Před pěti lety založili Milan Tomek a Radim Strnadel z Lhoty u Opavy spolek Železniční modeláři. Začínali ovšem doma, každý tam měl kolejiště: někdo větší, někdo menší. A po nich jezdily modely lokomotiv a vozů. Omezoval je však nedostatek prostoru.
„Já jsem třeba využíval sušárnu, ovšem později se to některým lidem v domě nelíbilo, tak jsem tam musel skončit. Jiní zase této zálibě obětovali sklep nebo vystěhovali garáž,“ uvedl k začátkům Radim Strnadel.
Postupně se k nim přidalo dalších pět členů. Dneska má jejich spolek sedm dospělých nadšených modelářů, které doplňují dva kluci, kteří se modelářství učí od svých otců.
Všichni se schází každou neděli v budově bývalé základní školy ve Lhotě u Opavy. Sídlo mají v suterénu, kde dřív fungovala tělocvična. Nyní prostor zaujímá modelářské kolejiště o rozloze 30 metrů čtverečních.
„Postupem času jej stále zdokonalujeme. Momentálně je na něm kupříkladu sedmdesát výhybek a okolo tří tisíc stromků. Přitom víme, že jich ještě pět tisíc přibude,“ poznamenal místopředseda spolku Strnadel.
„V jednu chvíli může na kolejišti jezdit až třicet souprav. Všechno je hlídané počítačově, takže by se neměly nikde srazit,“ dodal Strnadel s tím, že se jedná o soupravy 3. a 4. epochy, které jezdily na železnicích v letech 1945 až 1990. „Nikdo tady neuvidí pendolino nebo City Elefant. Chceme především dětem ukázat, jaké vlaky jezdily kdysi.“
Práci mají rozdělenou. Každý se specializuje na něco jiného
Kolejiště modelářů z Lhoty u Opavy však není pouze o vlakových soupravách. Jeho součástí jsou i auta Veřejné bezpečnosti, sanitky 1203 nebo staré tatry.
„Tomuto období jsou uzpůsobené i baráky, takže tady nikdo nenajde posprejované fasády,“ upozornil David Veselka, další člen spolku.
Všechny stavby na kolejišti vychází ze skutečných předloh. „Nahoře jsou tak třeba vidět domy z ulic Jiráskova a Těšínská na předměstí Opavy, dále Panský mlýn s vodní elektrárnou z Kylešovic, bývalé hradlo z Opavy západ nebo hradlo z Kravař, které sice ještě stojí, ale brzy přestane fungovat,“ vyjmenoval předseda Milan Tomek.
„Součástí kolejiště jsou také dílny, šatny a nádražní budova z Opavy východ, depo ze Suchdolu nad Odrou, strážní domek ze Skrochovic nebo vesnička Malé Hoštice,“ vyjmenoval Tomek a doplnil, že součástí celé stavby železnice je i barák jednoho člena spolku. „Nyní kupříkladu tvoříme pionýrský tábor, na který jsme v mládí jezdili do Vrbna pod Pradědem.“
Modeláři nakupují jen koleje. Vše ostatní si vyrábí sami. A vzhledem k tomu, že jich je sedm, každý se může zaměřovat na něco jiného. Předseda Milan Tomek staví lokomotivy, které i lakuje.
Místopředseda Radim Strnadel je specialistou na výrobu lokomotiv z leptu a domečkář – postavil všechny. Jiří Moša je vrchním elektrikářem, který má na starosti kompletní rozvod kolejiště, pod nímž vedou kilometry drátů. Kolejiště ovládá v programu Jop.
Milan Beinhauer se zaměřuje na výrobu listnatých a jehličnatých stromů a formování krajiny. Pomáhá mu především Lumír Buchvaldek, který také dělá stromky a keře. David Veselka kreslí budovy v programu Cat a řídí kolejiště v programu Jop. Jakub Javorek je hlavním „statikovačem“.
„Dva nejmladší členové Vojtěch Veselka a Tomáš Cábel vytváří vlastní dioramata, zaučují se a podílejí se na tvorbě kolejiště,“ řekl David Veselka.
Jednou k nim zavítala i rodinka z USA
Železniční modeláři staví kolejiště v měřítku H0, což znamená 1 : 87. Některé detaily tak musí upravit, aby pak fungovaly tak, jak mají. „Toto měřítko je nejschůdnější velikost vzhledem k prostoru a taky pro oči návštěvníků,“ vysvětlil Radim Strnadel.
„Každé dva měsíce totiž pořádáme jízdy pro veřejnost. Ty připadají vždycky na víkend. Jezdíme v sobotu i v neděli vždycky od jedné do pěti odpoledne,“ přiblížil Strnadel. „Nejbližší termín připadá na 20. a 21. srpna. Dospělí platí třicet, děti deset korun. Ty, které projdou naším metr vysokým návěstidlem, mají vstup zdarma.“
Návštěvnost závisí především na počasí. Když bývá hezky, lidé většinou volí jinou formu zábavy, ale když je škaredě, zvědavců přijde dost.
„Především z nejbližšího okolí. Přece jenom více lidí by nás navštěvovalo, kdybychom sídlili někde ve městě. Tady je to trochu z ruky,“ připustil Strnadel.
„Přesto k nám jezdí i Slováci nebo Poláci. Byla tady už i rodinka z USA i z Německa. Kupříkladu jedna moje spolužačka tady chodí pravidelně na všechny jízdy,“ podotkl Veselka.
A co se lidem líbí nejvíce? „Všeobecně vláčky jako takové,“ shodli se modeláři. Ti všímavější pak mohou najít hned několik scének odehrávajících se na této lokální trati.
„Teď tady máme například sebevraha připraveného skočit z mostu, dopravní nehodu, muže sedícího v kadibudce, ženy věšící prádlo, pohřeb, houbaře v lese nebo myslivce střílejícího na zajíce,“ vyjmenoval Veselka. „Lidé se hodně podivují nad mužem skákajícím ze skály do rybníka. Je totiž v poloze, kdy se už odrazil od skály a letí,“ řekl.
Železniční modeláři představují dobrou, správně fungující partu. Tvrdí, že se ještě nikdy nepohádali. Druží se s kamarády z Přerova, se kterými si také vzájemně vyměňují zkušenosti. Jezdí také na různá setkání.
„Letos v září se chystáme do Lužné u Rakovníka na setkání dieselových lokomotiv, které vyrábíme a provozujeme. Loni jsme tam byli na 160. výročí Buštěhradské dráhy, setkání parních lokomotiv. Na nich toho vidíte nejvíce,“ zdůraznil David Veselka.
„Topič tenkrát musel vstávat ve tři ráno, aby se lokomotiva v osm rozjela. To dneska člověk jen zmáčkne čudlík a naskočí pantograf,“ uvedl s tím, že žádný z členů nepracuje u dráhy, ale jezdí výhradně vlakem.
