S koktavostí se pere od svých čtyř let. „Chtěla jsem hrozně rychle mluvit, jenomže z té pusy to nešlo,“ vzpomíná na začátky peripetií sympatická dívka.
Dětství strávila návštěvami logopedů, psychologů, psychiatrů, léčitelů. „Trénovala jsem mluvení před zrcadlem, vyslovování slabik a jednoduchých slovíček. Ale když jsem vyšla od logopeda, tak jako bych nikde nebyla,“ popisuje.
V pubertě dokonce sáhla po antidepresivech. „Koktavost má velký vliv na psychiku a spíš než řečové onemocnění je to právě problém psychiky. Myslela jsem, že mě to hodí do klidu, ale i tento pokus selhal,“ vysvětluje.
Na střední škole zažila těžké období
Na základce ještě odlišnost tolik nepociťovala, ve třídě jich mělo problém s koktáním více. „S přechodem na střední se to zhoršilo. Tam jsem zažila asi nejhorší období,“ pokračuje Denisa. Než aby se zadrhávala, raději šetřila slovy a volila jen slova, jejichž vyslovení jí nečinilo problém. O její koktavosti tak neměla spousta spolužáků ani tušení.
„Mluvila jsem hodně stručně, šlo spíše o jednoslovné odpovědi. A slovíčka, která by mi mohla udělat problém, jsem vytlačila úplně. Většinou to byla slova začínající na tvrdé souhlásky t, p, nebo d. Tam ten zásek nastal skoro vždy,“ zmiňuje absolventka umělecké školy v Ostravě.
Vada se projevovala tak, že Denisa při mluvení zadrhávala, s přicházející dospělostí pak mívala bloky. „To jsem měla jen otevřenou pusu, nemohla jsem chytit vzduch a nešla ze mě ani hláska,“ vysvětluje. Do takových situací se dostávala i ve škole. „Většina kantorů o mé koktavosti nevěděla. Pamatuji si, jak nová učitelka občanské výchovy trvala na tom, abychom se všichni představili. Musela jsem říct své křestní jméno a s tím jsem měla odjakživa problémy. Zasekla jsem se, spolužáci na mě koukali, netušili, co se děje. Naštěstí se na to pak zapomnělo a já to mohla ještě pár let skrývat,“ líčí Denisa Čermáková.
Na začátku léčby čtyři dny nemluvili
Její mlčenlivost ji připravila o styky s kamarády, u učitelů se stručnými odpověďmi také nepochodila, a tak studiem spíše proplouvala. „Raději jsem dělala, že něco nevím, než abych vzbudila poprask. Ale zas tak blbá, jako jsem se dělala, jsem opravdu nebyla,“ popisuje nyní již s úsměvem.
Dobrou náladu jí vrátila léčba, kterou od srpna ve skupině osmi lidí absolvuje v Třinci. Manželé Workovi tam provozují kurzy Nové mluvy. Denisa je podle nich důkazem toho, že používáním naučené techniky a pravidelným tréninkem je možné koktavost nahradit plynulým projevem.
„Celý kurz začal tím, že jsme všichni přestali na čtyři dny mluvit, abychom si od koktavosti odvykli, přestali ji slyšet. Zároveň jsme začali s výcvikem klidného vydechování samohlásek, slabik až po jednotlivá slovíčka a věty,“ vysvětluje dívka.
To vše ve velmi pomalém tempu, které se postupem času zrychluje. Ještě nyní trvá Denise Čermákové vyřčení věty trochu déle než jiným lidem. Jsou to teprve čtyři měsíce od začátku její terapie. Nicméně cítí, že od srpna udělala velký pokrok. „A vůbec se to nedá srovnat s tím, co bylo kdysi,“ popisuje.
Oslovuje lidi na ulici, aby se zbavila ostychu
V rámci léčby ona a další kurzisté oslovují lidi na ulici, aby překonávali ostych. „Ptám se jich například, kde najdu takovou a takovou ulici. V obchodech pokládám prodavačkám různé dotazy na cenu zboží a podobně. Jde zkrátka o to, abychom se zbavili strachu z komunikace a z obav oslovovat lidi,“ líčí. Všechny tyto rozhovory si Denisa nahrává na diktafon a její nahrávky jsou pak následně kontrolovány trenéry Nové mluvy.
Nová mluva
|
„Začátky bývají vždy trochu obtížné, ale ten pocit, když si například poprvé objednáte v restauraci opravdu to, na co máte chuť, a ne to, co zvládnete říct, je zkrátka nepopsatelný. Kdysi jsem měla problém zajít do obchodu pro šunku, teď ji kupuju naopak ráda a užívám si to, že můžu říct cokoliv,“ podotkla.
Léčba, kterou mladá žena z Ostravska absolvuje, je náročná časově i finančně. Zdravotní pojišťovny ji totiž neproplácejí. Rodině z Horní Datyně ale změnila život.
„Denisu to zase nabilo energií. Když koktala, tak se vyhýbala společnosti, kamarádům, se mnou komunikovala především přes messenger. Jsem šťastná, když ji vidím se zase usmívat, je to úplně jiný člověk,“ podotkla Simona Deutschmannová, máma Denisy.
Dívka si nyní hledá práci, ráda by se také od září věnovala studiu učitelství a do toho se věnuje svému koníčku, zpěvu.
