vavrečkové. Ta měla být pochodní číslo tři.
Udělej to u Muzea, napsal Zajíc kamarádce
"Bál jsem se další tragédie, ale zároveň jsem nechtěl porušit listovní tajemství. Zašel jsem za svým přítelem a trenérem Evy. Ten se dlouho nerozmýšlel. 'Co blbneš, tady jde o život. Ten dopis musíme otevřít,' řekl mi," popisuje Svatoň.
Dopis obsahoval kromě prohlášení k občanům zavazadlový lístek z hlavního nádraží. V kufru na nádraží byla potřebná výbava k upálení. V dopise Jan Evu vyzýval: "Namaž se (myšleno pastou na parkety) a udělej to u Muzea." Eva Vavrečková se měla upálit 8. března. Dopis je nejcennějším dokumentem, který má Svatoň z té doby ve svém archivu.
Eva dopis nedostala. Ale informaci dostali rodiče a profesor šumperského gymnázia, kde Eva studovala, Ctirad Medlík. "Snažili se Evu ohlídat, aby nedošlo k další tragédii. Proto také Eva strávila osmého března v nemocnici," řekl Svatoň.
Eva Vavrečková dramatickou dobu přežila bez úhony. Později emigrovala do Kanady, kde žije dodnes.
