„Do Ostravy jsem se přistěhoval v roce 2001 z Německa, má bývalá žena tu dostala práci na Ostravské univerzitě. Za rok jsem na univerzitě pracoval i já, na katedře filozofie, do té doby, než jsme s bývalou manželkou založili katedru sociologie. Posléze jsem z univerzity odešel a začal jsem psát básně a fotografovat,“ přibližuje Horák.
Ostrava na něj působí natolik silně, že za pobytu v ní už vydal tři básnické sbírky. Poezie a historická část města se tak staly součástí Horákovy novodobé existence.
„Od doby, kdy jsem přišel do Ostravy, jsem vydal sbírky básní Krůpěje krve v trní (2016), Ve skořápce schován pták (2018) a Jen chvíli milovat (2020),“ říká básník a dodává: „Několikrát ročně mám autorská čtení poezie a vystavuji fotografické obrazy, některé moje texty byly zhudebněny.“
Jaromír Horák
|
Kromě básní se Horák věnuje pouliční fotografii. Občas jej lze spatřit i na zdánlivě nelichotivých místech přívozských ulic. Vybírá si cíleně rozpadlé chodníky nebo „kvetoucí“ fasády. Vráskám historického jádra města dává nový smysl.
„Založil jsem umělecký směr DeDeArt. Destroyed details art, což znamená umění destrukce v detailu. Chodím prostě po světě a vyhledávám zdevastovaná místa, kam lidé už normálně nechodí, nebo plakátovací plochy a pátrám tam po detailech, které by mě nějakým způsobem oslovily. To, co jako celek působí odpudivě, může mít v detailu uměleckou kvalitu a vypovídací hodnotu,“ míní básník a fotograf.
Nejvíce ovlivňující Berlín
Horák fotografuje od té doby, co je v Ostravě, a zdaleka se neomezuje pouze na Přívoz. Podobné kvality totiž nachází v řadě evropských měst.
„Fotím od Portugalska až po Česko a Rakousko nebo Francii. Mnoho fotografických obrazů jsem pořídil právě tady v Ostravě. Nejvíc mě ale určitě ovlivnil Berlín a jeho velmi zajímavá čtvrť Kreuzberg a ještě víc bývalý vybombardovaný židovský obchodní dům Tacheles ve čtvrti Mitte, kde se snoubila zašlá noblesa bývalých časů s devastací současnosti. To jsou pro mne místa plná skutečných uměleckých pokladů, která výrazně ovlivnila také mou poezii. I když v poezii vycházím především z pohnutých a bouřlivých životních zkušeností. Je to žitá poezie,“ vyznává se ostravský poeta.
Podobné stopy může najít i na dosah ruky právě v Přívoze, například na fasádě, kde poblíž náměstí Svatopluka Čecha ještě prosvítá vzkaz z dob Německé říše – Reinhard Heydrich Park.
Město s velkým kulturním potenciálem
Ostravu by Horák asi těžko docenil bez svých předchozích zkušeností, mnohé jsou velmi pestré. „Univerzitou života pro mě byl čtyřletý pobyt v Německu. Pracoval jsem v divadle a v muzeu a mám tam dodnes trvalý pobyt. Myslím, že poznávání cizích krajů a lidí v nich je velmi cennou zkušeností pro všeobecný přehled, hlavně pak pro uvědomění si tolerance k odlišnostem,“ říká Horák, který však natrvalo v Německu zůstat nechtěl.
„Bral jsem to jako zkušenou. Němci tomu říkají Walz, kdy řemeslníci po vyučení obcházejí mistry ve svém oboru, u každého se mohou zdržet jen stanovenou dobu, a pak musí jít k dalšímu. A nakonec se vracejí domů,“ vysvětluje básník.
Osud jej nakonec přivedl do Ostravy. „Nikdy jsem neplánoval, že tu budu žít. Pocházím ze střední Moravy, kde jsem trávil dětství a mládí. Do Ostravy jsem se dostal více méně náhodou a oceňuji na ní přítomnost mnoha zajímavých lidí. Především po umělecké stránce má toto místo velký potenciál. Taková místa, jako byl Absintový klub Les, Hobit nebo je Hudební bazar, nenajdeme v každém městě. V Hudebním bazaru jsem také křtil svoji poslední sbírku básní. Ostrava je město, které vás chytí a už vás nepustí, a je to také město, které mne inspirovalo k množství básní nebo uměleckých obrazů.“
